Nabízím názor a osobní výpověď na téma posledního rozloučení. Nesděluji žádné Velké Antropologické konstanty ani neobjevuji nic nového, nicméně je to ze života.
Stejně jako jsou u svatby nesmírně důležité všechny ty „věci okolo“, chtěl bych ukázat, jak je to důležité u pohřebních rituálů, a to ve formě běžného pohřbu řekněme v křesťanském duchu. Nechápal jsem a nechápu, proč se dnes polovina úmrtí obejde bez pohřbu a na parte se pak objevují takové ty texty „se zesnulým se rozloučíme v kruhu rodinném“, bla bla bla — přičemž mám pocit, že se nejedná o náhradu pohřbu nějakým domácím rituálem v kruhu rodinném, jak hlásá parte, ale zkrátka se jakákoli ritualizace zruší v jakési naivní víře, že to bude pro všechny lepší.