Arcanis na svém webu publikoval článek odrážející postmoderní přístup k realitě:
Podle mě neexistuje žádná absolutní pravda, která by platila universálně. Mám k tomu důvody. Předpokládejme na chvíli, že existuje svět, vesmír, realita, která nějak vypadá. Pojem pravda určuje, zda je něco ve shodě s realitou. Pojem lež zase něco, co by označovalo, že to tak není. Například kdyby někdo řekl o kulatém jablku, že je hranaté, řeklo by se, že to je lež, kdežto kulaté jablko je pravda.
Nicméně každý člověk vnímá realitu skrze svoje vnímání, tj. je to realita interpretovaná.
Pokud neexistuje člověk, který dokáže nazírat realitu „tak jak je“, dostáváme se docela do slušných problémů. Předně, neexistuje nikdo, kdo by určil, co je pravda a co ne. Nikdo totiž nevidí skutečnost „tak jak je“. Pojmy „pravda“ a „lež“ se tedy transformují v pojmy, které označují to, co většina lidí vnímá a vidí. Akorát většina lidí si to pořád neuvědomuje. Rozhodně to ale je velice praktické pro běžný život a domluvu. Když tedy neexistuje nikdo, kdo by určil, co je ve shodě s realitou (pravda) a co ne, jak tedy hodnotit jaké vnímání a vidění světa je lepší?
Podle užitečnosti. Systém (tj. to jak někdo myslí, vnímá, klasifikuje…) je tak dobrý, jak dobře popisuje realitu, nebo jakých dosahuje výsledků. (Tyto dvě věci můžou být samozřejmě v protikladu. Ne vždy platí, že čím více systém popisuje realitu, tím je účinnější. Někdy je účinný i velice jednoduchý systém.) Stejně jako u vědedkých teorií, kde se testuje jejich úspěšnost podle množství předpovědí, jenž je podle ní možno udělat, lze systém hodnotit tak, jak dobře dokáže na základě známých a ověřených faktů (osobní zážitky, tj. základní subjektivně nezpochybnitelné jednotky) popisovat fakta a jevy dosud neznámé, které jsou pak ověřeny (tj. chovají se stejně, jak systém předpokládá) či podle toho, jaký reálný efekt a dopad systém má.
Podobný princip, kdy pokud systém nesedí, je přeformulován nebo vyměněn tak, aby seděl a fungoval líp, se používá v chaosmagii. Z tohoto také vyplývá, že nejde jen tak někomu říct, že to, v co věří, nebo jak přemýšlí, je blbost, nebo že on je prostě kretén. Jediné, na co lze zcela korektně poukázat, jsou „díry“ v jeho systému či na jeho malou účinnost. „Díry“ ve smyslu faktů, která se neshodují s realitou, a ten člověk před nimi, úmyslně nebo ne, přivírá oči a tváří se, jako by vše krásně fungovalo a sedělo.
Toto se například velice dobře projevuje na různých systémech operujících s vesmírnou energií, čakrami, atd. V drtivé většině případů je pojem „energie“ použit jako univerzální vysvětlovátko, kterým se dá vysvětlit cokoli, co nějak nesedí (prostě tam najednou působí negativní energie, nebo se energie nějakým způsobem na něco přemění atd.).
Další věc, které je potřeba si být vědom, je přejímání termínů. Pokud některý systém používá nějakou terminologii a druhý z něho nějaké termíny přejímá, každý, kdo to bude používat, bude předpokládat, že pokud je z jednoho systému přejat nějaký pojem, je přejat na základě nějaké podobnosti. Pokud se to přejme jen ledabyle, bez znalosti původního kontextu, je to docela vážný problém, a je pak čeleno (opodstatněné) kritice z řad lidí, používajících původní systém. (To se IMHO děje i s termíny jako energie, tachyony, šišinka, morfogenetické, atd. Proto také tyto systémy čelí takové kritice a nedůvěře. Jak ale říkám, je to kritika velice opodstatněná).
40 reakcí na „O vnímání různých systémů“
1) ad technické: Prosím, příště zkuste kontaktovat technické nedostatky či upozornění skrze email. Přeci jen by tyto komentáře měli sloužit k diskuzi k danému článku. Děkuji. Leč děkujeme za připomínky:)
2) Ad universální pravda.
Dovolím si krapet nesouhlasit s absencí „universální pravdy“. Budu tvrdit, že jest. Leč otázkou patřičnější je, zda je dosažitelná lidskému vnímání. Argumentem pro její existenci lze uvést Descartovo „Myslím, tedy jsem“. Když si to převedu po svém: „Něco vnímám, něco tedy jest“. jestliže něco jest, má to nějaký charakter či vlastnosti.
Problematikou pak je, právě možnosti poznávání toho jsoucího, toho co vlastně vnímáme. Za podstatné považuji také, jakým způsobem poznáváme.
Autor správně naznačil, že klíčovým bodem či pojmem bude vnímání. Leč já třeba vnímání vnímám jako proces, kterým se chaotické znaky, dejme tomu 1 a 0 reality, přepisují do srozumitelného popisu pro náš rozum.
Autor sic řeší pravdu a lež, leč nachází se na poli hloupého relativismu. Mluvíme o pojmech „pravda“ a lež“ nebo o ideální typu Pravdy a Lži. To první lze relativizovat do nekonečna a vede to k hloupému uchopení pojmu tolerance.
Co se týče snahy na daném paradigma absence univerzální pravdy vysvětlit funkčnost různých systémů, věřím, že po bližším prozkoumání nalezneme trhliny.
Proto navrhuji vystavět teorii na paradigmatu lidské hlouposti. Stav člověk pak budiž vnímán jako daný status vnímání, které se však s časem proměňuje. V daném statu vnímání fungují různé věci. Proto pro reikistu funguje srovnání čaker, aby došel harmonie a druhý potřebuje pár facek, aby dosáhl stejného kýženého efektu.
Jinak inspirativní se mi zdá monadologie z pera Leibnize. Monáda má dvě vlastbnosti. Percepci a žádostivost. Monáda proměňuje své vnímání na základě své žádostivosti. Na krásno tímto uchopením světa lze vysvětlit, proč jednomu funguje perfektně to, a jinému ono. Je zkrátka v jiné stavu percepce.
Pokud existuje absolutní pravda a je pro lidi nebo alespoň pro většinu nepoznatelná, pak v zásadě jako by nebyla. Nemá význam.
@Cornelius:
ad Univerzální pravda: vnímám to tak, jak napsal Cody. Existence absolutní pravdy není podstatná.
ad relativismus: Jak píšeš o paradigmatu lidské hlouposti, vidím to cca stejně (část textu o tom je v nezkráceném článku na nějž je link).
Arcanis: Je-li Tvůj článek mimo Divinorum, je mimo mé poznání a vnímání a nemá pro mne význam, protože mne nezajímá, že je někde delší. Je to stejné jako zde s uvedenou logikou.
Cody: Otázkou zda je nepoznatelná či se k ní dá dobrat. Proč tedy studovat pro poznání, kdyby nebyla dosažitelná? Proč děláš magii? Mně osobně jde o poznávání, změny percepcí, abych tu absolutní pravdu byl schopen alespoň nějak zachytit. Jinak očividně význam má, protože na základě této logiky, můžeme přestat bádat ve fyzice,chemii, biologii atd. protože by to přeci nemělo význam a skončili by jsme u nihilismu, tedy by bylo lepší vzít po stylu emo žiletku a „přejít dálnici“.
Cornelius: jak myslíš :) Jinak, na základě téhle logiky můžeme přestat bádat, ale taky nemusíme (například já si to nemyslím. kdybych si to myslel, ani o tomhle bych nepřemýšlel)
Věřím, že bádáš, protože udržuješ alespoň nějaký abstrakt ideje absolutní pravdy a snažíš se zjistit, kam až se dá zajít při jejím hledání.
Třebas chaosmagii vnímám jako experimentování se změnami percepce. Co vše se dá vnímat? Co je z reality to „pevné“? A ten relativismus nabalený na chaosmagii, který je na ni nabalen je jen projev nedostatečné bdělosti nebo rozumu či méně okulantně řečeno blbosti.
Myslím, že to tvé bádání je tak trochu bádání pro bádání. Mým cílem není dobrat se absolutní pravdy, ale žít co nejlépe a nejplněji svůj život. Abstarktní pojmykteré začínjí absolutní (dosaď cokoliv) jsou v zásadě akdemicky zajímavé, ale jinak nepraktické. Moje subjektivní pravda a realita je zajímavější.
Myslím, že nemluvím o bádání pro bádání. Mluvím o možnosti poznání. Jak pozoruji slovem absolutním jsem nahodil špek, leč abstraktní pojmy jsou pouze nástroje pro lepší uchopení a popsání reality. Jsou jako kolíky, kterými si označíš zahradu, abys neokopával záhonky někde mimo něj.
Tvrdíš, že abstraktní pojmy jsou jen akademickou berličkou, můžeš mi tedy říci co je dle Tebe nejlépe a nejplněji žitý život?:)
Ad subjektivismus. Je-li subjektivní pravda a realita zajímavější, proč dodržovat etiku, zodpovědnost atd. Není pak to co ty děláš pouhý psychonautismus? Pak doporučuji mnoho drog, adrenalinové sporty atd. To pak bude teprve zajímavé.
Corny: přijde mi, že ty, a většina lidí, potřebuje mít vědomí toho, že existuje nějaká absolutní pravda, které se můžou nějak přiblížit (což není špatně ani dobře). Kdyby tohle vědomí neexistovalo, dopadne to přesně jak píšeš. Nihilismus, nepotřeba dodržovat etiky, zodpovědnost. Jenže, já to například u sebe necítím a nepozoruji, spíš tedy opačné tendence. Mám dojem, že hlavní důvod tvé diskuze na tohle téma spočívá v udržování si vědomí o tom, že absolutní pravda existuje, protože vědomě nebo podvědomě víš, že odmítnutí tohohle pilíře psychiky by na tvou psychiku působilo destruktivně.
Prosím, neber to jako kritiku, jen se pokouším zjistit, co tě vede k tomu co píšeš, když nic z toho, podle mě a toho, jak to vnímám, z mého „relativismu“ nevyplývá.
Arcanis: Ne, nepotřebuji mít vědomí, že absolutní pravda je. Toto vědomí je vlastní vnímání. Něco vnímáš, tedy něco je.
Pěkná k tématu je zenová prupovídky: „hory jsou horami.“
Co se týče udržování vědomí. Člověk má potřebu poznávat a popisovat, aby se neztratil v bludišti toho, co je kolem něj. Sbourání tohoto popisování beru kladně. Člověk jej potřebuje, aby nezůstal fixován na jeden jediný úhel pohledu. Jenže, když to dokáže, musí být schopen se vrátit do původního stavu. takto vnímám i magii. V běžném čase popisuji věci. Jablko je kyselé, práce mne nebaví atd. V magickém čase musí tyto popisy jdou stranou. A ano, vím jak to působí destruktivně například tehdy, když se protrhne hranice mezi snem a realitou. Ale rozhodně se tohoto nebojím.
S čím mám problém v článku je právě vystavění podivného paradigmatu odvrhnutí universální pravdy, které zkrátka neustojí pod řádným rozborem. Snad by napomohlo, když naznačíš, co míníš právě tím pojmem universální pravda.
Z mého pohledu lze rozdělit svět do tří úrovní.
1. objektivní realita – energie, chaos, absolutní pravda o absolutní skutečnosti.
2. vnímání – dejme tomu přepis kódu, aby chaos získal řád. Zde se často člověk zasekne na jedné jediné fixaci.
3. subjektivní realita – očekávání, vlastní konstrukce vystavěné rozumem, zkušeností skrze vnímání.
Problém článku vidím v tom, že hovoří jen z pozice třetího bodu a opomijí zbylé dvě „úrovně“ jsoucna, což z článku dělá sic hezké čtení, ale nenabízí jinak nic než právě relativismus, který leží jen v pozici 3. A relativismus, tak ten je teprve bádáním pro bádání.
Jako kritiku to neberu. A i kdyby to byla kritika, tak je dobrá:) Stejně tak neber mé přípsěvky jako kritiku svých myšlenkových pochodů. jen se snažím poukázat na možnou trhlinu v celém konstruktu.
Ještě mne napadá Castanedovské dilema:)
Svět, vesmír, je nekonečné tajemství, které nelze nikdy poznat v celé své celistvosti. Bojovník či aspirant na muže poznání se jej přesto snaží poznat. co z toho plyne?
Corny: zkus tento koán: „hory NEJSOU horami“.:-)
Ad. relativismus ve spojení s chm: mi přijde, že někdo něco řekl a ostatní to opakují do zblbnutí. Fuj!
Názor na subjekt se mění se změnou úhlu perspektivy, jako u hologramu. Kdyby byla CHM tak relativistická, jak všichni říkají, proč by potom Sherwin po rituálech vyžadoval výsledek, když by to stejně bylo jedno?
Právě na nagualismu mi vadil jeden nejdůležitější předpoklad, nutnost uvěřit na nagual/tonal = absolutní pravda (plus kryptokřesťanské kondiciování, kdo a jak se do tonalu dostane a kdo ne), bez které je vlastně vše ostatní jen dalším magickomystickým cvičením, i když místy užitečným.
Oprava druhého řádku odspodu, „…do nagualu dostane…“.
Corny: A teď mi řekni, jak poznáš absolutní pravdu? A když ji poznáš, co s ní budeš dělat?
K tvé poznámce o vědě – je rozdíl mezi absolutní pravdou a pravdou. Fakta exaktní vědy nejsou hodnocena dle filosofických měřítek.
Proč dělám mahgii? Přináší mě to moc hezkých věcí a baví mě to. A vidím v tom změnu, vývoj.
BTW: Psychonautismus není jen o drogách:-)
Buddhisti operují s představou „dvou pravd“, absolutní a relativní. Zpravidla řešíme pouze tu relativní, kde platí v zásadě to, co tu píše Arcanis, co opakuje prakticky celá současná postmoderně laděná sociálněvědná literatura (sociologie apod.) Buddhistickou terminologií se to individuálně unikátní nazírání reality zařazuje do širšího termínu „karmická vize“, kde „vize“ neodpovídá pouze zrakovým vjemům, ale celkovému vjemu vnější „skutečnosti“ všemi pěti smysly plus šestým tj. myslí („vnější“ ve smyslu všeho projeveného, tedy nikoli pouze na úrovni hmoty mimo fyzické tělo, ale i např. mentální obsahy).
Absolutní úroveň podle těchto nauk nicméně stojí mimo všechny tyto myriady nesčetných možných karmických vizí každé z bytostí. Nauky vedou k tomu, tuto absolutní pravdu rozpoznat a nepodmíněně setrvávat v jejím přímém nazírání. Konceptuální struktura, která se snaží přiblížit přímé bytí v této absolutní pravdě, hovoří o tom, kterak jsou všechny jevy ve své podstatě „prázdné“, tato „prázdnota“ přesto disponuje neomezeným potenciálem energie, kterou se mohou z této prázdnoty promítat veškeré jevy.
Stejně dobře může k přiblížení charakteru reality posloužit i křesťanský model nebo celá řada dalších, které mají společné to, že buď explicitně (ideálně jen „zasvěceným“), nebo implicitně (symbolicky, alegoricky) konstituují mapu takové reality, že z jakéhosi Jedna se zrcadlí celá ta rozmanitost forem, a nabízejí nějaké způsoby, jak přivést hledajícího k tomu, aby konečně Našel, přestal o tomto Nalezení pochybovat a naučil se z tohoto Zdroje čerpat a tak veškeré své aktivity tímto Posvětil. Amen.
—
Ke komentářům:
– Nedokážu moc proniknout do obsahu (vnitřní náplně) Cornyho triády „objektivní realita – vnímání – subjektivní realita“, resp. matou mě tam ty doplňující vysvětlivky, které prvoplánově jednoznačné pochopení rozmývají.
„Absolutní úroveň podle těchto nauk nicméně stojí mimo všechny tyto myriady nesčetných možných karmických vizí každé z bytostí.“
Ujednodušeně: Arcanis podle mne naznačuje, že i tato absolutní pravda může být individuální karmickou pravdou, bez ohledu na to, kolik následovníků má a kolik knih je o ní napsáno. To je například jasné jakémukoliv stoupenci náboženství, setká-li se s náboženstvím jiným – nazývá je rouhačstvím, klamem, iluzí apod. Myšlenky, že křesťanská, buddhist. apod. pravda jsou na jakési rovině sjodné jsou potom New age, které ve výsledků nemá úpodporu ani těch náboženství, která obhajuje.
Ač nejsa tak erudován jako předchozí účastníci diskuze,dovolím si přesto několik poznámek k tématu ze svého pohledu.Odmítnout Absolutno,Pravdu,Ejn Sof atd.jako nezbytný předpoklad všeho bytí, z něhož jsme vyšli a kam se posléze vracíme,je do značné míry neporozumění celému vývoji hermetizmu.Celé generace ezoteriků všech věků a civilizací,po neznámý počet tisíciletí,se,kromě jiného, věnovaly rovněž zkoumání návratu k podstatě a základnímu porozumění smyslu univerza aby dospěli k poznání,že Bytí je.Tečka,nic víc.Jakmile se objeví myšlenka,vznikne pohyb,prostor a začne vzdalování od Pravdy.Zamítnout Absolutno samozřejmě lze,nejenže to nic neřeší,ale pak se pohybujeme jen v zajetí slov,které schopnost podstatu vyjádřit,jak všeobecně známo,nemají a zůstáváme definitivně pouze v rovině všech myslitelných interpretací.Cody se bez mučení přiznává,že jeho primární zájem je denní magická praxe a dál nemá touhu bádat.Souhlas,ale jsou tací,kteří mají snahu o širší záběr.Arcanis tím,že odmítl Absolutno ,zabředl v bludném kruhu vlastních představ vymezujících podmínek a interpretací.Pravdu je možno poznat jen beze slov.
No a Tegtmeier říká, že z celého IOT se mu nejvíce líbila a doposud i líbí rituální iniciace, kde dotyčnému položili otázku, zda si je vědom toho, že možná není žádná absolutní pravda.
Na což U.D. odvětil: „Ne, není!“
Catalessi:pro mě je dost neuchopitelné tvrzení,které popírá to,co evidentně je -Bytí= Pravda = Absolutno = Prapodstata jako slovní podoba toho,co vyjádřit nejsme schopni.Absolutní pravda jako taková může být vztažena vždy jen k dílčímu pojmu,zastávám názor,že samotné absolutno parcelovat možné není.Bůh není milostivý,Bůh je milost sama.
Což je tvůj pohled na věc, ale ničím nedeklaruje, že je jediný správný.
Cody@:Mojí ambicí není upřednosňovat svůj názor za jediný správný,tím méně chci někoho přesvědčovat a už vůbec ne mu něco vyvracet.Cesta poznání je veskrze individuální.Chtěl jsem jen poukázat na to,že počínaje Arcanisovým článkem a některými navazujícími diskuzními příspěvky se tady dávají na přetřes dost zarážející pokrouceniny,které nelze brát vážně,leč lze o nich s vážným výrazem ve tváři diskutovat,jak ukazují snahy zdejšího publika.Stejně tak tvrzení,že absolutní pravda není důležitá ,že tvá subjektivní pravda je zajímavější je možné,ale hodně úsměvné.Bez abstraktní podstaty by se celé univerzum vrátilo do nicoty a stal by ses pouhou potenciální ideou Cody.Chápu,že tě přitahuje praxe,jsi člověk činu,ale při bližším šetření a hlubším pátrání se dopídíš toho,co se tady pokouším vyjádřit.A navíc, s magickou praxí se to obeznámení naprosto nevylučuje.Připadá mi,že že zdejší obecenstvo čerpá z jiných pramenů.
Catalessi: Pochybuji, že rozličné variace New Age náhledu obhajují dogmatické náhledy jednotlivých náboženství. Spíš hledají společného jmenovatele. Je to jen jiná variace na téma „hermetický univerzalismus“, byť v dnešní době to může mít hodně lacinou podobu.
Třeba Minaříkův „Vnitřní smysl Nového Zákona“ asi svým výkladem neuspokojí běžného křesťana. Takovéto „esoterní“ pokusy o výklad jsou snad pravidelně v rozporu s konvenčním chápáním věci.
Odlišnost je možná jen v tom, že někdo se brání profanaci a mylnému pochopení tím, že se věci dostatečně zakryjí (alchymie), a někdo to jakoby řekne „na rovinu“, což je veliký risk, protože když to nedosedne na skutečné poznání, tak to od něj může jen odvést.
V dnešní době už je Codyho poslední reakce skoro prázdnou floskulí; to, že každý jaksi nahlíží na věci „vnější“ po svém, je už IMO celkem naturalizovanou skutečností v dnešním uvažování. Mně ale konstatování této mnohosti náhledů není příliš prospěšné: co to říká o té „bázi“, ze které všechny ty náhledy mohou brát svůj substrát, aby jej patřičně obarvily do těch jednotlivých forem? Že žádný takový (možná přímo nepoznatelný) substrát není? Nebo je zhola zbytečné jej hledat a nalézat? Na základě čeho mohu vůbec konstatovat, co je „dobré“ a co není, když žádný z náhledů není vůči jiným superiorní? Když se něčím šeredně zfetuju a nebudu schopen vůbec smysluplně rozlišovat jednotlivé skutečnosti vnějšího světa, protože budou příliš silně zakryté vizemi mysli, je pak takovýto stav vědomí stejně hodnotný jako konvenční stav vědomí, kde mi normálně pracuje rozlišující intelekt a případně i fylogeneticky starší funkce organismu, a tyto všechny mohutnosti mohu dovedně využívat k tomu, abych si zajistil přežití fyzického těla, a ještě k tomu dokázal něco za využití jasnosti mysli Tvořit…?
Hopej: Nemyslíš to zle, ale pojem, jako je absolutní pravda bych vynechal.Přijde mi pro tento druh diskuze poněkud nešikovný.
Z mého pohledu absolutní pravda neexistuje, co existuje je trvale udržitelný stav. Pokud setrváš v tomto stavu, pak je možné zřít, jak věci vznikají, zanikají a v neposlední řadě „fungují“.
Arcanis: Přestože nejsem zastáncem ani odpůrcem absolutní pravdy, tak s některými závěry v tvém článku nesouhlasím a de facto popírám jednu z tvých základních premis:“Nicméně každý člověk vnímá realitu skrze svoje vnímání, tj. je to realita interpretovaná.“
Absolutní pravda není můj obrat,dávám přednost výrazům Absolutno,Pravda,Abstraktno,případně Nagual.Přímé poznání existije beze slov,dokonce bez myšlení,tj. bez jakékoli interpretace.Magie,mystika,jóga,šamanismus atd.(nebo jak to případně vyjadřuje Brozkeff v budhismu) jsou tisíciletími prověřené soustavy,které vedou cíleně hledajícího k této úrovni vědomí.Poznatky nabyté v tomto stavu vědomí zůstávají před obecným člověkem v naprosté většině skryté,adept už je natolik na výši,že je sto zvolit další vhodné pokračování.Diskuze zde probíhající je v tonalu,na podkladě rozumu,který hromadí zkušenosti a neumožňuje tudíž definitivní závěr,takže můžeme diskutovat, až se budou hory zelenat a každý bude mít svou „absolutní pravdu“.Existence v libovolné realitě je odvislá od vnímání,bdělosti a síly pozornosti.Je to pro řadového člověka relita interpretovaná,naučená a navozovaná po shodě s ostatními.A samozřejmě se může objevit i jiná definice,která bude z jiného pohledu pomocí jiných technik vyjadřovat totéž.
Hopej: Dobře, ale stejně mám dojem, že prostě napíšeš nějakou sumu informací, které považuješ za pravdivé a to kolikrát jenom velmi okrajově související s tématem a to je vše, co napíšeš. Nějak mi tam, chybí ta chuť diskutovat. Myslím si, že období, kdy někdo přišel s tím „jediným správným názorem“ už jsou dávno pryč.
Vážený Strážče,nepíši zde pouze „nějakou sumu informací,kterou považuji z osobního hlediska za pravdivou“,ale názor,který se formoval víc jak dvaceti lety studia dostupných pramenů a literatury podstatných směrů hermetizmu,mnohdy konzultovaný s nikoli bezvýznamným praktikujícím mágem.Už výše jsem v jiném příspěvku uvedl,že jsem dalek toho,abych svůj postoj komukoli vnucoval,či ho považoval za jediný správný,ale v mé slovní intervenci mi šlo o to,abych obrátil pozornost k zásadní rovině,nejen na…Slova,slova,slova(Hamlet).Proto jsem svůj příspěvek sestavil do uvedené podoby.Když vezmu v potaz Arcanisův článek jako výchozí téma diskuze(a je v něm řada postojů,na nichž lze směle rozvíjet protiargumenty),tak každé mé slovo se týká jeho obsahu už tím,že je sním ve sporu(rozporu),a to dost zásadně,nikoli teda okrajově.A že by mi chyběla chuť diskutovat?Budu rád,když má stanoviska rozcupuješ na hadry (možná mě to i posune dál) a já se budu hájit nikoli „jediným správným názorem“,ale věcnými argumenty k tématu,ne tedy proto jen abych se tady prezentoval a rozdával moudra.
Hopej: V podstatě by nebylo špatné, kdyby jsi nastínil, jak se té pravdy dobrat, tak aby rozuměl i člověk s tématem dříve neobeznámený. Mě by to též zajímalo.
Strážce@:Nepovažuji se za povolaného k ukazování cest,jelikož na to není spolehlivý recept a je to náplň na celý život.Mohu však říct,jak jsem k tomu přistupoval já.Přišel v mém životě čas,kdy jsem se začal zabývat otázkou existence Boha,kdo(nebo co) vlastně jsem,odkud a kam jdu,jaký je smysl mého(lidského)života.Vynoření těchto otázek je zásadní,protože jsou trvalým motorem hledání.Pouhá zvědavost se brzy vyčerpá.Někdo najde svou metu v praktikování některé náboženské víry,já jsem nalezl pokračovánína poli hermetizmu.Postupoval jsem metodicky a programově se seznamoval přes knihy s podstatou magie,mystiky,jógy,kabaly,budhismu,hinduismu i šamanismu,křesťanství nevyjímaje.Taoismus mě nějak obešel.Je nutno být velmi obezřetný při výběru titulů i autorů,jelikož mnoho knih je komerce,ale i tak mě to stálo hodně peněz,a to i za situace,kdy bratrova dcera měla knihkupectví a řadu knih jsem si jen přečetl.Spoléhat na obecní knihovny vyžaduje mít dobré kontakty a mnoho důležitých knih tam vůbec není,já jsem chtěl mít knihy doma,jelikož se k nim vracím a některé čtu mnohokrát.Zevrubné seznámení se s tématem je naprosto nezbytné,pokud ovšem někdo není talent od přírody a jeho zaměření vychází z jeho vnitřního(duševního)uspořádání.Získané vědomosti umožní vědět o co vlastně skutečně kráčí,vyhnout se bloudění,což je velmi časté, planému tlachání o ničem a konec konců,když si nedá v magii pozor,i blázinci.Konkrétní názvy knih neuvádím,anžto povětšinou je každý založen nějak jinak a v případě opravdového zájmu ho to navede samo.A na závěr uvádím to nejdůležitější a nejtěžší,je nutno začít podle toho žít a dodržovat zásady zvoleného směru,protože jedna věc je vědět a druhá vydržet.Proč vytrvat se dozvíš v těch knihách.Jak vidíš,nic snadného,ale tak je to dobře.Oddělí se zrno od plev a slabší kusy odpadnou.Můžeš mít poci,že jsem toho řekl málo.Duchovníh vůdců se nedostává a jiné cesty,než vlastní hledání,nenalezneš.
Nečetl jsem to tu ještě všechno, uznávám, je to na mě takhle poránu trochu moc textu, ale hlavní důvod proč jsem tohle sepsal, byl jakýsi úvod k tomuhle:
Když člověk běžně cokoli hodnotí, v drtivé většině případů to hodnotí podle svého systému, a skrze něj (logicky, protože je to jeho vnímání). Pokud potká dalšího člověka, hodnotí ho taktéž, podle svého systému (jak zapadá/nezapadá). Mně se osvědčilo, přistupovat k tomu tak, že se napřed pokusím poznat systém toho daného člověka (jak myslí, vnímá) a teprve zkrze něj jsem schopen efektivně toho člověka zhodnotit. Hlavně, většina nedorozumění, co jsem si tak všiml, z tohohle pramení. Tj, přemýšlíme o ostatních v kontextu našeho systému, a neuvažujeme, že ti lidi myslí, vnímají, úplně jinak (třeba), nebo aspoň podobně.
Například čtení myšlenek není podle tohoto popisu nijak divné. V té chvíli, kdy známe systém toho druhého člověka (alespoň v určité míře, dokonale samozřejmě poznat nejde, protože pořád jsme omezeni naším vnímáním), myšlenky ne že bychom nějak četli, ale napadají nás stejné myšlenky a asociace na stejné podněty.
Popravdě, netuším jestli nějaká pravda či realita vnímatelná čistým nazíráním či nenazíráním, stavem bez myšlenek, atd. existuje. Nejsem tak duchovně vyvinut, abych mohl mluvit ze své zkušenosti, a proto je pro mě všechno, o čem kdo mluví, jen další pohled na věc. I to, že mi říká že existuje nějaký stav, kdy tento „relativismus“ je nepodstatný, je pro mě jen jeho pohled na věc. na čemž tedy nevidím nic divného.
To že napříč historií systémy a náboženství vedou lidi k nějakému stavu vnímání absolutna může být, ale také nemusí to absolutno. Může to být vzorec chování, mem, který se přenáší. Může to také být stav vnímání, kdy je odhozena (potlačena) lidská individualita, a zdá se jako absolutní, protože vychází z toho, co mají všichni lidé víceméně stejné. (např mícha, či něco na ten způsob, nejsem neurolog).
Pro mě je důležité že si člověk všimne toho, že takovéhle chování a myšlení existuje, dokáže si ho uvědomit, a dokáže prozkoumat, co ho, případně jiné, k tomu vede.
Čeho jsem si všiml dále, a na čem je založeno to co jsem psal, je užitečnost jakéhokoli myšlení operujícího s nějakým absolutnem. Co jsem zatím měl možnost potkat a poznat lidi, téměř vždy systémy myšlení operující s absolutnem měly tendence k jistému ustrnutí myšlení. (Je docela možné, že to o čem píšu se vztahuje jen na obyčejné lidi, a pro vysoce duchovně vyvinuté jedince je to jasná věc, a nějaký Arcanis který znovu objevil Ameriku…)
Když pozoruji vývoj, svůj, ostatních, tak neustále dochází ke změně struktury myšlení. Vždy, nebo téměř vždy, se to děje zhroucením současné reality daného člověka, kdy na základě skutečností mu nesedí to co vnímá do toho, jak myslí.
U lidí se systémy, které operují s absolutnem, právě sleduju přístup takový, že raději ignorují co se kolem nich děje, než aby jim to nesedělo. Někdo více, někdo méně. Aby to otřáslo absolutnem, musí to být už velká kolize reality. A právě u takovýhle lidí jsem zaznamenal nejvíc uzavírající se tendence.
Pravda ale je, že jsem viděl spoustu lidí, kteří se začali nějakým podobným relativismem ohánět, či omlouvat. Ale to se dá se vším, kdykoli dokážu najít X různých důvodů jak si něco odůvodnit. Ne, já relativismus, tedy alespoň to o čem píšu, chápu jako prostředek, jak se neuzavřít vůči světu, podnětům a novým myšlenkám. Možná jsem ještě mladý, ale za svůj život jsem viděl tolik lidí, kteří se neuměli na cokoli podívat jinýma očima. Lidi, jenž zarytě trvali na zažitých strukturách myšlení. A nehrálo roli to, jak moc vzdělaní nebo sečtělí byli. Většina vynálezů, nápadů, byla udělána ne nějakých technologickým skokem, ale jen tím, že se určité člověk nebo lidé, podívali na některé věci způsobem, kterým to zatím jiní nedělali.
Nevidím důvod, proč si o sobě v tuto chvíli myslet, že to jak myslím a vnímám je konečná fáze mého vývoje. (Ale existují lidé, kteří asi nevidí že se od malého dítěte vyvinuli, a v tu chvíli, kdy píší či mluví jsou nejchytřejší) Takže se vám omlouvám, ale přijde mi, že se tu řeší samé žabomyšiny. Moje vnímání buď není na dostatečné úrovni, nebo jsem úplně někde jinde (ne výš nebo níž, prostě jinde).
Arcanis: Otevřenost v tomto směru je IMHO opravdu lepší než slepá víra v jakési absolutno, které (zatím) není poznané tak, že by o něm „nebylo pochyb“. Jen tak dál.
Součástí této otevřenosti by měla zůstat i možnost, že nějaká ultimativní realita, kondice, Bůh, Jedno, whatever, jest, je možno toto nahlédnout, a nepochybovat o tom.
Aby to nebyla pseudootevřenost, která je uzavřená této možnosti ;)
Otevřenost tedy musí být přechodným postojem, na dobu neurčitou. Pokud za celý život neobjevím Boha, pořád to neznamená, že není.
Základ pořádné vědecké metodologie :)
Brozkeff: však to je jedna z věcí která mi v hlavě straší už dlouho a pořád se připomíná. „To že něco nevidím, nevnímám, nedovedu si představit, neznamená, že to neexistuje“ :)
Arcanis:Jsem rád tvou reakcí a v zásadě proti tomu nic nenamítám.Všechny cesty nakonec vedou do Říma,já vycházím z toho,že není nutno znova vynalézat trakař když ho mám k dispozici.Není sice zrovna super moderní,ale zato ověřený a spolehlivě sloužící.A všechny známé i dejme tomu méně známé nauky nejsou nic víc ,než ten „tragač“,který,když ti poslouží,vyhodíš do škarpy.Za jistého stupně rozvoje vědomí jsi schopen další kroky volit spolehlivě sám.Tak praví tradice.Jestli máš ovšem potřebu hledat a zkoumat cestu(y) od prvopočátku a prověřovat či ověřovat to,co stovky generací potvrdilo před tebou,koumat nad tím ,co je a není košer,jak je libo.Zpravidla si cestu neúměrně prodloužíš,abys nakonec došel k témuž poznatku,což ti zabere drahocenný čas,jenž ti v konečném důsledku může chybět.Pokud ovšem máš v programu někam dojít nebo dospět.Vždy záleží na osobní volbě.
Brozeff:Vědecká metodologie je ti pro osobní rozvoj v diskutovaném směru platná,jak komunisti na Velehradě.Pokud je mi známo,tak jsou jen dvě varianty -vědecké zkoumání nebo duchovní postup.Většinou to stojí proti sobě.Věda má volbu,buď akceptuje hermetizmus s jeho principy v nějaké podobě(stejně tak vlastně mlčky činí),nebo se zakonzervuje.Ostatně,co vlastně může věda nevývratně tvrdit.Operuje s pojmy a ono to funguje.Hermetizmus to praktikuje už po tisíce let.
Jsem si vědom toho,že diskutuji s lidmi vzdělanými,avšak trochu toho čeření nemůže uškodit.
Hopej: což to asi jo, ale jak ty generace předtím přišly na ty ověřené a fungující postupy? těžko asi tím, že si řekly, že přece proč by znovu vynalézaly trakař, když generaci před námi zanechaly funkční a ověřené postupy.
Uspokojivou a vyčerpávající odpověď ti na tvou otázku nikdo nedá.V tom právě tkví problém akademicky vzdělaných(vzdělávaných)lidí.Jsou chyceni v pasti rozumu,příčiny a následku…Rozum pouze zrcadlí vnější řád a nic o tom řádu neví.Sám fakt,že myslíme a mluvíme ukazuje na řád,který dodržujeme,aniž bychom kdy věděli jak to děláme a co ten řád vlastně je.(citát)My si totiž myslíme,že rozhodujeme,ale děláme jen to,že si přiznáváme,že cosi mimo naše chápání vytvořilo rámec pro naše tak zvané rozhodování,a s tím se smíříme.To je všechno.(citát)Svět je takový jaký je,a tak jak je,jenom proto,že mluvíme sami k sobě o tom,že je takový ,jaký je,a tak ,jak je.(citát)Není počátku ani koce.A přeber si ty výňatky jak umíš,je v nich i odpověď na tvou otázku.Ze sfér hermetizmu si může brát dnes každý kolik snese,limitován je pouze tím,kolik z toho je schopen pochopit(mě samozřejmě nevyjímaje).Podstatné je do toho proudu za poznáním vstoupit a naplňovat svou představu praxí,tj.vědět jak.Intelektuální rozšafnost tyto podmínky nesplňuje.
Pokud jsem to dobře pochopil, tak nesršíš zrovna vděčností k těm lidem, kteří kdysi vymysleli a sepsali to, čím ty se tu oháníš tak, abys tomu rozuměl. Kde bys asi ty dnes byl, kdyby vecí lidé hermetismu měli stejný přístup jako ty? A v podstatě říkáš že trpěli intelektuální rozšafností protože se nedrželi starých a osvědčených postupů.
Pochopitelně jsem se mohl zmýlit,proto jsem si znova dobře přečetl,co jsem ti odpověděl.S čistým svědomím ti mohu sdělit,žes,k mému neskrývanému překvapení,nepochopil vůbec nic,nebo se snad domníváš,že jsem takový trouba,abych závěrečnou větou popřel předchozí sdělení?Nahlédni do slovníku cizích slov a seznam se s českým ekvivalentem výrazu intelekt.Chtěl bych ti též říct,že se ničím neoháním tak ,abych rozuměl,nemám to zapotřebí,protože jsem setsakramentsky zevrubně obeznámen s tím o čem píši.To spíš se mi u tebe jeví,že tomu hovíš pramálo.Předložil jsem protinázor s argumentací k tvému článku ve formě řečnického cvičení,v němž plácáš (rádoby intelektuální)nesmysly,kde jedna věta málem popírá druhou.Čekal jsem odmítnutí,třeba i zavržení předložených postojů,avšak ty místo, abys mé argumenty vyvracel,tak se do mě strefuješ,jelikož jiné důvody nejsi schopen nalézt.Nemám zájem s tebou vést žabomyší spor,čekal jsem u tebe trochu víc vhledu.
Arcanis: „však to je jedna z věcí která mi v hlavě straší už dlouho a pořád se připomíná“ — co s tím tedy děláš, jak s tím pracuješ?
Hopej: Vědecký přístup k jevům ve své čisté podobě má domnívám se mnoho společného s upřímným hledáním pravdy a pořádnou introspekcí, neznetvořenou balíkem neuvědomovaných prekoncepcí, dogmat tvářících se za inherentně existující pravdy atd. Že se valná většina „vědy“ takhle nedělá a ani asi dělat nedá, je jiná věc. Málokdy má vědec k dispozici, zná a ovládá, konkrétní a účinné metody, jak toto „uzávorkování“ prekoncepcí, prohlédnutí ego-klamů, socializací a vzděláním naturalizovaných poznatků skutečně provést… Právě tady může nastoupit nauka, která něčím takovým disponuje.
Brozkeff:Není pochyb o tom,že dnešní věda,která by měla být pokračovatelkou bádání starověku, dosahuje výsledků,které lze považovat téměř za kouzla či udivjící zázraky.Stejně tak (přijměme ten předpoklad)adepti tajných nauk)jsou schopni ve své době výkonů,o nichž si člověk běžně nedovede učinit nejmenší představy a oficiální věda je nepřipouští,popřípadě považuje za nevědecké báchorky.Je veřejným tajemstvím,že s defekujícími esoteriky a nadanými jedinci spolupracují všechny armády světa,policii nevyjímaje a vojenský výzkum je přiznáván minimálně v Americe ,o Rusku je známo,že je psychotronická velmoc.Možná nepřeženu když řeknu,že se na tomto poli vede od války mezi státy nelítostný boj.Zmiňuje se o tom i Cibulka na svém webu,jinak s ním téměř v ničem nesouhlasím.Proč o tom píšu,jsem toho názoru,že popírání těchto jevů před veřejností je záměrné.Pokud se týče mého náhledu,tak jsem se uťal v tom,že technickými prostředky tyto výkony dosahovat nelze.Bohužel tomu tak není.Tady věda selhává,(samozřejmě vědec)dává stále častěji do ruky nedozírné prostředky na ničení a ujařmení člověka jedincům,o jejichž lidských kvalitách je hanba mluvit.Adepti tajných nauk,zoceleni neskutečně obtížným výcvikem, ctili zásady hermetismu-vědět,odvážit se,chtít a mlčet.Svá tajemství světské moci neposkytovali a dobře věděli proč.Lidstvo by se zničilo.Tady nastává,podle mého ,nová kvalita s dopady,které nelze předvídat.Snad se kvalita vědců a lidí natolik změní,že když už v dnešní době padla téměř všechna tabu ,dojde ke spojení i vědy s náboženstvím.(E.Levi)Začalo by tak konečně platit deus ex machina a věděli bychom bez pochybností, jak to opravdu funguje.
Doporučuji George Lakoff & Mark Johnson: Metafory, kterými žijeme, nakl. Host, Brno 2002 lze objednat na e-shopu nakladatele.