Vúdú, Lovecraft a Necronomicon – část I.
Autor: | Vúdú, 20. 10. 2013 | Komentáře: (3)
V tomto článku se podíváme na některé z existujících podobností mezi prvky Lovecraftových povídek, mýtem Cthulhu a vúdú. Čtenář by mohl zcela logicky a oprávněně namítat, že podobné prvky lze najít napříč mytologiemi všech kultur, což je samozřejmě pravda. Nicméně některé souvislosti mezi vúdú, Necronomiconem a mýtem Cthulhu se zdají být jaksi významnější a vzájemné vazby mezi lovecraftiánskými monstry a některými z haitských loa jsou těsnější, než je tomu v jiných systémech a mytologiích.
[Redakce informuje: Vúdú bloguje (i) na blogspotu!]
Cthulhu Voodoo Doll
(c) Jason McKittrick, DeviantArt
Vysvětlením těchto vzájemných těsnějších vazeb může být relativní modernost obou systémů. Ačkoli je původní africké vodun starým náboženstvím, haitské vúdú i další podobné kulty se začaly v Novém světě utvářet s počátkem dovozu otroků, tedy zhruba od 16. a 17. století.
Pokud jde o mýtus Cthulhu, navzdory oblíbeným prohlášením tisícileté a krvavé historii byl stvořen H. P. Lovecraftem a jeho pokračovateli někdy mezi lety 1920 až 1940. Proslavený Necronomicon byl sepsán o několik let později na základě tohoto mýtu a jeho pravděpodobným autorem je Peter Lavenda.
Porovnání prvků vyskytujících se v obou zmíněných systémem může být nejen zajímavé, ale i užitečné. Poznáním míst, v nichž se oba systémy dotýkají a kde se naopak rozcházejí můžeme prohloubit svou znalost obou systémů a zároveň se dokázat dívat na některé věci z nových úhlů. Jestliže tento článek některou z osob praktikujících s jedním či s oběma zmiňovanými systémy inspiruje k zamyšlení, meditaci či dokonce k praktickým experimentům, dokonale splnil svůj účel.
„Avšak ta souvislost existuje, jasná a patrná. Snad je méně viditelná při čtení neobratných vět, avšak – zastavte se a meditujte. Volejte Nyarlathotepa a vzývejte Shub-Niggurath, až budou ohně sabatů plát na kopcích. Neboť tehdy jsou brány mezi sférami narušeny a oni mohou vstoupit na Zemi.“
– výňatek z deníků Alhazredových
Lovecraftův mýtus
Lovecraftův mýtus
Howard Phillips Lovecraft se narodil roku 1890 v Providence. Otec mu zemřel v pouhých třech letech a byl vychováván pouze matkou, které se podařilo vypěstovat v mladém a velice talentovaném chlapci extrémně nízké sebevědomí, což se podepsalo i na jeho pozdějších vztazích k ženám. V roce 1931 jeho matka zemřela a on se krátce na to oženil a odstěhoval do New Yorku. V manželství se však necítil dobře, údajně ani nedošlo k jeho naplnění, jelikož Lovecraft odmítal i pouhé dotyky. Jeho žena se jej i přes tyto problémy a jeho neschopnost najít si práci snažila všemožně podporovat, vztah se však přesto nepodařilo zachránit. V roce 1933 se manželé Lovecraftovi v přátelském duchu1 rozcházejí a Lovecraft se vrací do své milované Providence, v jejímž okolí se také odehrává většina jeho příběhů. Roku 1937 Howard Phillips Lovecraft zemřel v obrovských bolestech na rakovinu.
Většinu svého života měl sklony k melancholii a k depresím a pronásledovaly jej velice živé noční můry, které si pečlivě zapisoval a tvořily významnou část inspirace pro jeho povídky. O povídce Nyarlathotep kupříkladu říkal, že první odstavec napsal ještě ne zcela probuzen z hrozivého snu.
Lovecraft a jeho dílo
(rehupa.com)
O Lovecraftovi se často hovoří jako o průměrném autorovi a za života nebyl příliš doceňován. Z našeho hlediska je však podstatné to, že Lovecraft stvořil mýtus, který jej přežil. Už za jeho života i po něm se k němu hlásili další a další autoři a rozšiřovali jej. Později se mu začalo říkat Mýtus Cthulhu. Je to podivuhodný a díky dalším Lovecraftovým pokračovatelům také velice komplexní mytologický systém. Sám Lovecraft se vyjádřil takto:
„Všechny moje povídky, jakkoli spolu nesouvisející, jsou založeny na základní legendě, že naší Zemi kdysi obývali bytosti, které se oddávali černé magii a proto ztratily domovské právo a byly ze Země vyhnány. Žijí však mimo prostor a jsou kdykoli připraveny se naší Země opět zmocnit.“2
Lovecraftovým dílem se v současné době nechává inspirovat mnoho spisovatelů, umělců i magiků. Mýtus Cthulhu je rovněž využíván jako magický systém, mající svá klasická díla i moderní následovníky, kteří jej dále rozvíjejí. Nejdůležitějším a nejčastěji zmiňovaným prvkem tohoto mýtu je Necronomicon, bájná a mnoha dohady opředená kniha, sepsaná šíleným Arabem Abdulem Alhazredem3 okolo roku 700 v Jemenu.
Ještě dnes existují lidé věřící v existenci pravého Necronomiconu, jehož stáří by mělo přesahovat 1300 let. Faktem je, že Necronomiconů existuje několik desítek, nejznámější jsou však dva. První je údajně dílem Augusta Derletha a má jméno Al Azif. Jeho volným pokračováním či druhou částí by měl být Spis R’lyeh (R’lyeh text). Druhým je na sumerské mytologii postavený Simonův (či Gregoriův) Necronomicon, jehož autorem by měl být již zmíněný Peter Lavenda.
Prastaří a loa
Při hledání příbuznosti mezi Necronomiconem a vúdú asi nejdříve narazíme na zjevnou podobnost mezi některými entitami přítomnými v obou systémech. Připomeňme si dvě nejznámější skupiny loa. První jsou klidní a majestátní loa Rada pocházející ze staré Afriky, odkud si je otroci přivezli sebou do celého Karibiku. Druhou skupinou jsou loa Petro, prudcí a leckdy také krutí duchové, z nichž někteří pocházejí z méně probádaných oblastí jižní Afriky a jiní se zrodili přímo v krutých otrokářských podmínkách Haiti.
A vzpomeňme na Necronomicon4 s jeho mytologií. Prastaří byli pradávnou rasou bohů z vesmíru přinášející chaos. V jejich čele stála jejich pramatka Tiamath v podobě hada a démon Kingu. Proti nim byla rasa Starších bohů bojující za síly řádu. Starší si ze svého středu zvolili Marduka, aby je vedl. Marduk zabil Tiamath a z jejího těla stvořil klenbu nebeskou a zemi. Z krve a masa démona Kingu bylo pak stvořeno tělo lidské, jemuž vdechl život Marduk svým dechem.5 Mimochodem stejně oživil nejvyšší africký bůh Olorun svým dechem prvního člověka.
Jak bylo zmíněno již v úvodu, o Necronomiconu se často tvrdí, že se jedná o stovky let starou knihu a stále existuje množství lidí pokoušejících se hledat tajuplné náznaky dokazující existenci Necronomiconu stovky let nazpět. Někteří z nich se nejspíš domnívají, že prokázání historické autenticity Necronomiconu dodá na vážnosti a snad i na účinnosti jejich vlastní magické praxi. Avšak jestliže se od této smyšlenky dokážeme oprostit, otevřou se nám daleko zajímavější možnosti. Můžeme Prastaré chápat jako (ne)zcela novou generaci božstev, jejichž objevení se v Lovecraftových snech nutně muselo korespondovat s objevením planety Pluto a dalšími událostmi ve světě. Lovecraft by pak byl zvěstovatelem nového věku, v němž rasa Prastarých začíná pomalu přebírat vládu od Starších bohů. Tento prvek opět nalézáme ve většině světových mytologií.
Část haitských loa nepřišla z Afriky, ale zrodila se až na Haiti, jako zcela nové entity. Z pohledu délky existence průměrného božstva se jedná o velice mladé bohy, kteří navíc vznikali přirozenou cestou, tedy prostřednictvím víry a nebyli stvořeni uměle.6 Tato haitská loa přišla v okamžiku, kdy na světě nadešel jejich čas, podobně jako Prastaří. A zatímco Prastaří si jako cestu svého projevení vybrali Lovecraftovy noční můry, loa se projevila skrze povstání otroků na Haiti.
Příště: Konkrétní souvislosti mezi loa a Prastarými
Poznámka k článku: Jedná se o článek z roku 2010, který ležel v pomyslném elektronickém šuplíku a vúdú jej vytáhlo, oprášilo a trochu upravilo. Text bude rozdělen do třech částí. Zároveň chce vúdú poděkovat Koubičovi za připomínky.
***
Použitá literatura a zdroje:
- Crosley, Reginald: Voodoo – kvantový skok za hranice běžné reality. Fontána, Olomouc, 2010.
- Filan, Kenaz: Haitské voodoo, Fontána, Olomouc 2008
- Owusu, Heike: Rituály VooDoo v praxi: magická cvičení rituální ochrany, Fontána: Olomouc, 2005
- Martinié, Louis, Glassman, Sallie Ann: The New Orleans Voodoo Tarot, Destiny Books, 1992
- Lovecraft, Howard Phillips: Sny v čarodějnickém domě a jiné horrory. Spisy H.P.Lovecrafta, díl 9. Zlatý kůň, 1992.
- Seabrook, William: Ostrov černých kouzel: vúdú na Haiti, Dauphin, Praha 1997
- Turner, Jim (ed.): Cthulhu 2000. Polaris, 2001.
- Vančura, Zdeněk. heslo Lovecraft, Howard Phillips. In Zdeněk Vančura a kol.. Slovník spisovatelů: Spojené státy americké. Praha: Odeon, 1979.
- Veselý, Josef: Magie pro pokročilé. Vodnář, Praha 2004.
- Codyho stránky, http://cody.eldar.cz
- Koubič sytes, http://koubic-sytes.mysteria.cz
***
Poznámky
1 V souvislosti s rozchodem s manželkou, který byl údajně přátelský je zajímavá datace povídky The Thing on the Doorstep (Věc na prahu) napsaná v tomtéž roce. V povídce mezi hlavními postavami vystupuje Asenath, jedna z mála žen v Lovecraftově díle. Tato žena je ďábelskou čarodějkou (či spíše čarodějem, jak později zjistíme) a týrá svého muže pomocí černé magie.
2 Vúdú se přizná – citace pochází odsud
3 Lovecraft jako dítě rád četl pohádky Tisíce a jedné noci, kteréžto byly údajně i inspirací pro jeho pozdější pseudonym Al Hazred.
4 Zde má vúdú na mysli především sumerský Simonův Necronomicon, ačkoliv podobné náznaky jsou i jinde.
5 V tomto místě starý sumerský mýtus o stvoření světa moudře poukazuje na dvojí povahu lidských bytostí tvořenou dechem Mardukovým, jenž lze interpretovat mimo jiné jako boží jiskru či pravou vůli a krví a tělem démona Kingu. V případě bližšího zájmu doporučuji pročíst si příslušné pasáže Necronomiconu, epos Enúma Eliš a následně strávit několik chvil meditací nad tímto tématem.