Spiritus divinorum

Magie. Jedno slovo. Pět písmen. Trochu zprofanované, nemyslíte? Již přichází Gandalf, Harry Potter a jiní slovutní mágové, kteří na nás útočí se svými ohnivými koulemi a drtivými kouzly z filmového plátna a knih, kde bojují proti kohortám temných Voldemortů a Sauronů. Za nimi s ústy plnými reinkarnace a karmy duchovní guruové dálného východu. Sekundují jim čeští ultrapositivní „sluníčkáři“ s certifikátem rozličných kurzů od reiki počínaje až po sběrače Karikových diplomů, absolventů seminářů Modrá Alfa, Psypos nebo Zlatá mysl. S přezíravým pohledem je zpoza rohu sledují různí sektáři, kteří mají svého instantního boha.

A všemu se směje starý prasák Crowley který si v jednom z mnoha předpeklí zrovna střihnul jednu dávku heroinu a se svými šarlatovými děvkami a homosexuálními partnery si právě rozdává partičku šachu. Smutně v rohu posedává Ota Griese a odmítá nabídku Pavla Kohouta na odkoupení písečných lyží. Franta od Kabeláků si v koutku recituje a starý Eliphas se snaží vechny zaujmout tisíckrát ohraným příběhem.

Mágové, mystici, guruové, hermetici. Reikisté, sluníčkáři, sektáři. Každý má jinou cestu a zpravila opovrhují tou druhou skupinou. Ale tohle všechno až poté co se rozhodnou pro svou Cestu. Každému vyhovuje něco jiného. Někomu moderní magie, někomu pohanství, někdo je zapřísáhlý mystik někdo vidí smysl života v reiki. A ačkoliv se to nezdá, toto krátké zamyšlení je právě o tom, jak najít svou cestu. Svou cestu, která je magická od začátku do konce.

V následující úvaze bych chtěl nahlédnout do „magické kuchyně“ a zapolemizovat nad několika zajímavými fenomény v této oblasti. Hned z úvodu bych rád upozornil, že se jedná o pohled omezený a subjektivní, a tedy by mu neměla být vyčítána přílišná nekompletnost či nedostatek nadhledu.

Potenciální nedostatky tohoto textu jsou tyto:

1. Autorem textu je člověk, který byl „nakažen duchovnem“ teprve před nějakým tím rokem a půl, což obnáší doposud poněkud omezený rozhled v jednotlivých duchovních systémech, stejně jako nejspíše omezenější praktické zkušenosti v poměru s některými čtenáři.
2. Pro vyčerpávající zpracování níže nastolených otázek je rozsah jednoho článku poněkud omezený a pro takový rozbor by byla vhodnější spíše nějaká tlustá monografie. Alespoň mají studenti religionistiky a filosofie na filosofických fakultách zajímavé náměty, o čem vést rozpravu ve svých diplomových pracích :)

Nyní tedy k samotným otázkám, které jsem si položil.