Sobotní meditace

Byla dosti silná, dlouhá, s třemi přídavky, celkem asi dvě hodiny. Zpočátku z ohromení místy tísnivá, pak neutrální.

Božský, lidem zcela nepochopitelný matematický svět, kde je vše jinak než u nás. Neuvěřitelně složitý, podivný svět, kde vše je možné okamžitě vytvořit bez problému. Věčnost je tu zcela samozřejmá. Lidské sem vůbec nepatří, je je svět šéfů šéfů naší karmy…

Totální šílenost kvantového světa, kde čas jde současně dopředu i dozadu, jak mi ukazovali symbolem protiběžných otáčejících se kol. Ani kauzalita tu neplatí, nic z toho, co známe.

A sem se ženu, v bolestech z ohromení. Podobné meditace jsem měl už před třinácti lety, a trvaly mnoho let.

Ale co Tu dělat, napadalo mne opět. A ještě bez vysoké božské Inteligence, kterou mi nedali, jako i tehdy jsem zcela mimo Hru. Jde jen o přijetí toho, nač stejně nemám. Tvrdá výuka Boha.

Tam se nemusí pracovat, abychom mohli jíst, spát, oblékat se, čímž na Zemi strávíme většinu života. Tam lze jen přemýšlet o Sobě a světu. Také se to dělá a tím se dostává se ještě do vyšších, ještě šílenějších světů, zcela abstraktních, nepochopitelných. Všude všemi nekonečně směry je nekonečno. Síť sítí, vše propojeno v hypergeniální struktury až omračující. Symbol je tu realitou, realita symbolem. Nelze je oddělit!

Když z toho už některý božský jedinec začne šílet, skočí si na čas do nějakého těla, aby si oddechl od Zářící Dokonalosti. A tím jsi i ty. Tam i tady. Kdo jde Nahoru rychle, tak dělá takové, jaký jsi ty. Kdyby se Nahoře vzdal Poznávání, tak by byl anihilován. Stejně k tomu ale dojde, i to ohromuje.

Vedou mne pak do tzv. středního pocitu, v něm jede mystický proces naplno. Je to mystická Prázdnota, přímá cesta, středem Všeho. Není to špatně přijímaný pocit, jen na mě až moc klidný. Jakoby ležet uprostřed Nekonečna.

Výstup na Kailás je dlouhý a hodně těžký… Ale taková je mystika…