Michael Bertiaux a Gnostic Voudon

Gnostic Voudon a jeho zdroje

Michael Bertiaux (*1935) je starokatolický biskup a významný okultista, představitel několika řádů a autor proslulého Voudon Gnostic Workbook, o němž ještě detailně pojednáme. Narodil se v Seattlu do rodiny kapitána obchodní lodi. Jeho matka byla význačnou theosofkou. Až do svojí cesty na Haiti v roce 1964 sloužil v okolí svého rodiště jako protestanský duchovní. V této době také působil jako sekretář Theosofické společnosti. Na Haiti byl zasvěcen do místních voodoo kultů. Když se po návratu v roce 1966 usadil v Chicagu, založil zde mezi jinými Neopythagorejskou církev gnostickou (Neo-Pythagorean Gnostic Church).

Bertiaux se musel také seznámit s mnoha původními vúduistickými naukami, když pracoval po svém usazení v Chicagu jako sociální pracovník. Tuto práci vykonával zejména v haitské emigrantské komunitě téměř 40 let. Bertiauuxovo podání voodoo je silně ovlivněno martinismem.

Martinismus je frankofonní verzí esoterického křesťanství a svobodného zednářství, jimiž byla Haiti ovlivněna od 18. století.

Michael Bertiaux je známý ponejvíce skrze svou činnost dvou okultních řádech, jimiž jsou Ordo Templi Orientis Antiqua (O.T.O.A.) a La Couleuvre Noir, takže se zastavme nejdříve u nich.

O.T.O.A. je iniciační gnosticko-magický řád, jež založil v roce 1921 na Haiti vúdúistický velekněz a patriarcha gnostické církve Lucien-Francois Jean-Maine. Jedná se o syntézu západních mysterijních tradic (jak se ujalo označovat západní okultismus) a haitské metafyziky. V rámci O.T.O.A. působí suborganizace Monastery of the Seven Rays, zaměřená na provádění magického výcviku. Obě organizace spolupracují s gnostickou církví Ecclesia Gnostica Spiritualis.

La Couleuvre Noire („Černý had“) je nezávislý řád, založený v roce 1922, který však úzce spolupracuje s O.T.O.A. Udává se, že má přímé kořeny a návaznost na tradice daleko starší, což lze u vúdú rozhodně předpokládat. Různá esoterická učení a tajné společnosti zde mohly nevázaně působit od počátku 19. století, kdy haitská revoluce přinesla nezávislost na koloniální francouzské moci. Podle řádu samotného má jít o „pokročilé techniky gnostického vúdú“.

„Gnostic Voudon“ je Bertiauxův originální přepis slova, kterým označuje vlastní systém – jinak se píše vodu, vodou nebo vodun. Gnostic Voudon popisuje jako „mocný systém afro-atlantské magie v její tradiční a nejčistší formě.“ Právě atlantský mýtus hraje ústřední roli v genezi bytostí, s nimiž pracuje Voudon Gnostic Workbook.

The Voudon Gnostic Workbook: Expanded Edition, Michael Bertiaux, rozšířené vydání, Weiser Books, 2007, 672 stran. ISBN 978-1578633395.

Profil knihy na Amazon.com

Ke stažení (PDF, 80 MB). Appendix (PDF, 2 MB).

Divnější než Kenneth Grant

The Voudon Gnostic Workbook Michaela Bertiauxe (blíže viz rámeček, dále jen VGW) je nechvalně proslulý grimoár, či spíše magický kurz, který slučuje různé proudy západního okultismu (Týfónská gnóze Kennetha Granta, Crowley, hermetická kabbala) s haitským voodoo a přidává k tomu ještě originální vlastní prvky. Od prvního vydání v roce 1977 byla kniha dlouho rozebraná a získala kultovní status undergroundové klasiky. Výtisky se prodávaly v aukcích za horentní sumy, dokud Red Wheel – Weiser vydal reprint původní knihy v roce 2007. Proslulost tohoto díla ještě zvýšilo, když se k inspiraci jím přiznal Grant Morrison, legendární autor komiksu The Invisibles, který obsahuje spoustu odkazů na vúdú.1

Často se o tomto díle říká, že evokuje atmosféru nechvalně proslulých děl H. P. Lovecrafta. Rozhodně jde na první pohled o „šílený“ spis, plný fantastických, obtížně srozumitelných míst a jmen, ke kterým nebudete schopni dohledat naprosto nic. Částí problému je, že se jedná o nekompletní 4 letý kurs La Couleuvre Noir bez tolik zdůrazňovaného kontaktu s řádem a mentorem Na druhé straně, jak píší mnozí, „nedejte na náborové řeči – s uvedenými bytostmi můžete navázat kontakt i bez pomoci řádu“.

Je Voudon Gnostic Workbook autentické vúdú?

Na tuto regulérní otázku neexistuje snadná odpověď. Vúdú je vnitřně rozmanitý proud, který už dávno nepatří jenom černým obyvatelům Karibiku. Můj učitel například je potomkem haitských emigrantů (z Haiti stále probíhá masová emigrace z důvodů politické nestability země) a zasvětil řadu bílých Američanů a Evropanů. Ti se, pochopitelně, zabývají různými tradicemi a dochází tak ke směšování. Je ovšem na místě si říct, že synkretismus v afrických diasporních tradicích probíhal vždycky a snaha hledat za nimi nějaká „africká tradiční náboženství“ (ATR – oblíbený pojem v diskusích) je holý nesmysl. Karibik byl už v minulých staletích silně ovlivněn evropskou imigrací a koloniálními importy jako byl spiritismus, svobodné zednářství nebo již zmíněná martinismus.

Jako příklad míšení moderního západního okultismu s původními domorodými tradicemi lze uvést třeba pro současné vúdú naprosto zásadní rituální diagramy vévé. Vévé jsou magické pečetě duchů (Loa), součást jejich manifestace. Kreslí se na zem pomocí mouky a zrní a tvoří nedílnou součást obřadů. Málokdo si uvědomuje, že tato praktika se podstatně rozšířila až vlivem evropských okultistů, kteří používali nám dobře známá sigila (pečetě) středověkých grimoárů.

Nicméně, Voudon Gnostic Workbook není radno v prvotním kontaktu s vúduisty zmiňovat. Reakce bývají zlostné a defenzivní, protože vúdú je primárně orální zasvěcovací tradice. Je poněkud nešťastné, že pro mnoho našinců vede první setkání s vúdú právě přes tento spis, nicméně platí co, co píše Bo Houngan La Croix:

Ačkoliv jsou určité části „Grimoire Ghuede“, jež by nasvědčovaly určitou znalost skutečného zobop (tajná společnost, pozn.), vypadá to spíše jako módní rádoby vúduistická teosofie, což Bertiauxe přibližuje k madam Blavatské, spíše než k čemukoliv jinému. Někdy ovšem přicházíme k pravé tradici těmi nejpodivnějšími cestami, takže pokud je vaše hledání upřímné, Loa doufejme pročistí mlhu a nasměrují vás na cestu.

Grimoire Ghuedhe

Připusťme tedy, že Bertiauxův přístup k vúdú je přinejmenším dost originální a jeho Workbook není nejlepší vstupenkou mezi současné zasvěcené vúduisty. Pragmatický moderní mág se pořád bude ptát, nakolik jsou pasáže, pojednávající o bytostech vúdú, použitelné samy o sobě. Zde přichází k užitku názor Molocha, démonologa s mnohaletou zkušeností práce v západních systémech okultismu, který byl nedávno zasvěcen v mojí linii jako Houngan Asogwe (vúdú velekněz):

„Jako praktikující Bokor (nezávislý vúdú mág, často černý, pozn.) jsem shledal některé informace v této knize užitečné a jiné části ne-tak-docela-užitečné. … Tato kniha obsahuje 10 lekcí „Šťastného hoodoo“, které tvoří základ pro použití zbytku knihy. … Bertiaux se pak pouští do rozebírání „Grimoire Gheude“ což je seznam 10 rodin duchů Lwa, od rodiny Legbha-Nibbho k Mnichům Voodoo. Tito se váží na kabalistický Strom Života. Rodina mnichů je v Malkuth, Oplzlá rodina v Yesod, Pavoučí rodina v Hod, Rodina Baronů v Netzach a tak dále. Vaše pochopení této části knihy vám samo o sobě pomůže navázat kontakt s pár novými a zajímavými Loa (Ao a co že to nejsou haitští Loa? Záleží na tom? Jsou to jedineční duchové tak jako tak a stojí za kontakt!) … Existují určité unikátní a fantastické aspekty kontaktu s duchy, s nimiž vám tato kniha pomůže, ale je tam také hodně stran, které jsou jenom výplň, docela k ničemu pokud nejste Bertiauxovým studentem a zaháčkovaní v jeho LCN řádu.“

Moloch se dále zmiňuje například o Baronu Zariguin (Pavoukovi), který je pánem sefiry Hod a spadá pod něj magické umění jako takové a pavoukodlačí kulty. To dobře koresponduje s merkurickou atributací sefiry, pavouk a tkaní sítí se často v souvislosti s Merkurem objevují.

Seznamte se: Loa Ghede

Loa (Lwa – francouzsky „zákon“) jsou personifikované kosmické síly a principy voodoo. Věřící je označují také jako mystéres, mystéria nebo invisibles, neviditelné. Popisovat Loa jako bohy a bohyně je nepřesné, nejlepší výraz jsou asi duchové. Vúduisté věří jako mnohá africká náboženství, že na počátku byl jeden Stvořitel či Stvořitelka, z něhož všechno emanovalo. Ten se stáhnul do pozadí a pro magické a kultické konání se považuje za příliš vzdáleného a nedostupného lidem. Vládu nad světem svěřil duchům, kteří jsou zde proto, aby nás učili a aby nám pomáhali.

Afričtí otroci, zavlečení do Nového světa, pocházel z mnoha různých kmenů. Výsledný pantheon navíc obohatili katoličtí svatí a zbožštělí hrdinové haitské revoluce. Dnes lze rozeznat tři základní národy (nachon) Loa: Rada, Petro a Ghede. Na poslední se soustředí Bertiauxův materiál. Zjednodušeně bychom mohli říci, že Loa Rada jsou klidní, starobylí duchové Dahomeje. Jejich jméno se odvozuje od přístavu Arada, kde byli nakládáni otroci. Jejich výchozími barvami jsou modrá a bílá a živlově souvisí s vodou. Loa Petro jsou prudcí, ohniví duchové, kteří vznikli v drsných podmínkách otrokářství. Jejich barvami jsou červená a černá.

Loa Ghede mají výchozí barvy černou a fialovou či purpurovou. Nemají vztah k žádnému národu – představují chtónický živel, metafyzický Hřbitov s jeho obyvateli. Ghede mají těsnou vazbu k sexualitě a plodnosti, smrti, humoru a říká se, že jsou nejblíže naší hmotné sféře. Pracovat s nimi může každý, neboť všichni máme předky a jednou zemřeme. Ghede jsou často mimořádně obscénní, protože se vymykají všem společenským normám. Mají rádi alkohol, tabák a dobrou zábavu. Jako mrtví jsou věčně nenasytní a kdo s nimi pracuje, brzy přijde na to, že není radno snažit se je ošálit nebo ošidit – kdo překročí určité hranice, může počítat s jejich odplatou.

Baron nebo také Vévoda je jejich vůdcem a jako takový jeden z nejmocnějších duchů vůbec. Zobrazuje se často ve viktoriánském obleku s vycházkovou holí. Ghede jako takoví se nejčastěji zjevují jako kostlivci nebo tmaví lidé, často s velmi legračním oblečení a falickou symbolikou. Baronů je podle tradice 21 a nejmocnějším z nich je Baron Samedi, gentleman a švihák, který se rád ukazuje mezi lidmi. Evropanům nejvíce známá popkulturní podoba Barona je Grimm Reaper, postava děsivého žence s kosou.

Šťastné hoodoo a Workbook v praxi

První kapitoly workbooku popisují praxi Lucky Hoodoo („Šťastné hoodoo“), přibližně svíčkové magie, pracující s určitými duchy vúdú. Bertiaux uvádí praktický návod, jak se těmto bytostem zasvětit, pracovat s nimi na plnění svých přání a získávat zvláštní schopnosti. Tato část je na celém Workbooku asi nejcennější a hlasy se veskrze shodují v tom, že si její pomocí můžete vylepšit život. (Poznámka: Také termín „Lucky Hoodoo“ je Bertiauxův vlastní. Hoodoo dnes označuje veškerou lidovou magii na jihu USA, jedná se prakticky o synonymum svíčkové magie. V hoodoo často nehraje práce s duchy žádnou roli, používají se nám povědomé barevné korespondence, byliny, prášky, amulety a oleje.)

Poněkud obtížnější je otázka, s jakými bytostmi vlastně přijdete do styku, rozhodnete-li se pro šťastné hoodoo. Mnozí nezávisle na sobě identifikovali „krále mrtvých“ se Saturnem – Chronosem, pánem času a smrti, který je v evropských tradicích pánem mrtvých a také strážcem prahu (Saturn astrologicky). Ten je totožný s jedním z aspektů Barona, pána Hřbitova. Duchové, se kterými grimoár pracuje, tedy spadají do národa Ghede (viz rámeček), ale dle zkušeností za správných okolností setkání s Workbookem a šťastným hoodoo vedlo ke kontaktu s mnoha rozličnými bytostmi. Připravte se na to, že tato praxe může iniciovat dalekosáhlé změny v osobnosti a ve vašem životě. Voodoo – včetně Bertiauxova systému – funguje na jiných základech než intelektualizovaný západní okultismus. Přítomnost duchů je hmatatelná, projevují se telekinezí, magické výsledky jsou rychlé a reálné.

Není proto divu, že šťastné hoodoo sklízí značný zájem, zejména od té doby, co překlad prvních kapitol Workbooku unikl na Internet2. Některé reakce byly poplašné a negativní3, k tomu lze říct pouze toliko, že duchové voodoo nejsou „zlí“. Vnímané změny v energetickém těle a osobnosti jsou průvodním symptomem jakékoliv skutečné magické praxe. Duchové jako symbionti začnou rekonstruovat vaši auru a čakry, přinesou do vašeho života fantastické změny – průběh kontaktu může mít podobu šamanské krize, kdy doslova nezbude z vašeho starého života kámen na kameni. Není třeba se bát ani „diletantství“, kdy magik působí změn prostřednictvím duchů. Jak naznačil rámeček výše, polyteistické pojetí Loa je jenom jedno z možných. V tomto ohledu není překvapivé, že největší úspěchy mají s adaptací vúdú ze západních okultistů právě démonologové, kteří jsou navyklí pracovat s bytostmi. Vúduistické praxi se také dost blíží některé proudy v satanismu a pragmatické magii.

Další zdroje a odkazy

Úplné pochopení Bertiauxova magického systému je poměrně ambiciozní pro začínajícího okultistu. Zdroje, které k jeho proniknutí mohou pomoci, jsou totiž samy o sobě komplikované a obskurní.

Bertiauxův život a okultní systém zkoumá v několika svých knihách Kenneth Grant – Nightside of Eden (1977), Outside the Circles of Time (1980), Hecate’s Fountain (1992) a zejména Cults of the Shadow (1975). Zde věnuje dvě celé kapitoly rozboru a diskusi o Bertiauxově práci v La Couleuvre Noir. Grantovy spisy nalezne český zájemce v knihovně anglického grimoáru4. Některé poznámky nalezne čtenář také v česky a slovensky vydané „klasice“ Josefa Kariky Zóny stínu.

Bertiauxův magický systém je komplexní a zahrnuje termíny, které mimo něj nepotkáme (meon, zoyhriánské energie). Navazuje na magickou tradici, nastartovanou dílem amerického hororového autora H. P. Lovecrafta, od věci tedy není ani studium zlořečeného Necronomiconu a celého tohoto proudu. (Mimochodem: Poslední vydání, než se kniha beznadějně rozebrala, organizoval právě newyorský obchod Magical Childe, stejní lidé, kteří vydali proslulý Simonůn Necronomicon.) Bez znalosti hermetické Kabbaly není radno přistupovat ke studiu západního okultismu vůbec a podstatnou roli hraje i zde. Už bylo řečeno, že se autor zaobíral neopythagorejstvím a je vysvěceným biskupem gnostické církve, což jsou další nauky českému badateli spíše nepřístupné.

Kam až sahá naše povědomí, žádný ze jmenovaných řádů v současnosti v ČR nepůsobí, ačkoliv zde byly jisté pokusy o zavedení. Zkušenosti s nimi učiněné byly poměrně negativní, ale nemám výpověď dotyčného z první ruky, takže je nebudu rozvádět. S VGW pracuje řada jedinců na vlastní pěst a i některé skupiny, a jak už to bývá, ani tajné řádové materiály nejsou tak tajné, aby se k nim nedokázal motivovavý člověk dostat. Řády sídlí na adrese www.techniciansofthesacred.com, resp.www.otoa-lcn.org.

Autorka je adeptkou voodoo, připravující se na zasvěcení a přivítá podněty na emailové adrese noira(zavináč)carovnezrcadlo.cz. Na svém webu na adrese www.carovnezrcadlo.cz/voodoo publikuje rostoucí unikátní sbírku původních textů k vúdú a dalším afrokaribským tradicím.

Reference

1. „Les Invisibles“, tedy Neviditelní, je často používaný opis pro duchy vúdú, pozn.

2. http://blacksnake.blog.cz/

3. http://cavillatio.blog.cz/1003/vgw-poznamky-zatracenym#comment77215893 nebo http://ritual.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=1307

4. http://english.grimoar.cz/?Loc=aut&Lng=2&New=102