V životě každého člověka jsou případy, kdy se ptá co bude dál, jak a kudy jít. I já jsem si takové otázky pokládal a pokládám. A to, co blíže nastíním, se nejspíše netýká pouze světa magického, ale i běžného nemagického (existuje-li vůbec?), pokud následující řádky přijmete jako pouhou analogii. Následujícími slovy se Vám tedy pokusím sdělit, jaké jsou dle mých zkušeností možnosti vývoje v magii.
Vývoj směřující k magikovi
- Fáze zrození – seznámení se s existencí magie, fáze základní informovanosti (Harry Potter, Dr. Faust, Zaklínač, Pán Prstenů, přátelé – známí, internet, zvláštní prožitek/zkušenost)
- Fáze fascinační – magie je úžasná a vše dokáže, fáze „fireballů“, reiki, magických válek, uhranutí a upírů (mnozí lidé se z této fáze nikdy nedostanou)
- Fáze vystřízlivění – budoucí magik si začíná uvědomovat o co v Té magii takříkajíc jde, kde jsou ty hodnoty a možnosti. Odvrhává některé dětské a naivní představy o magii.
- Fáze věcná – začínající magik si získané ověřuje praxí a vytváří sám vlastní techniky a metody. Má vlastní přístup k magii, je vyrovnaný, kreativní a soběstačný.
- ??? – zlí jazykové tvrdí, že další fáze je mystika. Já si to nemyslím, považuju mystiku za paralelní kolej k magii a tedy nemůže být dalším vývojovým bodem. Myslím, že jsem se do této fáze prozatím nedostal. Osobně předpokládám téměř absolutní vyrovnanost a bezchybné nakládání se životem magickým i nemagickým způsobem.
S druhou a třetí fází souvisí také:
Vývoj představy vzdělanosti
- Nevím nic a začínám sbírat informace.
- Mám minimální sumu informací a začínám mít rozhled.
- Mám celkem slušnou sumu informací a myslím si, že vím strašně moc a že jsem strašně vzdělaný (opět kritický bod, kde hrozí stagnace).
- Vzdělávám se dál a zjišťuju, že je ještě věcí co nevím.
- Vím, že nikdy nebudu vědět dost.
Dále myslím, že je potřeba zmínit jak se vyvíjí pohled magie ke světu a svět k magii:
Vývoj přístupu
- Zjišťuji, co je to magie a co se s ní dá dělat.
- Chci žít svůj život jen a jen pro magii (ošklivým příkladem tohoto je život Františka Pikarda, předsedy české Univerzalie, který se z této fáze nikdy nedostal). Motto: Magie pro magii!
- Uvědomuji si, že dogmatické omezování života jen na magické věci je nesmyslné a dostávám se do fáze, kdy propaguji motto: Magie pro život
Taktéž je třeba zmínit, že v na každém z těchto bodů se člověk může pomýlit a vydat se slepou stezkou. Mnoho lidí tak i skončí. Každý náš přístup je třeba neustále podrobovat kritickému zkoumání a otevřeně hledat různé pohledy na věc. Samozřejmě si jsem vědom, že některé poznatky mohou jiní lidé vidět jinak, ale v mnoha aspektech jsem se shodl i s ostatními lidmi co se magii věnují. V případě, že se rozvine věcná diskuse, bude to příjemným důsledkem tohoto krátkého článku. I když tento text byl spíše určitou analýzou mých zkušeností, věřím, že by mohl zaujmout a motivovat k zamyšlení nad některými vývojovými fázemi života/magie (?) a eventuélně zkusme vymyslet jiné — další — lepší. Poluci Evoluci zdar!
7 reakcí na „Evoluce, Revoluce, Poluce?“
Nenapadá mě cílová čtenářská skupina a nepochopil jsem smysl článku a už vůbec ne titulku. Magie ano, ale s rozumem? A propos, ta poluce je nějakou sofistikovanou snahou o humor nebo mi něco v textu uniklo?
„Zlí jazykové“ o mystice tvrdí …? Kdo třeba? Navíc by to chtělo uvést nějakou definici pojmu, jak jej v tomto kontextu chápeš, plus argumenty, *proč* by něco takového mělo být jinou dimenzí než „magie“. Např. že to bereš tak, jak to Carroll v LN:P znázorňuje pomocí té teorie katastrof, nebo jestli je rozdíl pouze v udržování × rozpouštění Ega, …
„Vývoj představy vzdělanosti“ není nic jiného než známé „vím, že nic nevím“.
Text není rozhodně klasický názorový příspěvek, protože ten závěr je takové banální konstatování, které vlastně rozmělňuje pointu do rozplizlého ničeho. Na co zase dál omílat vývojové fáze magického života, navíc proč vymýšlet pořád další koncepty a v empirii nikterak nezakotvené škatulky? To mi připadá jako „rýpání se v magii *causa sui*“, jenom aby bylo co dělat.
V rychlosti jsem zkusil „kriticky prozkoumat“ samotný obsah článku – jako žurnalista, kterému jsou takhle každý týden rozcupovány vlastní literární produkty, si to už pomalu dovoluji praktikovat i obráceně :) … kontrapřipomínka, že můj text dva měsíce starý vypadal podobně jako tohle je irelevantní, protože doba se mění a dneska bych takový text už nenapsal ;)
myslím, že fáze 5 (?) začíná opět od jedničky.
Zlí jazykové = s nadsázkou ti lidé se kterými jsem se setkal a preferovali mystiku před magií.
To co zde nadnáším jsou věci, ke kterým jsem dospěl a v případě, že se mohu mýlit jsem chtěl vytvořit pro věcnou diskusi.
Výstižné ;) .
Jen jsem nepochopil to s těmi zlými jazyky, zřejmě proto, že nevím, co je mystika, a prakticky ani co je magie (jak to vydefinovat, že? ;) ) a tu poluci.
Ale jinak mi to přislo výstižný, a to dost :) .
Mně to moc nesedí. Myslím si, že vývoj je hodně individuální, mnoho zájemců o tuto oblast má naprosto rozdílný vývoj a směřování. Navíc 5. ??? je podle mého spíše totální šílenství a vnitřní neukojitelnost, ale i to je asi jen jedna z mnoha iluzí…
Hanko, co konkrétně ti nesedí? To, že je vývoj individuální (souhlas) ještě neznamená, že se neřídí jistými obecnými pravidly. Který bod 5 máš na mysli?
Prvé dve fázy magika mi nesedia, keďže som sa tiež o mágii začal informovať, keď som mal cca 15-16 rokov, ale rozlišoval som fantasy literatúru od serióznej literatúry, napr. Františka Bardona. Problémom bolo, že som sa dozvedal iba o ceremoniálnej mágii, tak som nezbieral praktické skúsenosti. Určite som si to neplietol s fikciou, no musel som zavrhnúť iné nepravdivé názory, napríklad že mágia je len pre extrémne vycvičené mysle.
Vývoj prístupu 2: „Magie pro magii“ – môžem potvrdiť, že niekedy som mal taký sklon, no bolo to skôr spôsobené zameraním sa na nástroj – workoholizmom, nie kvôli eskapizmu.