Optimalizace vlastní osobnosti a vztahů k objektům i subjektům kolem sebe je prvořadým úkolem.
Nevěřím ve smysl společenských revolucí, válek a násilí. Frustrovaná masa vybije hněv na právě vládnoucí elitě, s představou, že právě tato revoluce je tím bezprecedentním zlomem, o kterém odnepaměti všichni proroci psali, a právě po této revoluci nastane nová éra, a vše zlé se obrátí v dobré.
Ale po období prvotních kmenových společenství, fungujících v dokonalé a udržitelné kontinuitě po tisíce a miliony let, přišla éra zemědělství a civilizace, a s tím i slavný tzv. pokrok, neustálá změna a vyhlášení lineárního času. Věčný návrat už je pro nás jen mýtem a realita nezná tlačítko „Undo“ jako textový procesor nebo internetový prohlížeč.
4 reakce na „Správný vztah k jevům“
Pane autore, co jste vlastně chtěl sdělit?
Ať se snažím jak se snažím nenecházím konzistentní linku procházející všemi třemi odstavci.
Ad optimalizace) Jistě. Zde jste se mohl rozepsat nad nějakými způsoby. Minimálně nad těmi, které preferujete a které jste zkoušel a nepřišly Vám užitečné.
Ad revoluce) Jak to souvisí s optimalizací? Tenhle odstavec mi přijde jako výkřik do tmy. Mohl byste přidat víc argumentů proč bysme ani my neměli? Resp. proč to není dobrý nápad?
Ad technologická revoluce) Ano. Konstatujete zřejmé. Jak to podporuje předchozí odstavce? Tautologií ve stylu „slunce vychází na východě a zapadá na západě“ nesdělujete žádnou myšlenku a ani jako argument to není vhodné.
Nechci být zbytečně krutý, ale nevidím význam těchto slov. Jsou příliš nekonkrétní a nedrží očividnou linku k pointě. Ale možná jsem to jen to špatně pochopil, mohl byste to prosím doplnit? (aspoň zde v komentářích)
Omlouvám se, že to je takové kryptické. Revoluce souvisí s optimalizací osobnosti tak, že se máme jako lidé často tendenci domnívat, že je potřeba nějaká revoluce ve světě kolem nás, revoluce politického zřízení, způsobu vládnutí, výměna politiků, a tak dále. Přitom se podceňuje práce na sobě, což označuji jako „optimalizaci osobnosti“. A ten poslední odstavec se odkazuje k těm falešným, pseudonostalgickým úvahám a pláčům nad tím, jak dřív bylo lépe, a spoustě konkrétních návrhů jak něco špatného „vrátit“ zpátky do stavu, kdy to údajně ještě „bylo dobré“. Nacházím to v řadě jinak celkem dobrých knih, které ale docela lacině kritizují dnešní společnost a nostalgicky vzpomínají na nějaký ideální stav. Prostě takové hledání ztraceného ráje.
A přijde mi, že to má kořeny nikoli jen v tom, že současný svět opravdu má své patrné „nedostatky“, ale spíše v tom, že se sami se sebou necítíme dostatečně dobře, a místo abychom analyzovali přímo náš duševní stav a jeho dynamismy, a prováděli např. různé jógové praxe, které s tím dokáží pohnout, chceme nějak zázračně změnit svět kolem, jakoby se tím, až tato změna nastane, se zázračně napravil i náš poškozený vnitřní svět.
Způsoby „optimalizace“, které mi nepřijdou užitečné, jsou všechny, které dosahují změn vědomí pomocí drog a jiných látek, které způsobí dočasně pocit nadřazenosti nad ostatními, ale jakmile účinek vyprchá, stav se vrátí zpátky nebo ještě do horšího stavu. Nebezpečné mi připadnou i takové ty techniky „pozitivního myšlení“, které podle mě vedou k popírání skutečné dynamiky mysli, a jakmile tlak „pozitivních afirmací“ povolí, všechno, co se tím strkalo do podvědomí, se s ještě větší silou vyvalí. Ale to je docela dobře popsané Jungem (Stín) a dalšími.
Naopak dobré zkušenosti mám např. s technikami rozvoje meditační stability postavených na všímavosti, nejprve s použitím pomůcky pro soustředění pozornosti, a později s opouštěním těchto pomůcek a budování nezávislosti na tom, co se zrovna kolem „točí“ – ale tak, aby to zase nebylo popírání toho, že se něco děje. Nesmí se z toho stát duševní útlum, pasivita (tamas), přílišné libování si v nicotě a odmítání energie a jejího věčného tance.
Opět další z nicneříkajících článků. Článek nesděluje nic a nesnaží se být ani prvoplánově esotericky patetický. Zajímavé na brainstorming, ale naprosté selhání jako článek, který má něco sdělovat.
2Adam: Moc kryptické články mají potíž v tom, že vlastně nenesou informaci. Možná se hodí k vytvoření zdcadla čtenáři, ale neobohatí jej o nic jiného než už sám je.
Mám radu pro příště: psát ve stylu vašeho komentáře ;-) Je to mnohem čitelnější a srozumitelnější a tím i přínosnější.