Rubriky
Magie Revue Symposion

Dogmatismus

Mág je neustále vystavován přívalu více či méně kvalitních dogmat(ve skutečnosti nejde o jejich kvalitu, ale o to, jestli vypadají hodně nebo méně hloupě). Vedle tak obecně známých a tak obecně dogmaticky odmítaných je např. křesťanské desatero, křesťanské představy o sexualitě, však jsou i mágové sami tvůrci vlastních méně či spíše více zrůdných dogmat. Tihle mágové evokují Choronzona! … mistrně.

Ujasnění pojmu dogma, je zde tedy více než důležité! Dogma je fakt, který nám je předkládán k sežrání aniž bychom byli schopni či připuštěni o něm pochybovat, či ho vědecky zkoumat(tedy hloupost?). Může to sice znít dogmaticky, ale to je způsobeno pouze tou zvláštní vlastností řeči, která sama je dost dogmatická(předkládá nám, abychom věřili významu nějakého slova(či věty), aniž by nám umožnila důvod tohoto faktu nějakým způsobem zkoumat(či toto zkoumání pokračuje donekonečna); v souvislosti s tím si vzpomeňte, kolik životní energie se uvolňuje při volné záměně slov způsobené přeřeknutím nebo úmyslem).

Rubriky
Chaosmagie a postmoderna Revue Symposion

Nabíjení sigilií – Poloha smrti

Ačkoli byl tento článek původně zamýšlen pouze jako překlad pár odstavců z Praktické sigilárií magie, byl jsem požádán, abych jej doplnil o několik vlastních postřehů, připomínek. Avšak zvrhlo se to, a já se rozhodl utrácet svůj drahocenný čas mírně rozsáhlejší prací, než jsem původně předpokládal. Takže si jí važte:

Úvod

Sigilární magii (dále SM) „vynalezl“ Austin Osman Spare. Možná by se dalo říct, že tím zavedl [1] epochu tzv. „pragmatické magie“ – tedy magie „snadno a rychle, bez zbytečných keců“. Jeho zjednodušení, která odstranila rozsáhlou cestu za výsledkem plnou nástrah vedoucích k neúspěchu, tak známých z ceremoniální magie (od špatně spočteného data operace po špatnou barvu operatérových ponožek), a která posunula celé kouzlení více k jádru věci, učinila SM jednou z nejúčinnějších disciplín na poli magie.

Rubriky
Mystika Revue Symposion

„Pravá“ meditace (zn.: pro chudé)

Ve svých začátcích jsem hledal něco jako „pravou meditaci“. V pomatení pře-oduševnělého a pře-omoudřelého chlapce jsem tak nějak nechtěl věřit, že ten prostý návod na ztišení dechu a uvolnění těla může vést k tomu, co dělal Buddha, Konfucius… Crowley, Gardner :). Pokaždé, když jsem se o ní pokoušel, mě odbylo přesvědčení, že to vlastně není možné. Že to náleží jen zasvěcencům 50° školy čarodějů a větrem ošlehaným mnichům na vrcholcích Himaláje.