Mág je neustále vystavován přívalu více či méně kvalitních dogmat(ve skutečnosti nejde o jejich kvalitu, ale o to, jestli vypadají hodně nebo méně hloupě). Vedle tak obecně známých a tak obecně dogmaticky odmítaných je např. křesťanské desatero, křesťanské představy o sexualitě, však jsou i mágové sami tvůrci vlastních méně či spíše více zrůdných dogmat. Tihle mágové evokují Choronzona! … mistrně.
Ujasnění pojmu dogma, je zde tedy více než důležité! Dogma je fakt, který nám je předkládán k sežrání aniž bychom byli schopni či připuštěni o něm pochybovat, či ho vědecky zkoumat(tedy hloupost?). Může to sice znít dogmaticky, ale to je způsobeno pouze tou zvláštní vlastností řeči, která sama je dost dogmatická(předkládá nám, abychom věřili významu nějakého slova(či věty), aniž by nám umožnila důvod tohoto faktu nějakým způsobem zkoumat(či toto zkoumání pokračuje donekonečna); v souvislosti s tím si vzpomeňte, kolik životní energie se uvolňuje při volné záměně slov způsobené přeřeknutím nebo úmyslem).
Tak například zcela typickým dogmatem je, že mág [1] má hledat boha.
Chudáci adepti tedy popadají pod fíkovník jako přezrálé hrušky a pohrouží se do hlubokých meditací o bohu. Hlubším zkoumáním dogmatu „Mág hledá Boha“ docházíme k závěru, že fakticky není jasné, kdo je Bůh. A z toho logicky vyplývá, že mág by byl hloupý, pokud by hledal něco, o čem neví, co je. Rázem tedy jedno dogma odpadá.
Dogma o představě boha je vůbec nejděsivějším pekelný nástrojem. Nikdo z lidí neví, kdo je bůh. Ale všichni si myslí, že to ví. Když se někoho zeptám, kdo je bůh, dozvím se, že je moudrý. Milostivý. Že ničí naše nepřátele. Že je bohem zpěvu a bohem vína! Ale to jsou jen pouhé atributy, pouhé sefiry! Bůh není milostivý. Jen udělal něco, co mohlo vypadat, že je milostivý. Všechny asociace, které s bohem máme, jsou jen stopy po jeho hrůzných činech. Probuďte se! Bůh vína není vinným korbelem ani vínem samotným!
Dalším dogmatem je, že mág má pracovat na svém duševním vývoji. Prý se to manifestuje denními meditacemi, studiem kabaly…
ale po zkoumání tohoto dogmatu stále není jasné, na co bude mágovi to, že umí skvěle imaginovat trojúhelníček a odříkat Zohar nazpaměť. Je to jen další dogmatismus. Fakticky mág nepotřebuje nic jiného než bezpečně rozeznávat dogma od své Pravé vůle. Meditace, studium… jsou jen pomůcky k dosažení, ale nejsou cílem samotným. Dělej je, pokud po nich upřímně toužíš, nedělej je, pokud po nich netoužíš. Já jsem do svého života integroval jistá cvičení, se kterými jsem velmi spokojen (ale někdo by třeba nebyl) a která mě posunula o nutný kus dál (i když osobní podíl je ovšemže větší částí úspěchu), ale k cvičení Bardona mě nepřinutí nikdo. To radši ten Zohar.
Dalším dogmatem je, že mág má mít moc.
Adepti se za sebe otáčí a hledají náznak moci nabyté po Cestě. Tak co, už někdo roztočil Psi-wheel? Umíte zhasínat lampičku aniž byste se jí dotkli? Umíte TELEKINEZI? Přijdete domů a silou vůle rozžehnete svíce na stole? Cílem mága není získat moc, ale získat vůli a tím věčnou radost. Přirozeně je moc podmínkou uskutečnění vůle, ale opět není cílem. O tom, jak velkým mágem jste, nerozhoduje, jak jste mocní, ale jak moc se cítíte šťastní a spokojení sami se sebou. Barometrem Síly je extáze.
Dalším oblíbeným dogmatem je, že mág má číst knihy.
Hlubší zkoumání odhaluje fakt, že toto „dogma“ možná není zas tak dogmatické, jak vypadá. Vlastně je to jedna z nejužitečnějších rad. A nezůstávejte u knih, mluvte s lidmi. Praktikujte to, co je napsáno v knihách, to co vás v nich zaujalo. Mapujte prostor! Když si vzpomenu, kde jsem mohl skončit, kdybych, jak se říká, „nemapoval prostor“… Procházejte komnatami vědění. Každé vás něco zaujme a asi najdete i jednu, ve které bude vše tak jak si to představujete. Přirozeně, některá část magie pro vás může znamenat něco víc, ale udržujte si obecný přehled, nikdy nevíte, kde zakopnete o boha [2].
Takovým skutečně šťavnatým dogmatem je: „Mág by měl být každý člověk!…
…jinak skunčí v pekle(atp.).“ Je přímo hrozné sledovat ta stáda hovad, která se snaží mezi mágy nacpat, ale ani při skutečně volském úsilí se jim to nedaří. Nemají z mystiky a magii sebemenší požitek. Jen si jí honí ego. Takže, pokud patříte mezi ně, tak magii nechte. Jen tak se stanete Pravými mágy.
Předposledním dogmatem, které mě napadá, je dogma tom, že mág má **praktikovat** magii.
Ano, to by měl, tedy ta věta není dogma. Musí praktikovat! Jinak není mág! Ale opět – praktikujte jen to, co pro vás má nějaký význam, jen to, co vás přitahuje. A pokud nechcete praktikovat, nepraktikujte. Nejste pro magii.
Poslední dogma a závěr
Posledního dogmatu se dopustím sám (a možná, že když ho prozkoumáte, tak přijdete na to, že to dogma není). **Neberte tento článek jako dogma! Měl vás jen podnítit ke studiu dogmat!** [3]
Poznámky:
[1] Mágem je zde předpokládán člověk, kterému jeho instinkt káže studovat mystiku.
[2] A až o něj zakopnete, bude vědět že to byl on.
[3]Do pr*%?/! Zase dogma. Mluvit je tak těžké…
Bůh s vámi. Irwiuss
5 reakcí na „Dogmatismus“
Proč bych měl studovat dogmata? Není to trochu ztráta času? =)
Navíc kde se Tebou předložená „dogmata“ vlastně objevovala nebo objevují? To by mě zajímalo víc než jejich dekonstrukce. Například odkud se bere tvrzení, že mág má být každý člověk??
A co to jako znamená mít „z mystiky a magie požitek“? xD
Brozkeff: jestli se ti to zdá jako stráta času, je to tvůj názor. :-)
Na tato dogmata jsem narazil během svojí cesty- předávám zde svojí zkušenost a nemůžu ani předávat nějakou jinou, či nějakou jinou argumentovat.
Ta poslední otázka je jen rýpnutí, nebo to myslíš vážně?
Ad. dogma: mág má být každý člověk, pravděpodobně jde o rozšířenou špatnou interpretaci Crowleyho „Magie je pro každého.“ – Magick in Theory and Practice, která se nachází někde v úvodu v postulátech (a dalších dogmatech: – ). Nicméně z toho, co píše Crowley dál, je jasné, že magie je pro každého, ale ne pro všechny = může ji dělat každý bez ohledu na rasu, gender, sex. pref., profesi atd., mohou ji dělat jak bankéři, tak tovární dělnice či boxeři, ale rozhodně není ideálním stavem, aby ji dělali všichni. Tož tak.
Catalessi: mě jde spíš o to, co jsem popsal níže. Neznáte lidi, ze kterých máte pocit, že to fakt nemají dělat?
S tím Crowleyem, že je pro každého, ale ne pro všechny, plně souhlasím. Je nepředstavitelné, že by mohla fungovat taková společnost, kde by všichni dělali magick nebo byli duchovně na výši a osvícení — jak se nám snaží některé esoterické/New age bláboly nakecat (takové ty úsměvné věci jako „Věk vodnáře“, éra indigových dětí atd.)
Kdyby něco takového bylo možné, proč je i v buddhistických zemích násilná činnost a kriminalita, a proč tam jsou ty stejné světské problémy jako v naší sekularizované civilizaci…? Hm?
Lidi, kteří by něco takového dělat neměli, opravdu neznám. To, že někdo na to jde tím špatným koncem, to že někdo valí v oblasti hamburgerové spirituality či wannabe magick, není přece důvodem, že by to dotyční neměli dělat.
Paul Williams píše:
„Slova neobsahují žádné vědomí.
Mohou ho však vyvolat.
Člověk neprokáže druhému žádnou službu, když se ho pokusí ohromit nějakou myšlenkou, ke které ten druhý nemá žádný přístup.
Avšak umíš-li mu pomoci to podstatné rozpoznat, může to celý jeho život změnit.
Několik lidí, kteří rozpoznají to podstatné a komunikují spolu, mohou vyvolat řetězovou reakci.
Nic není tak účinné a průrazné jako idea,která se uskutečňuje v pravý okamžik.“ (Tak už se pusť, str. 35)
Zcela souhlasím s tvrzením, že „když je žák připraven, učitel se vždy najde“. Dávat transmisi nepřipravenému je jako hrách na stěnu házet.
Vnitřní duchovní život/mystika/magie/whatever numinózního bylo, je a bude záležitostí individuální, jakmile se to stává masové tak se vyděluje „laická forma“ daného systému (z toho pak vzniká instituce církve, náboženství, sekta, ideologie atd.) a esoterická forma (esoterická nikoli ve smyslu, že by byly nějaké věci které nesmí laický svět vědět, ale zkrátka jsou to takové věci které ve verbalizované podobě laikovi mnoho neřeknou a samy o sobě bez jeho vnitřního záměru jej neosvítí)