Je možné třídit spirituelní zkušenosti podle nějakých kritérií a měřítek?
Nebo se jedná o ukázku fachidiotismu, nazývaného také duchovní inženýrství?
Po pravdě se domnívám, že na zákonitosti duchovních zkušeností lze pohlížet z hlediska jistých společných rysů a zastávám též názor, že pro mága (označení pro obě pohlaví) je schopnost abstrahovat a porovnávat jednu zkušenost se druhou nezbytná, dokonce ji snad i můžeme považovat za součást toho, co jej činí mágem – tedy někým, kdo může s těmito zkušenostmi manipulovat a záměrně je vyvolávat. Úsilí popisovat své zkušenosti bychom tedy měli podstupovat i za tu cenu, že se při stanovení těchto vysledovaných „škatulek“ dopustíme chyb či jistých nepřesností. Nezapomínejme, že diagramy a grafy jsou pouze čáry na papíře, mapy, jejichž účelem je co možná nejlépe vystihnout cílové území.
Duchovní zkušenost lze rozlišovat podle mnoha kritérií, např.:
a) Emotivní prožitek vs. kognitivní prožitek – podle toho, zda je spíše zapojen rozum (kognitivní zkušenost) či zda převažuje emotivní prožívání. Posouzení tohoto typu povahy zážitku ponechávám na induviduálním uvážení, ačkoliv již při letmém pohledu na tabulku lze konstatovat, že některé sektory jsou k emocím náchylnější než druhé a naopak.
b) Vědomá zkušenost vs. mimovědomá – toto hodnocení zahrnuje, zda ji inicioval vědomý záměr, či jestli k ní došlo spontálně.
c) Kulturně podmíněná vs. nepodmíněná zkušenost – zde můžeme sledovat, zda k vnitřní iniciaci dochází v souladu s kulturně nebo alespoň subkulturně zakořeněným mýtem, akceptovaným alespoň nepatrně či okrajově (kontrakultura, kultura okraje). V přeneseném smyslu i jakási LHP/RHP škála.
Jako poslední poznámku je třeba podotknout, že hranice jsou pouze orientační a samotný zážitek se může přelévat ze strany na stranu, nebo i principem přesýpacích hodin (X) z jednoho sektoru do druhého.
| Vědomý prožitek | Mimovědomý prožitek | |
| Kulturně podmíněný prožitek | SEKTOR č. 1
Abramelinova magie, magická praxe s tarotem, enochian, práce s čakrami atd. Veškerý typ magického výcviku, sloužící ke zdokonalení, základ pro další postup, astrální operace apod. |
SEKTOR č. 2
Sny, somatické řešení problémů, náhlá zjevení, spontánní kontakt s animistickými entitami, magická jóga + postury, sugesce. |
| Kulturně nepodmíněný prožitek | SEKTOR č. 3
Liberační, dekonstrukční a všechny typy osvobozujících praktik, nespoutanost ducha, separace a izolace, některé praxe LHP apod. |
SEKTOR č. 4
Atavismy, některé typy sexuálněmagických technik, občasné nezamýšlené reakce původem různých spouštěčů, evokací, invokací a tranzů, magické šílenství… |
Ukázky jednotlivých disciplín jsou pouze ilustrativním výčtem možných typů praxe, které jsem vybírala s ohledem na své vlastní zkušenosti. Z tabulky je patrné, že nejvíce zkušeností a tradičních praktik řadím do SEKTORU č. 1, spontánní jevy či „talent“ do SEKTORU č. 2, rebelské techniky protikulturního nebo neutralizačního obsahu do SEKTORU č. 3 a zvláštními vyústěními vlastních praxí se zabývá SEKTOR č.4, který patří mezi ty nejmlhavější a nejobtížněji zachytitelný prostor vůbec.
Proč tedy třídit? Předně to člověku umožní vytvořit si strukturovaný přehled. Např. když sledujete program nějaké akce s mnoha přednáškami, považuji za velice užitečné si je umět pomyslně rozšoupnout a udělat si základní představu, jaký typ přínosu můžeme očekávat. I když samozřejmě můžeme být v zásadě i z té neobyčejnější přednášky o výkladu tarotu nad očekávání překvapeni.
Další přínos spatřuji pro ty typy duchovních soupoutníků, kteří se ve svém životě dostali do mnoha situací a prožili několik zasvěcovacích programů různých typů tradic. Aby člověk plně dokázal těžit ze svých vlastních zkušeností, bývá k užitku umět je rozdělit podle několika vcelku jednoduchých kritérií do podoby stavebních prvků, asi tak, jako když malíř přenáší komplikované tvary na plátno prostřednictvím jednoduchých geometrických prvků.
Na úplný závěr mohu pouze podotknout, že bez introspekce není vědomý magický růst a bez vědomí není magie.
12 reakcí na „Užitečné mapy pro 21. století: Klasifikace spirituálních zkušeností“
rozhodně zajímavé zamyšlení, díky. Jen přemýšlím nakolik to může být přínosné pro jedince co praktikují jen/hlavně sektor 4? nebo myslíš že je třeba rozvíjet všechny souměrně, případně postupně (1-4)?
Díky, jsem ráda, že se Ti to líbí. Spíš myslím, že by se to mělo přelévat, třeba jako světlo na Zeměploše:-), jedno vychází ze druhého. Čtverka je pochopitelně velká neznámá a tak těžko radit, než obligátní magické diáře, výcviky a tak :-).
Hodně štěstí!
no mě se nějak nezdá to používání deníků a výcviku pro 4. sektor, chápu že je to běžně používaný, ale osobně mi to k sobě nesedí…
No ale jak bez deníků, sebedisciplíny a analýzy dojít na to, co bylo spouštěčem a jak to ovládat vědomě?
Magický výcvik, ačkoliv sám produkuje nějaké zkušenosti, má význam hlavně pro operace budoucí – tzn. aby byl mág schopen ovládat své tělo a mysl a nezaměňoval např. kontakt s entitou za příznaky paniky, stresů apod.
Pracuji také na rozšíření tohoto článku (3D), kde se zabývám Faivrovou šesticí a tím, co z toho je v dnešní době pro mága užitečné, což jsem redukovala na: 1) korespondence vnějšího a vnitřního 2) přirozenost zážitku 3)transmutace (zážitek s charakterem vnitřní přeměny) a 4) předávání (přenositelnost verbální či non-verbální). Až to dám do kupy, hodím odkaz – na mém hřišti se mnou lidi moc nechcou diskutovat :-).
Nejde mi do hlavy, jak to lze od sebe takhle oddělit. Praxe s tarotem nebo Abramelinova magie přece může vyvolat zcela mimovědomé a velmi divoké stavy. Všechny čtyři škatulky jsou přece provázané a jedna navazuje na druhou…
Zuzana: to chce nečíst jen tu tabulku :-).
„Jako poslední poznámku je třeba podotknout, že hranice jsou pouze orientační a samotný zážitek se může přelévat ze strany na stranu, nebo i principem přesýpacích hodin (X) z jednoho sektoru do druhého.“
Neviděla bych za tím nic složitého, povšimla jsem si prostě nějakých kritérií, hodila je na papír a publikovala, aby mohly být přínosem i pro někoho jiného – jako že jsou i tací, co se zajímají o duševní stavy profesionálně, co mi to pochválili:-).
Smysl toho rovněž popisuju v článku, zjednodušeně uchopit to vědomím=dokázat identifikovat, odlišit jeden stav od druhého.
Pro me jsou a vzdy byly nejdulezitejsi ty „prozitky“ a „zkusenosti“, ktere vlastne prozitky ani zkusenostmi nejsou, protoze ve skutecnosti jsou to spise mezniky, zcela reinterpretujici/redefinujici vse, co bylo predtim.
Ty se imho vymykaji takoveto klasifikaci (ackoli sektor 4 je tak vagni, ze tam se skryje leccos :-)), protoze neni plne zachovana kontinuita subjektu/sveta.
Asi na ty tabulky/škatulky moc nejsem. Nač potom dělit zážitky do skupin, když se jedním dechem rozumí, že to vlastně neplatí?
Nekritizuji tvé rozdělení, každý jsme jiný – správněji: každá jsme jiná. :-) Jen jsem si říkala, proč tomu zase nerozumím a jestli jsem podstatou takový chaotik.
Uvažoval jsem o tom, kam namapovat aktuální zkušenost recitace Otčenáše. Zdánlivě kvadrant 1. Ale moc mi to nesedí. Možná proto, že moc nedokážu a ani nedělám belief shifting, a tak přímo porovnávám efekty dejme tomu nějaké buddhistické mantry a Otčenáše. (Pozn.: Otčenáš zatím co do projevů jednoznačně vede ;))
Vůbec, kam asi tak dát princip a účinek pokání? Jde o univerzální princip s širokospektrálními účinky, jen každá tradice, která s něčím takovým pracuje, ve svých textech, výkladech nauky atd., možná akcentuje jiný z projevů/efektů …
Srdečně děkuji za podněty všem, konečně je o čem se bavit.
@Zuzana: ale ono se neříká, že to neplatí :-). Ono se říká, že je dobré vědět, kdy a čím to začalo a jak se to vyvíjelo, kde to má centrum apod.
Snop: to co nazýváš mezníky bych buďto viděla jako metasystém a v rámci toho odpovídám i na podnět Brozkeffa, nebo jako hraniční stavy (to je pak opravdu 4, nebo jak chceš vágní sektor).
Co se týče mojí tabulky se nejedná o shifting jako takový, shifting lze používat pouze mezi uzavřenými paradigmaty. Např. cthulhu mýtus je kompletně vymyšlený, ale může fungovat=mít vliv a účinky v rámci svého vlastního paradigmatu. Ale mimo ně nikoliv. Latina jako posvátný jazyk funguje v rámci paradigmatu latiny jako posvátného jazyka, hebrejština v rámci svého, barbarština atd. Mezi nimi je shifting OK, experimentální magií doporučovaný, a zřejmě není možná syntéza (jak taky). Nikoliv však výše uvedená tabulka, kde se předpokládá návaznost a propojenost jednoho s druhým.
@Brozkeff: moje pojetí není theistické, poněvadž se pokouším o nedogmatický systém. Pokud se týče mého pohledu na to pokání, pak je možné pokání z vnějších pohnutek (reflexe) nebo z vnitřních. Každopádně ho vidím jako „kulturně podmíněné“ – poněvadž navazuje na nějaké uvědomění nějaké obecné normy, se kterými není dosavadní jednání kompaktabilní. Takže bych jej umístila jako 1,2.
Ještě bych chtěla dodat, aby to mělo nějakou platnost, musí tento systém zůstat otevřený – v podstatě neexistuje ani jednotný názor na to co je a co není duchovní zážitek.
Představme si opici, která strčí ruku do skleněné láhve s bonbónem a po jeho uchopení se náhle její zaťatá pěst stane příliš širokou na to, aby prošla zpět hrdlem.
I když můžu posuzovat zvířata jenom jako pozorovatel zvenčí, opice pravděpodobně prožívá něco jako úžas, vyvolaný nepochopitelností situace – šlo to dovnitř a ven to najednou nejde. V rámci svého dělení to dokážu zatřídit alespoň jako mimovědomě vyvolaný prožitek (2 nebo 4).
Lidem se prostřednictvím stresu děje hodně věcí – např. když se protahují úzkou štěrbinou a propadnou panice, mohou uvíznout, protože se hrudník rozšíří. Nicméně posuzováním duchovnosti či ne si nejsem jista, je to ale bezesporu zážitek :-).
Díky, když to napíšeš takhle, je mně to pochopitelnější.