Homeopatie – principy a možnosti léčby
Autor: | Jana Balušíková, 01. 06. 2010 | Komentáře: (3)
V následujících řádcích bych vám ráda objasnila, co je to homeopatie, jak funguje, jaké jsou její základní principy a možnosti, které člověku nabízí.
Co je to homeopatie?
Jedná se o celostní léčebný přístup, při výběru nejvhodnějšího léku bere homeopat v úvahu jak problémy na fyzické úrovni, se kterými přicházejí klienti nejčastěji, tak symptomy mentální a emoční úrovně.
Optimální je podat lék, který se svým symptomatickým obrazem nejvíce podobá příznakům, které člověk vykazuje. Jde tedy o léčbu podobného podobným. Za zakladatele homeopatie je považován německý lékař, chemik a překladatel Samuel Hahnemann, který ve svých pozorováních vycházel z Hippokrata a Paracelsa. Hippokrates byl prvním, který vyslovil myšlenku o možnosti léčby podobného podobným. Tuto ideu dále rozvíjel svými pokusy až Paracelsus.
Jak vznikají homeopatické léky?
Jsou vyráběny z rostlin, živočichů, prvků, minerálů, infikovaných tkání a sekretů. Protože to jsou velmi často látky jedovaté, začal je Hahnemann ředit. Když je ovšem naředil tak, že nebyly pro organismus toxické, pozbyly současně léčivého efektu. Vyvinul proto speciální způsob ředění. Mezi jednotlivými stupni látku intenzivně protřepával. Naředěná látka si uchová léčivé účinky a navíc, se zvyšujícím se počtem ředění a protřepání, zvyšuje se i síla léku. Nižší potence (ředění) mají těžiště působení na fyzické úrovni, vyšší jdou pak do oblasti psychiky a mentálu.
Jaký je mechanismus působení?
Klasická homeopatie předpokládá, že součástí každé živé bytosti je určitý „oživující duch“, tzv. vitální síla neboli dynamis. V proudění vitální síly je možno vytvořit bloky, např. dlouhodobým stresem, strachem, šokem, traumatem. Nejprve se narušení vitální síly projeví určitou emoční destabilitou, vnitřní nepohodou, pocity nespokojenosti, rozmrzelosti, vztekem, agresivitou. Optimální by bylo, kdyby už v této fázi došlo k odstranění prvotní příčiny emočních výkyvů, ale většina lidí si jich buď nevšímá nebo je bere jako přechodnou záležitost. Za nějaký čas nepohoda ustoupí, ale onemocní fyzické tělo.
Zjednodušeně lze říct, že homeopatický lék je schopný narušení dynamis zharmonizovat a stimulovat imunitní systém organismu, aby se uzdravil sám. Schopnost regenerace a uzdravení je vlastní všem živým organismům.
Kdo se může homeopaticky léčit?
Homeopatie je schopná vyléčit jakoukoliv nemoc, ale ne jakéhokoliv člověka. Určitě je důležité říct, že to není metoda pro každého. Omezení je dáno tím, že člověk se musí chtít vyléčit. Řada lidí si svoji nemoc podvědomě hýčká a nechce se jí zbavit, protože ji z nějakého důvodu potřebuje. Nejčastěji je to zdánlivá potřeba pozornosti okolí, kterou si vcelku spolehlivě přitáhnete, pokud vážně onemocníte. Například řada autoimunitních onemocnění na tomto bludu stojí. Tady bych ještě jednou zdůraznila, že se nejedná o vědomý akt. Nedovedu si dost dobře představit, že by si někdo večer sedl do křesla a řekl si, že si vyrobí diabetes nebo roztroušenou sklerózu.
Dále není dobré, pokud někoho do léčby klasickou homeopatií nutíte. Nejde o to, že by dotyčný musel věřit v metodu a uzdravení (funguje to i bez víry), ale musí na ni být připravený, což deklaruje tím, že si sám o pomoc řekne.
Poslední skupinu tvoří lidé, jejichž vitální energie je výrazně oslabená a tělo už má schopnosti regenerace omezené. Jedná se zejména o věkovitější klienty nebo ty, kteří jsou vážně nemocní, např. u člověka v terminálním stádiu rakoviny už nelze předpokládat uzdravení. Homeopaticky však lze pomoct i v těchto případech, jde o paliativní, úlevovou léčbu. Jejím cílem je, aby nemocný odešel z tohoto světa relativně bez bolestí, v klidu a smířený.
Homeopatická léčba je vhodná pro ty, kteří ke svému zdraví a řešení problémů přistupují aktivně. Nečekají, že za ně někdo něco udělá, nenechají o sobě rozhodovat druhé. Homeopatický lék jim dodá impuls, energii a sílu postavit se potížím čelem. Potíže jsou totiž často jen špatně pochopené dobrodružství.