Spiritus divinorumNěkdy kolem roku 2006 jsem začínal s Carlosem Castanedou, Františkem Bardonem a od roku 2008 se věnuji především praxi tibetského buddhismu a nauky dzogčhenu.
Dnes občas píšu na svůj blog.
Vystudoval jsem psychologii, ale živím se převážně v oboru IT. V roce 2015 jsem spoluzaložil Českou psychedelickou společnost, z.s., kde dodnes působím.
Květ života je klíčovým symbolem posvátné geometrie. Mandala universa je součástí obsahu termy odhalené Chögyalem Namkhai Norbu rinpočhem. Oba symboly jsem spojil dohromady a nabízím bez dalšího komentáře světu k dispozici.
Update: Přidal jsem ještě wallpapery v rozlišeních od 1024×768 až po fullHD 1920×1200.
Příznivé okolnosti mohou vést k zapomenutí toho, že jde jen o okolnosti, které tu nebudou věčně.
Okolnostmi jsou třeba zdravé lidské tělo, které nic pořádně nebolí, které je schopné dělat cokoli chceš atd., dále prostředí, které ten život vyživuje atd. Ale tělo stárne a umírá, a prostředí se mění jak přirozeně, tak i lidskou aktivitou. Tím druhým tak, že rozsáhlé oblasti se stávají neslučitelné se životem. Někdo má štěstí, že je v oblasti, kde se taková změna neodehrává, nebo má prostředky na to se do takové oblasti přesunout, pokud ta stará přestane vyhovovat. Ale… někdo nemá, a i ten co je má dnes, je nemusí mít jindy.
Lidé často nemají jasnou představu o významu a důležitosti ochránců ve vadžrajánovém buddhismu.
Ochránci chrání nauku a transmisi (iniciaci, předání).
V tradici tantrického buddhismu, ale i dalších východních tradicích, je nepostradatelným prvkem předávání nauky žijící mistr, guru. Představa nutnosti klanět se nějakému lámovi k zemi a obracet se k němu dnem i nocí jako ke zdroji veškerého požehnání se nám může zdát jako nějaká úchylka pěstující kult osobnosti lamy namísto toho, že by to nějak dramaticky potencovalo postup jedince na jeho Cestě. Chci zde ukázat, že guru plní roli Učitele v tom nejširším slova smyslu a má svou nedocenitelnou hodnotu.
Namalovaný obraz není to nejcennější. Schopnost malovat ano. — Gustav Meyrink, cit. Roman Mandys
Hodnota jakékoli zkušenosti včetně tzv. „vrcholného zážitku“ či „záblesku osvícení“ není jen v zážitku-jako-takovém, ale především v jeho moudrém uchopení. Nelze říct, že zážitek jako takový je bezcenným. Může jej ale být využito jak k osvobození se z dosavadních klamů, tak i k namotání se do nových klamů či přispění k všeobecnému zmatku ve vnějším světě.
Návyky jsou ústředním činitelem fungování bytostných složek.
Mysl má návyk myslet,
tělo chtít rozličné smyslové vstupy,
a pokud Pozorující Princip není dostatečně přítomný, tak se
návykové procesy nezastavitelně rozvíjejí.
Na počátku mé duchovní cesty stála mimo jiné i kontroverzní, quasivědecká teorie vytvořená britským biologem Rupertem Sheldrakem o morfogenetických polích a morfických rezonancích, se kterou zde ve stručnosti čtenáře seznámím. Tato Sheldrakova hypotéza „formativní kauzality“ tvrdí, že morfické pole, které se vytváří kolem každé „morfické jednotky“ (od subatomárních částic, přes atomy, molekuly, buňky, až po celé organismy a ještě dál), v sobě obsahuje zakódované vzorce, které ovlivňují vývoj této jednotky a zvyšují pravděpodobnosti uskutečnění takových forem, které již vznikly v minulosti.
S osobnostním vývojem se pojí nárůst zkušeností, moudrosti a charismatu. Jednou tak takový Adept Poznání s překvapením zjistí, že ačkoli se ve vší skromnosti sám nepovažuje za nikterak osvíceného a schopného, druhým tak již může začít připadat. Posluchač pak začíná vyslovené myšlenky někdy více, někdy méně kriticky přijímat jako rady moudřejšího. Někdo si dokonce spontánně začne dělat výpisky toho, co považuje za přínosné či obohacující. Jak si dát pozor, aby pokornému a skromnému Adeptu brzy nenarostla pýcha, pocit velké moci a vlastní důležitosti?
Nabízím názor a osobní výpověď na téma posledního rozloučení. Nesděluji žádné Velké Antropologické konstanty ani neobjevuji nic nového, nicméně je to ze života.
Stejně jako jsou u svatby nesmírně důležité všechny ty „věci okolo“, chtěl bych ukázat, jak je to důležité u pohřebních rituálů, a to ve formě běžného pohřbu řekněme v křesťanském duchu. Nechápal jsem a nechápu, proč se dnes polovina úmrtí obejde bez pohřbu a na parte se pak objevují takové ty texty „se zesnulým se rozloučíme v kruhu rodinném“, bla bla bla — přičemž mám pocit, že se nejedná o náhradu pohřbu nějakým domácím rituálem v kruhu rodinném, jak hlásá parte, ale zkrátka se jakákoli ritualizace zruší v jakési naivní víře, že to bude pro všechny lepší.
Hloupý titulek. Anglicky, s hnusným „z“ na konci, a ještě aby si člověk vybíral, jestli chce magic nebo magick. Fuj.
Zamyslete se ovšem nad tím, jak byste podobně akční a údernou hlášku napsali v češtině.
Ale o tomhle tento text vůbec není.
Tedy, je.
Ale není o rozebírání titulku, proč je anglicky, ale o skutečně nejhlubším smyslu jeho obsahu. Podívejme se tedy na exoterní i esoterní aspekty tohoto tvrzení. Pro obhajobu bude nezbytně nutné vypůjčit si odbornou terminologii, a to z oblasti počítačů. Samozřejmě anglicky. Základem nejsrozumitelnějších metafor je IT hantýrka, praxí to ověřená věc. Vysypat buffer a promazat cache je lepší než meditovat. Óm.