Cesta k poznání aneb Magic(k) is for lamerz

Autor: | , 03. 03. 2008 | Bez komentářů

Hloupý titulek. Anglicky, s hnusným „z“ na konci, a ještě aby si člověk vybíral, jestli chce magic nebo magick. Fuj.

Zamyslete se ovšem nad tím, jak byste podobně akční a údernou hlášku napsali v češtině.

Ale o tomhle tento text vůbec není.

Tedy, je.

Ale není o rozebírání titulku, proč je anglicky, ale o skutečně nejhlubším smyslu jeho obsahu. Podívejme se tedy na exoterní i esoterní aspekty tohoto tvrzení. Pro obhajobu bude nezbytně nutné vypůjčit si odbornou terminologii, a to z oblasti počítačů. Samozřejmě anglicky. Základem nejsrozumitel­nějších metafor je IT hantýrka, praxí to ověřená věc. Vysypat buffer a promazat cache je lepší než meditovat. Óm.

Člověka můžeme zařadit do několika levelů. Level budiž jakousi množinou charakteristik, která na daného člověka sedí, po nějakou dobu. Povětšinou je doba delší než krátká, ale je možné upgradovat na nový level, dokonce o víc levelů naráz nebo brzy po sobě, ve velmi krátkém čase. Teoreticky je možný i downgrade, ale těmito katastrofálními případy se tu zabývat nebudeme. Nač brzdit pokrokové síly.

Celá metafora má jediný problém: informuje o jakémsi arbitrátním číslu levelu, což je úplný nesmysl. Množina levelů ve skutečnosti není omezená nějakým pitomým jedním (!) číslem. Ale pro jednoduchost řekněme, že máme omezené prostředky a není zde možné vyhodit celý memory dump. Takže z nekonečna rozměrů necháme pouze jeden jediný, a ten bude ještě brutálně ztrátově rozsamplován a kvantifikován do podoby jakéhosi bezrozměrného čísla, začínajícího jedničkou.

Level 1 je tzv. defaultem pro většinu. Série filtrů propouštějící zanedbatelnou část Reality vznikající Universálním Generátorem Informace (dále U.G.I.) je nastavená velice konservativně a stabilně, aby fungovala téměř všude. Neboli, bitrate reality je dostatečně nízká, aby měla malou bandwidth a tak kontinuálně a stabilně prolézala i přes pomalé linky. Navíc použité kodeky pro ztrátovou kompresi jsou defaultem na operačních systémech drtivé většiny příjemců. Příjem reality je díky nízkému datovému toku vysoce ztrátový, omezený na čtyři rozměry, a díky snadné streamovatelnosti dochází k výpadkům tohoto primitivního čtyřdimensionálního kontinua minimálně. Riziko podtečení nebo přetečení bufferu přesto hrozí, a je vysoce nebezpečné, neboť způsobuje rozpad kontinuity a přesun k jinému levelu, což je většinou proces irreversibilní, nevratný.

——

Level 2 se od toho prvního levelu až tolik neliší, ale v podstatě už může být branou k levelům vyšším. Definuje se nová proměnná, obvykle označovaná „emoce“. Tato proměnná nyní deformuje tok veškerých dat, resp. deformuje filtry pro data přicházející z U.G.I. Ve výsledku tečou do vstupního bufferu jiná data, než když dosahují emoce nízkých hodnot (v levelu 1). Filosofující filosofové, jako například Sartre, považují emoce za způsob magického náhledu na realitu. Posun na další level skrze přítomnost emocí je ale jen jednou metodou, kterou můžeme funkci „upgrade“ zavolat. Tuto metodu můžeme dále stupňovat, nebo jít směrem opačným:

Level 3 může totiž mít dvě prakticky opačné podoby.

Varianta A: Podobně jako k vám bez vyzvání přijde Jehovista či Windows Vista, a ani se o to nemusíte moc snažit, přicházejí i emoce. Proto je také posun přes emoce součástí levelu 2. Pokud emocím přidáme z vlastní vůle decibely, případně prožíváme z jakéhokoli důvodu emoci takřečeno pravou, která způsobí v člověku přetečení bufferu (tedy transcenduje jeho vědomí), deformujeme vstupní filtry silněji a zažíváme tak již diametrálně odlišný model reality, než jak ji běžně známe. Odtud je k dalšímu levelu prvotního „zapnutí“ jen krok. (viz Sartre.)

Varianta B: Tímto směrem se vývoj může ubírat tehdy, pokud emoce v levelu 2 mají charakter bugů a tedy způsobují problémy. Pokud se člověk jako hotfix rozhodne vyzkoušet nějakou psychologickou či podobně okultní metodu na debugging sebe sama (za populární a ověřený produkt se považuje např. Satitherapy 2.0 ze softwarové dílny Rogers Ltd. v koprodukci s Frýba Consulting, která ideově staví na léty prověřeném produktu Abhidhamma 1.0 od kvalitního výrobce Buddha Inc.), vydává se na cestu vytváření sebedetekčních systémů, které neustále monitorují stav emočního prožívání, a negativní zárodky se postupně učí stále se zkvalitňujícími heuristickými metodami odstraňovat, podobně jako antivirové programy. Tím se zabraňuje onomu přetečení bufferu a vzniku „pravé emoce“, tedy stavu již nekontrolovatel­ného.

Používání varianty A a B je možné vědomě střídat.

——

Přechodový (transitional) Level 4: Tento level je de facto pouze mezipatrem v Budově Poznání. Toto mezipatro si lze představit jako dialogové okno s titulkem „Pokračovat v Poznání?“ a tlačítky Ano a Ne. V případě Ne proběhne automaticky downgrade na jeden z nižších levelů, z nichž je ale možné za čas k tomuto bifurkačnímu můstku dojít znovu. Vtip je, že tlačítko Ano je často „zašedlé“, tedy na něj v daném čase nelze kliknout. Jaké prerekvizity jsou třeba k tomu, aby se tlačítko Ano aktivovalo, bohužel netuším a nedokáži k tomuto dát žádné ultimátní vysvětlení. Je zajímavé, že po upgradu na Level 5 dochází k přetečení bufferu novými poznatky, a obvykle se tak přepíše oblast paměti, která uchovala informaci o vědomí splněných prerekvizit pro aktivaci tlačítka Ano.

Level 5: Základní stupeň Pravého Poznání. Spočívá v tom, že se náhle samočinně provede obměna části softwarového vybavení, rovněž může dojít k optimalizaci komunikace mezi jednotlivými hardwarovými zařízením. Jako by sama od sebe narostla míra přirozené kompatibility HW a SW, a jednotlivých komponent HW mezi sebou. Pozoruhodné je rovněž zjištění, že k výraznějšímu vylepšení kompatibility všech komponent mezi sebou je vhodné implementovat do systému další komunikační vrstvu, která bývá obsažena ve známých multifunkčních produktech s různými názvy, z těch populárních tím je např. Tai-ťi či celá rodina produktů se společným základem postaveným na frameworku „Yoga“. Kromě této série nejrůznějších upgradů také dochází k postupnému zavádění anti-malware softwaru, který se nejprve implementuje jako pomocný a ne zcela stabilní plugin nalepený na API vnější komunikace (známý je např. Akusala Remover Beta), a později s vývojem stabilnějších verzí se účinnější mechanismy implementují přímo jako neustále spuštěné jaderné moduly.

Level 6 a výše: „Velmi mě to mrzí, ale není mi dovoleno odhalit veřejně mystéria těchto levelů.“ (Amatéři někde v tomto bodě občas píšou, že „neví“, což je trochu trapné, takhle stroze ukazovat svou neschopnost ;-)

——

Několik poznámek:

  1. Za povšimnutí stojí, kam se postupné upgrady na jednotlivé levely stáčí. I přesto, že není možné vyzradit obsah všech levelů, lze vysledovat jistý trend, že hardwarové i softwarové komponenty se postupně modernizují a modifikují do takového tvaru, aby byly maximálně kompatibilní s hlavním interagujícím systémem, Život 1.0. Míru kompatibility s tímto systémem vyjadřuje proměnná $zvladani_zivota, která dosahuje hodnot od 0 do 1, a cílem veškerých zlepšení je dosažení hodnoty 1.
  2. Za povšimnutí rovněž stojí, že v systému (v jeho odkryté části, ale zde lze prozradit, že se to nevyskytuje ani v části skryté) se vůbec nepracuje s polem „magie“. Proč? Jde o to, že „magie“ je jen souhrnným označením pro určitý balík podobných GUI, tedy uživatelských rozhraní, neboli způsobů pohodlné práce s některými vybranými aspekty samotné Podstaty. Často navíc dochází k tomu, že pod tento pojem se schovávají i krásná GUI, která jsou ale pouze ve vývojové fázi „grafických návrhů“, zdánlivě funkčních frontendů, které ale téměř vůbec nemají implementované propojení na backendovou architekturu systému! Podobně problematické jsou i některé líbivé frontendy označované jako „náboženství“, které sice většinou obsahují propojení na backend, nicméně používají zcela zastaralé a několik staletí neaktualizované metody pro spojení, které tak již jsou z valné většiny nefunkční.

Výjimky tvoří různé experimentální neoficiální forky z ranějších vývojových fází, které byly hlavní vývojovou větví označovány přehledným identifikačním prefixem „heretic-“, nicméně pravděpodobně většina těchto forků ve své době vykradla bez získání patřičných licencí cizí zdrojový kód, a proto byly tyto forky na základě tehdejších právních norem často stahovány z oběhu. Dochované fragmenty těchto vývojových větví však ukazují, že propojení na systém bylo i ve své době provedeno natolik sofistikovaně, že ani po několika staletích či tisíciletích nepřestávají dané způsoby propojení na backendovou architekturu fungovat (skvěle vyřešená dopředná kompatibilita).

Pokud chcete přidat komentář, musíte se přihlásit