Skupina kolem nauky Květoslava Minaříka nedávno na jedné své diskusi na Facebooku řešila, jestli má diskusní platforma být viditelná ne-členům, a vůbec jakou „politiku otevřenosti“ praktikovat. Hodně tam rezonovaly postoje, které bych parafrázoval asi tak, že proti zkaženému a prohnilému světu je nutno se izolovat a v tom malém bezpečném uzavřeném světě si vytvořit bezpečné útočiště, kam není radno pouštět cizince, kteří by jen chtěli zneužít naivní otevřenosti a ukrást nám naši čistou nauku a naše osvícení. Je možné ukrást nauku a osvícení? Jaká jsou rizika toho, když sundáme záclony a necháme kolemjdoucí koukat na to, co v bytě děláme? Následuje rozšířený komentář, který jsem do diskuse vkládal a vybízím k zamyšlení a případně další diskusi již na obecnější úrovni než jen v kontextu Minaříka.
Říká se, že jakýkoli kontakt s naukou a mistrem, ať je už dobrý nebo ne, je příčinou k osvobození, a je lepší mít takový kontakt, než kontakt žádný.
Uzavírání se do sebe a vyhledávání ústraní je dobré pro počáteční rozvoj praxe, stabilizaci duševního stavu atd., ale není to řešením problému. Realizace není zastavením veškerého pohybu, ale nalezení společného jmenovatele toho klidu a pohybu. (Realizace není ani dominance radžas, ani tamas, ani sattva, ale je krokem za). Uzavřenost je na místě v případě rizika profanace, ale neprofanuje ten, který se o něco zajímá, ale ten, který něco vnucuje tomu, kdo se moc nezajímá. Popisovat detaily praxe tummo veřejně na náměstí a v amplionu autobusu není adekvátní, ale když je žák, co má zájem o nauku, musí mít cesty,jak se k ní dostat. I kdyby to ze začátku měla být Facebooková skupina.
Kontakt s vnějším světem a hlubokou nevědomostí všude kolem je navíc nezbytné pro udržení mahájánového soucitu, který přirozeně vzniká právě při kontaktu s tím, jak jiné cítící bytosti vytvářejí nevědomky další semínka samsáry, zalévaje ta stará, umožňujíce nekonečné karmě z minulosti uzrávat do činů.
Čekat na to, až se všechna nahromaděná karma spontánně spálí, se nedá – samsára existuje od časů bez počátku, není žádná naděje na to, že se přirozeným zraním následků minulých činů všechny tyto následky během lidského života vyčerpají a pak sama přijde nepřerušované spočívání ve stavu mahámudry = spása. Hledat útočiště v klidu izolace a posilování odporu a nepochopení vůči lidem, kteří můj klid narušují není konečným útočištěm, ale odmítnutím jedinečné možnosti, kterou život v lidském těle nabízí. Projevem rostoucí moudrosti není prohlubování nepochopení k jednání druhých, ale naopak prohlubování pochopení, a schopnost tímto pochopením „nakazit“ i ty druhé, aby to i jim pomohlo se osvobodit (ze spárů nevědomosti a utrpení)…
12 reakcí na „Uzavřít se vůči zkaženému světu?“
Dříve jsem si snil o komunitě, která by byla uzavřená. O světě mimo lidi, někde v izolaci. Když jsem se ale zamyslel do hloubky, uvědomil jsem si, že by mě to nebavilo.
Právě proto, že žiji v tomto světě, se rozvíjím. Motivuje mě to k práci na sobě. Díky ostatním získávám zkušenosti jak vlastní, tak z pozorování ostatních. O to vše bych byl ochuzen. Věřím, že moudra dosáhnout i v izolaci, pak je ale potřeba vše zrealizovat a to už jaksi nejde.
Navíc si myslím, že je dosti sobecké, nechat si vše pro sebe. Jsem pro, aby některá učení byla volně k dispozici a jiná aby byla k dispozici jen vážným zájemcům.
Líbila by se mi komunita, která by byla svým způsobem v izolaci, ale přitom by neztratila kontakt s okolím a byla by otevřená novým duším.
To Brozkeff: s tím soucitem naprosto souhlasím.
Ukrást osvícení či nauku? To podle mě nelze :D
Komunita má být uzavřená.
Jedna věc je bódhisattvické působení ve světě.
A druhá věc uzavřenost a neprofanování nauky ve světě.
Být ve světě, ale nebýt ze světa. Proto je uzavřenost správná. Nauka je jen pro zájemce. A každý se jím může stát a taky může skupinu kdykoli opustit.
Profanace – znesvěcení, zneužití, zneuctění
Takže profanovat nauku by mohlo znamenat zneužít ji ke své slávě , k osobnímu zisku nebo k ryze světským cílům .
Ve staré Indii , za časů Buddhy Gautamy , se přece učilo v celku volně . Kdo chtěl ten nauku vyslechl a i proto se věhlas buddhova učení mohl šířil po okolí .
Vždyť ta skupina na facebooku je zcela mimo a nauku profanuje, diskredituje a ničí…. Jen sem tam se něci najde.
To je tlachání o ničem a s naukou KM to nemá nic společného. Taky proto asi není v té skupině žádná významná osoba…..
Nejsem pro izolaci. Každý má dostat šanci, i když jí nakonec zhodnotí jeden z ticíce. Já osobně jsem objevila KM na Canopusu v r.2008 a Přímá stezka, tehdy byla volně ke stažení, mě dostala ze „psychických sraček“ – především duševní askeze nemyšlení, necítění, neposuzování…Od té doby praktikuji nauku ve svém životě. Za 4 roky jsem potkala pouze 2 lidi praktikující Nauku a poze několik schopných přečíst něco ze základních děl KM. Ale to neznamená, že Nauku nedoporučuji a nevysvětluji dál. Na Canopusu vidíte, jak moc peněz převládla nad ušlechtilostí, když Přímá stezka není volně k dispozici. Ostatní díla jsou příliš těžká pro začínajícího. Od vstupu do klubu Canopusu mě odradil první kádrovací „výslech“ po telefonu. Kdo tvoříte společenství, nechte ho otevřené, jinak hrozí morální úpadek. A nakonec vše je v knihách KM, a jeho vůlí bylo dát Nauku světu. Jitka
Nikoli.
I společenství má pravidla. Takže mají právo se zeptat na cokoli.
Dlouho jsem byl i ve společenství, kde se přijímali všichni. A podle toho to vypadalo a nakonec i dopadlo.
Vždy existuje široký kruh, kde jsou jen potenciální zájemce.
Pak kruh s vyspělejšími žáky.
A další.
Tak je to všude. I ve škole všichni hned nejsou v osmé třídě.
A k placení.
Souhlasím, že Přímá Stezka by měla být zdarma. Jako jediná kniha.
Pokud má někdo opravdový zájem, tak si další knihy rád koupí.
Usmívám se. Má význam vůbec něco psát? KM je jen velká bublina, která splaskne v momentě, kdy někdo doopravdy zře. Není mistrů, Jedno jest. Není, kdo by byl osvícen. Kdo je sjednocen, není. Není pokračovatel čehosi, nedosáhl, nerealizoval…i kdyby natisícekrát bylo prožito. Toš tak :-)
…oprava: kdy je zeřeno, ne kdy někdo zře. a to je právě to :-)
..zřeno…dobrou noc :-)))
Ach Amélie, Nauka je pro takové neandrtálce, jako jsem já. Nekonečné díky, Minaříku, za Nauku a za to, že jsi byl, jsi a budeš i tady pro nás.
V okamžicích, když jsi toto psala, tak jsi určitě ten popsaný stav plně prožívala, viď? A určitě v tom stavu umíš existovat v běžném denním životě, ve světě, že? Tož tak.