Experimentální manifest bdělosti (část první)
Autor: | Johny, 17. 05. 2009 | Komentáře: (13)
Bdělost je pro mě stavem neustálé přítomnosti a pozornosti za úplného vnitřního uvolnění.
Tři podmínky pro dosažení a rozvíjení bdělosti:
- Jsem neustále přítomen v každém okamžiku svého konání a myšlení,
- naprostá vnitřní uvolněnost,
- neexistence minulosti, budoucnosti ani přítomnosti.
Klíč pro smysluplné praktikování
Pro většinu praktikujících je problémem především třetí bod podmínek pro dosažení bdělosti. Podstatou třetího bodu je zastavení tří důležitých prostředků pro nahlížení reality, které nám povětšinou brání vypnout alespoň na chvíli svoje vlastní automatizované myšlení.
Tento bod jsem pro svoji praxi rozdělil na dva stupně:
Prvním stupněm je zrušení zvyku přemýšlet o věcech, které byly a které budou (1). Kromě značné volnosti nám praktikování tohoto stupně umožní nahlížet věci a bytosti kolem nás, takové jaké skutečně jsou (2) a ne takové, jaké se nám jeví na základě předchozích skutečností.
Druhý stupeň nás zbavuje poslední jistoty, která nám ještě v každodenním jednání zbyla, a tou je řízení našeho jednání v přítomnosti za použití myšlenek jako prostředníka (3).
Příklad
Jak se to nedělá:
Běžný člověk si sedne do kanceláře podívá se na minerální vodu, kterou má na stole a v tu chvíli vzniká impulz neurčité kvality. Běžný člověk si v souvislosti s minerálkou okamžitě pomyslí, že má vlastně žízeň a aby to nestačilo, tak si pomyslí, že se půjde napít.
Jak by se to dalo dělat:
Přijdu do kanceláře pozdravím kolegyni, pohledem se zastavím na minerální vodě, protože udržuji vnitřní bdělost, tak vnímám, že vznikl impulz a snaží se na něj nabalit myšlenková reakce v podobě pocitu žízně. Myšlenkové reakce přejdu bez povšimnutí (4), sednu k počítači a dělám svoji práci.
Doslov
Během života se naučíme spoustu úkonů, způsobů chování a náhledů na svět, které nám štědře předávají bytosti (5) se kterými přicházíme do styku. Při praktikování bdělosti v běžném životě si začneme uvědomovat tyto vložené programy a zvyky, které jsme si sami přebrali od ostatních a počneme sledovat jejich působení.
Působení napřed sledujeme v rámci sama sebe. Důležité je zaměřit se nejenom na zvyk samotný, ale především na impulzy, které jej aktivují (6). Pokud známe působení takového impulzu, pak jsme schopni ho sami vyvolat nejenom v sobě, ale také v rámci jiné bytosti, která je svými impulzy a programy stále ovládána.
Stěžejním bodem je uvádění bdělosti do každodenního života, ale o tom podrobně až v dalším pokračování.
Poznámky
- U dříve nepraktikujícího člověka nelze očekávat okamžité převedení pravidel do praxe. Doporučuji začít u vypouštění přemýšlení nad tím, že by měl jít nakoupit. Lépe mu poslouží, když prostě půjde a nakoupí.
- Většina z lidí si činí názory na věci nejenom na základě vlastního úsudku, ale spíše na základě podobnosti posuzované věci s věcmi, které už posuzoval nebo jejichž pravidla posouzení mu byly vštípeny už v dětství.
- Pokud chtějí lidé jít pracovat, tak si většina lidí potřebuje napřed vytvořit myšlenku, že chce pracovat a potom nad ní uvažovat. V našem případě myšlenkový proces neproběhne a prostě se zvedneme a činnost jdeme/nejdeme udělat.
- Pokud udržujeme bdělost, tak máme naprostou kontrolu nad svými myšlenkami, u kterých můžeme volit, zdali na ně budeme reagovat (tzn., jestli myšlenku uchopíme a budeme s ní pracovat) nebo je necháme bez povšimnutí. V případě, že dokážeme posoudit, odkud onen prvotní impulz přichází, tak můžeme určit, jestli máme skutečně žízeň nebo si to jenom myslíme.
- Bytosti si není potřeba představovat abstraktně. V tomto případě mám na mysli především rodiče a sociální prostředí, ve kterém se pohybujeme.
- Pořadí je: impulz – myšlenka – zvyk (stejná a zároveň opakovaná reakce na myšlenku určitého typu bez udržování bdělosti)