„Pravá“ meditace (zn.: pro chudé)

Ve svých začátcích jsem hledal něco jako „pravou meditaci“. V pomatení pře-oduševnělého a pře-omoudřelého chlapce jsem tak nějak nechtěl věřit, že ten prostý návod na ztišení dechu a uvolnění těla může vést k tomu, co dělal Buddha, Konfucius… Crowley, Gardner :). Pokaždé, když jsem se o ní pokoušel, mě odbylo přesvědčení, že to vlastně není možné. Že to náleží jen zasvěcencům 50° školy čarodějů a větrem ošlehaným mnichům na vrcholcích Himaláje.

Naštěstí jsem u toho nezůstal. Nacházel jsem si čas na to zkoušet popisované techniky v naprostém klidu a připravení na věc. Tak nějak to fungovalo. Probouzel jsem se celkem odpočatý, myšlenkově vyladěný. Skvělou zkušeností pro mě byly i prosté jogínské Sarva hita asány. Koncentrace na pohyb, na dech, na pocit totální opuštěnosti v prostoru. Všecko ale bylo pro všechny meditace stejné — uvolnění mysli i těla; schopnost pohlížet na myšlenku jako na předmět, ne jako na součást sebe sama; pocit lehkosti; klidné a rozumné chování k ostatním… Zkráceně — uvědomění si okamžiku. Ne pocit extáze, ani bolesti a zatracení, ale pocit, v jakém by člověk chtěl setrvat navždy. Zlatá střední cesta.

Dnes již ale usedám do asány jen výjimečně. Po tom, co jsem byl schopen popsat pocity, které provází meditaci, jsem dospěl k názoru, že meditace může být absolutně všecko, na co se člověk plně soustředí. Od poslechu ptáků v zahradě po napouštění nafty do automobilu. I když jsou takové akce, které se k meditaci hodí více či méně.

Pro mě je ideální meditační akcí čaj, když přijdu po dlouhém dni domů, výtvarnictví ve škole, pozorování krajiny při jízdě autem; i cigareta. Soustředím se, a jsem tam kde jsem chtěl být — v meditaci. I taková meditace se vyrovná těm popisovaným v knihách.

To, že se jednou ocitnete v meditaci, neznamená, že v ní už zůstanete navždy. Stává se mi často, že se nějakou vhodnou meditační akcí naladím na „správnou“ frekvenci, ale pokud se nesnažím v ní vědomě zůstat…

Někdy to zkuste! I při něčem úplně všedním. Třeba pozorujte jednotlivé lidi když sedíte ve vlaku do práce. Prohlížejte si je, přemýšlejte o nich. VNÍMEJTE každý záhyb jejich oblečení, představujte si, o čem asi přemýšlejí. Maximálně se na to ale soustřeďte!

A když nemáte možnost používat výše zmíněné pomůcky, stále platí: „fake it till you make it“. Trocha snahy pohybovat se uvolněně, dýchat zhluboka, nejednat agresivně vás jistě dovede ke kýženému výsledku. Chovejte se jako v meditaci, budete meditovat.

Možná, že se někdo nanejvýš oprávněně zeptá, proč meditovat, když existují i jiné, řekněme „hrubší“ a možná i slastnější metody dosahování štěstí (sex, drogy a techno). Na druhou stranu je ale fakt, že tyto techniky jsou jednorázové, a jen skutečně šťastný člověk (rozuměj rocková hvězda) si je může dovolit stále. Normální člověk je ale odkázán na čekání na další prožitek. Život se tak stává čekáním na žrádlo a žrádlem samotným. Jen při žrádle je člověk člověkem, protože dosahuje extáze. Ale když čeká, utrácí svůj čas, protože se stává robotem lopotícím se za další slastí. Meditace nás naučí žít i v těchto přestávkách mezi prožitky. Učí nás vymítat naše robotické programy a užívat si i tak prostou věc jako je chůze hnusnou ulicí plnou odpadků a aut.

Meditujte, abyste užívali okamžiku. I život je okamžik. Meditujte stále.