Dionysios Areopagita – O mystické theologii (audio)
Autor: | Brozkeff, 24. 05. 2013 | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dionysios Areopagita – O mystické theologii (audio)
Namluvený text je překladem otištěným na Grimoar.cz.
Ochranná kouzla
Autor: | Toulava, 14. 05. 2013 | Komentář: (1)
Článek píšu na popud několika situací a zjištění, že mnoho lidí neví jak se bránit nechtěným vlivům. Neberte jej, prosím, jako dogma, ale pouze jako přátelské návrhy. Nevím jaké kouzla a techniky používají ostatní a mnohé se mohou velmi lišit od těch, které tady popisuji.
Všechny slouží pouze k vlastní obraně proti nechtěným vlivům, cizí manipulaci, vysávání energie atd. Jsou také založeny na vizualizaci nebo práci s energií. Ochranným amuletům se můžu věnovat někdy příště.
Plášť proti urážkám
Je asi nejjednoduší ochrana, kterou jsem kdy používala. Naučila mě jí mamka, když jsem byla malá, a spolužáci mě uráželi. Jedná se o vizualizaci pláště nebo kabátu, po kterém všechny urážky sklouzávají na zem a nositele se nedotknou. Jediné, co je u této techniky potřeba je, nezapomenout si plášť nebo kabát vizuálně ráno obléct. Jako malá jsem si pomáhala tím, že jsem stála u „oblékání“ před zrcadlem.
Obranné nebo ochranné štíty
Štíty jsou těžší technikou než plášť vyžadují delší soustředěnou práci k jejich vytvoření. Také jsou komplexní a někdy i velmi složité. Ponejvíc ale odráží schopnosti a vlastnosti svého nositele.
Štít je možné tvořit mnoha způsoby od složitých rituálů s pomocí entit či vesmírné energie po méně slavnostní vizualizaci. Já štit vizualizuji a přidávám k němu při tvorbě nebo opravě část energie k posílení jeho schopností.
Tvar i materiál štítu je na jeho nositely. Tedy na Vás. Je proto určitě nutné zvážit jak chcete štít konstruovat a k čemu má primárně sloužit. K tomu je zapotřebí určitý čas. Přikláním se k polopropustným štítům, kdy je možná korekce toho, co přijímáme zvenčí. Zároveň také neumožňují plnou izolaci, která se sebou přináší rizika. Pokud například bude štít postaven z železobetonových kvádrů jen těžko jde očekávat, že si jeho nositel bez větších problémů užije slunečného počasí nebo úsměvů okolních lidí. Schválně přeháním. :)
Odstínění
Osobně používám pro nerušený klid při soukromých rozhovorech v hlučných místech (hospoda, park plný lidí). Cílem není eliminovat hluk, ale snížit pravděpodobnost, že by okolí slyšelo o čem mluvím.
Technika je založena na vizualizaci velmi podobné jako u obranného štítu. Brání soukromý prostor uvnitř a generuje pro okolí šum.
Před samotnou vizualizací zmapujeme prostor, který chceme odstínit. Poté vizualizujeme jak prostor vyjímáme z okolního světa nebo jak jej ohraničujeme neproniknutelnou barierou pro ostatní náhodné posluchače. Čím menší prostor tím méně energie vynaložíme.
Odstínění lze také „předpřipravit“ a ve formě gesta použit. Zvyšuje se tak rychlost využití. Postupujeme stejně, jako při klasickém odstínění, jen za poslední krok přidáme formulku o uchování vzoru kouzla v určitém námi vymyšleném gestu. Například „V tomto gestu se skrývá odstínění.“
Cesta I.
Autor: | Vektor zlomu, 13. 05. 2013 | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Cesta I.
Kdysi dávno byl chlapec. Snil, miloval a žil. Objevil Učení. Oslepen září poznání skočil do propasti. Ale do propasti skáčí jen Ti, kteří jsou zoufalí, šílení či je to souzeno Těm, kteří na výběr nemají. A pak už jen blázni, hlupci, snílci.
Beltaine v Rokytgardu – Svátky Jara, lásky a všech těch věcí okolo
Autor: | Yarwik, 11. 05. 2013 | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Beltaine v Rokytgardu – Svátky Jara, lásky a všech těch věcí okolo
Začalo to s příchodem Ostary. Jarní panna se vrátila, aby se ujala vlády nad světem
a pojala za manžela Slunečního mladíka, který prozatím nesměle okukoval z poza mraků tu krásu,
jenž zvolna kráčela světem. Seděl jsem s přítelem Radwulfem na na návštěvě u našich společných
přátel – Marty a Lubana v Trutheimu (Trutnov), vzpomínali na spolecně prožité akce (výlety po okolí, apod)
a vymýšleli akce příští. Blížil se víkend a odjezd do Prahy, kde se chystalo Pohansko nepohanské Jaroslavení.
Padla otázka, co po návratu když budou ty „Čarodky“ Nejsme příznivci oficiálních současných verzí oslav Jara
za asistence opilejch Hasiču, reprodukované mainstreamové hudby a podobných městských radovánek a tak
jsme se s Radwulfem rozhodli uspořádat soukromou oslavu na Rokytgardském dvorci ve Starém Rokytníku.
Pokračování článku
Co se naučíme od lidí a změn.
Autor: | Toulava, 28. 04. 2013 | Bez komentářů
Každý ve svém životě prochází mnoha situacemi. Některé z nich mohou změnit náš pohled na svět, některé mění nás samé. Nevím, které z nich jsou těžší a nebo lehčí. Obě z nich ale nesou stejné rizika. Po každé změně se naše okolí musí přizpůsobit tomu, co se právě událo. Taktéž i my se musíme přizpůsobit. Mnohdy tak odcházejí přátelé, partneři a my opouštíme své přátele, partnery. Zkrátka a dobře už si s nimi nerozumíme. Stala se změna a není cesty zpět. Mnohdy bojujeme zuby nehty o to, aby vše zůstalo tak, jak to bylo předtím. Stejně tak i ostatní nás vidí tak jako předtím a jsou překvapeni, že jsme se změnili. Že naše životní filosofie je jiná, že třeba najednou chodíme včas na domluvené schůzky. Strach ze ztráty důležitých lidí okolo nás je mnohdy více stresující než samotná skutečnost.
Otázkou je, jestli je to dáno nastavením postmoderní společnosti. Tím, že jsme individualisté a hledání blízkých přátel je tak pro mnohé velmi obtížné. Nesdělujeme lidem ve svém okolí vše, co prožíváme, nepřipouštíme si hodně lidí k tělu. Často kvůli strachu, že budeme odsouzeni za své myšlenky. Pak ztráta byť jediného z blízkých přátel je skoro nesnesitelná. Ačkoliv jsme neustále obklopení lidmi většinu času trávíme sami.
Také tím, že jsem byli své mládí pouze se skupinou svých vrstevníků a autority v podobě učitelů byli naši společní nepřátelé. Je pro naši generaci čím dál těžší navázat blízký vztah s člověkem o generaci či dvě starším. Výjimkou mohou být naši rodiče či prarodiče. Vznik komunit, které jsou mnoho-generační, je raritou. Snad jen náboženské komunity mají více než dvě generace. Jako příklady jedno či dvou generačních komunit mě napadá klub důchodců, různé kroužky pro děti.
Mnoho generační komunitou mohou být také paneláky, kde ale stěží známe své sousedy. Pokud náhodou víme jak vypadají, mluvíme o nich jaké na příklad „o té megeře od naproti“. Někdy se může stát i taková věc, že náš soused je zrovna ten člověk, který nás ovlivnil svou knihou, blogem, článkem v novinách. Ale my to nevíme. Mnohdy zapomínáme, že knihy, které čteme jsou „jen“ myšlenkami lidí. Lidí stejných jako jsou ti, vedle kterých žijeme.
Co se naučíme od lidí, je pouze na nás. I když s nimi nemusíme souhlasit vyplatí se je alespoň poslouchat. Nikdy nevíme, jestli zrovna náš soused či náhodný kolemjdoucí nám nezmění život. Nikdy nevíme, komu my změníme život. I jedna věta nebo gesto má takovou moc.
Následovat guru neznamená uctívat kult osobnosti!
Autor: | Brozkeff, 15. 04. 2013 | Bez komentářů
Existuje široce rozšířená představa, že klanět se duchovnímu mistrovi, guruovi, je forma kultu osobnosti, a vlastně to je něco docela dětinského – projev nezralosti, nedostatečné samostatnosti, nutkání zbavit se zodpovědnosti za sebe a dát svůj život do rukou někoho jiného. Bylo by přece hodně vulgární všechny duchovní tradice prohlásit za pouhou náhražku vlastní síly pro nesamostatné a nedospělé jedince.