Yarwik Saga – díl I.
Autor: | Yarwik, 06. 04. 2013 | Bez komentářů
Přicházím od tamtud sem
Na toto místo a z tohoto místa mířím tam
do míst ze kterých se neustále vracím zpět
na návštěvu tohoto světa
Přicházím k Tobě prastará Bohyně
sestro mnoha jiných Bohyň
babičko mnoha pokolení poutníků
jenž zrodilo se přede mnou
Buďpozdravena Ty i děti Tvé
Přicházím k Tobě matko všech matek
Feme fatale mého srdce i života
má Lásko můj osude
Přicházím z dalekého světa
za obzorem skutečnosti
ze světa za hranicí snů
z krajiny kde není častím co určuje naše Bytí
Přicházím z časů které teprve nastanou
z časů které tu již byli
v tom jedinečném okamžiku přítomnosti
vekteré se svou vlastní minulostí stávají
To aby se vzápětí navraceli zpět
do časů těchkteré přijdou
Ach Ty věčná přítomnosti
Ty ženštino nestálá
co tančíš svůj ohnivý tanec
v plamenech bezbřehé vášně
opojena extází z vlastní existence
v tomto prostoru jenž nazývá se svět
Ten krásný svět plný nádherných míst k žití
Vskutku Bohyní jest každá matka
ta země úrodná na život
Přicházím odtamtud sem
já poutník mezi světy
Ten co se vrací ze svých cest zpět
do středu kruhu Bytí
Tam ke stromu života.
Tam k prameni živé vody
co se rodí z hlubin země
a vyvěrá mezi prastarými kořeny
Tam kde sídlí ten moudrý had
strážce proměn a síly života
ten potomek bájných ohnivých draků
co stráží horoucí srdce pramáti Země
Tam do těch míst vracím se rád
Šplhám ve větvích stromu života
podpírající klenbu hvězdného nebe
Jak trpké i sladké jsou ty plody poznání
jenž trhám abych znovu nasytil hlad svůj
touhy po vědění touhy po rozbřesku v nitru
sebe sama.
Jak krutá může být žízeň duše vyprahlé
když únava údy sváže a jazyk suchem na patro se lepí?
Ó Hade strážce pramenů
O doušek vody Tebe prosím.
Ach touho má bláznivá
co mne ženeš dál.
Jen chvilku vydechnout
Na další cestu nabrat sil.
Na cestu odtud tam
Tam za další obzor
K horám
k milovaným horám v dálavách.
V jejich náruč položit svůj stín do ticha
k bratrům a sestrám stromům.
O jejich těla opřít tělo své
zavřít oči a snít svůj sen
Sen o dalších cestách a jiných světech
Snít svůj sen o sobě samém
Koho potkám na své další pouti?
Kolik bytostí a událostí potká mne
na cestě odtud tam?
Nevím
Uvidím?
Přicházím.
Jsem malý Princ i velký Král
V ruce hůl poutníků nesu dál
jako svou pochodeň v srdci
po mléčné dráze kráčím dál
odtud…
Hej hej!
Vstávej
Rodí se nový den
ten živý sen
A píseň ke slunci zpívá kos
když kráčím rosou
mlčky
bos
Chodidly hladím trávu
a dlaněmi laskám větve rozpukané jarem
Hej vstávej!
Slunce svou náruč rozvírá
noc odchází
Ne neumírá
Jen na pár chvil odchází
pro nová tajemství
a znovu vrátí se
až slunce dokončí svůj kruh
Den – noc
noc – den.
V kruhu se rodí i umírá sen
Hej!
další cesta volá.
Pojď!
Na další zvu tě pouť
co zavede Tvou duši ke hvězdám
a novým stromům poznání
Ta výzva jeve mně
Žije
pulzuje
tepe rytmem mého bubnu
Někdo nazývá jej srdcem
Ta výzva ve mně dýchá
a hovoří hlasem větru
co žene se dál
Hola Větře
Počkej chvilku
Nauč mne prosím píseň
Píseň pro milenku
Pro tu co potkám někde venku
V polích
lukách
v jarním kvítí
v paprsku co do tmy svítí
To hvězdy jsou v očích té ženy
kterou potkám
až přijde ta chvíle
setkání dvou poutníků životem
Až potká se Luna se Sluncem
Až nebude noc
nebude den
Až nebude – co bude?
Snad malý prostor mezi světy v nás
Děkuji Tobě
můj větrný bratře
Děkuji a šťastnou cestu
Tobě s láskou žehnám
když sám děkuji za požehnání Tvé
Ta píseň nese kouzlo na svých tónech
Ta píseň co mne učil Vítr
lehký vánek
Jeho šepot v korunách
starých buků
tam ve skalách
nad řekou
Hejá hej hejá
Zdravím Tě duchu Větru
co sídlíš na vrcholcích hor.
Ó hory
tajemné hory.
Jak ňadra ženy tyčíte se k nebi
na ležícím těle té nejkrásnější z žen
Ó hory
K vašim vrcholům nadosah se přiblížím
jdouce z roztoužených údolí vonících životem
Ó hory
Přichází jaro
které nese nové sémě
pro zahradu duše
Sémě co rozkvete tisícem barev
tisícem vůní a tisícem krás
Možná znovupotkám svou Růži
tu Růži na kterou vzpomínám
Díky Vám pane Exupery
za cesty na které jste mne vyslal
jako malého chlapce v převleku prince
Ač Králem
stále tím malým princem
zvídavým zůstávám
Napadlo mne
to když spočinul jsem
v běhu dní
sám ve skalách
vydat se na cestu
na další pouť
Však nejdu nikam
ač síly na to mám
Když úsvit dne zastihl mne
za prvním rohem
v jedné malé uličce
starého města
potkal jsem duši člověka
Někdy stačí i malá pouť
Pár kroků ke slunci
Najednou není třeba spěchu
ani dlouhých cest
Stačí udělat jen první krok
Rozhodnout se
Právě teď
v tuto chvíli
v ten prchavý moment
který v sobě poneseš
jako vzpomínku na to ráno
Ve spáráchdlažby rodí se nový den
a v oku leskne se slza
Ne ze smutku to ze štěstí
Z poznání opravdovosti
vyplaví se z očí prach
a rozhlédneš se kolem
Ano – ano
Znovu svítá
Nad hlavoupřelétl mi Havran
I Tvou píseň již znám bratříčku Havrane
Tu píseň z dávných časů ohňů v jeskyních
Tu píseň pro Venuši z Věstonic
Tu píseň lovců z Altamir
tak podobnou písním z Tasilií
Havrane ať křídla Tvá nesou tu píseň dál
Z věků do věků pro nové Venuše umělců
Děkuji bratříčku černého peří
Za Tvou píseň co žehná Venuším
našich srdcí
našich životů
našich snů
našich příštích zrození
Těch Venuší co stráží lidský rod
z pokolení na pokolení
přes devět řek života
přes devět generací nás samých
přes devět světů posvátného stromu
Díky a žehnám tvému letu
ať pluješ oblohou
bez únavy křídel
bez ztráty síly
bez ztráty per
Z vrcholků hor
kam až oko dohlédne
všude vůkol krajina krásná
plná života
Již znovu probouzí se den
a oheň se zvedá v dáli
stoupá vzhůru
ten majestátný kruh
barvy naší krve.
Ještě chvíli a vznese se vzhůru k nebi
v zářivém voze ohnivého božstva
ten milenec Země
otec našich dní
Jeden z mnoha bratrů hvězdných těles
jeden z mnoha otců a dědů
který svým ohnivým šípem zasahuje zemi
To aby rozkvetla
jako každá žena
v po žehnaném stavu
zrození dalších životů
Co bylo by Slunce bez Země
co byla by Země bez Slunce?
Jen prázdné místo v hloubi nekonečna
jako pustina bez života
jako prázdnota v srdci
Ach Slunce
Otče i bratře
Děkuji za světlo i oheň mého domu
za Tvůj každoroční návrat z dalekých cest
Putuji s Tebou v myšlenkách a modlitbách
tam za horizont všech událostí a dnů
A děkuji za píseň ohně
která roztančí nohy v divokém rytmu
a v srdci rodí vášeň k životu
Snad každý muž chtěl by sluncem se stát
a podnítit svou září stejnou
ohnivou vášeň k dcerám družky Tvé
naší společné matky,
pramáti lidí
My synové i dcery Země
jsme i Tvými potomky
a tak Tobě máváme na pozdrav
vzhůru k nebesům
Buď pozdraveno Slunce
Vítej k nám…
Tak kráčímdál
z těch vrcholů
zpět do údolí
k loukám plným kopretin
Zpět k potokům a řekám vody živé
Jak chladná je voda řeky života
kolik síly vlévá do mých útrob
v poledním žáru
kdy se Země a Slunce milují
a naplňují svou lásku odvěkou.
Tu lásku ze které vzejde další láska
další život
další sen
Jak krásné je snít
Po kamenech
tak starých jako země
pádí ten řeky proud
Voda se valí a zpívá
pak doširoka rozprostře se do kraje
v jezero širé plné zlatých rybek
Tichá klidná hladina
něžně kolébající hejna labutí
ve které zrcadlí se Slunce i Luna
A vzduch voní rozkvetlým jarem
když nořím se v tu chladnou vodu
když smývám prach ze svých údů
to abych čistý na další cestu byl
