Cesta I.
Autor: | Vektor zlomu, 13. 05. 2013 | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Cesta I.
Kdysi dávno byl chlapec. Snil, miloval a žil. Objevil Učení. Oslepen září poznání skočil do propasti. Ale do propasti skáčí jen Ti, kteří jsou zoufalí, šílení či je to souzeno Těm, kteří na výběr nemají. A pak už jen blázni, hlupci, snílci.
Chlapec dospěl v muže, adept se stal iniciovaným. Prozřel a zděšen zjistil, že stále propastí padá hlouběji do jícnu neznáma. Realita se roztříštila na miliony drobných střípků a rácio pod tlakem vjemů se proměnilo se jen ve skořápku skrývající prázdnotu a šílenství.
V životě jsou okamžiky, které rozhodnou o dalším směřování a vlastní podstatě jsoucnosti, která tvoří člověka. Jsou to ty okamžiky, které nelze odvolat. Jediná možnost, která zbývá je podvolení se, přijetí skutečnosti v pravé podstatě. Bez příkras, bez hněvu, ať sebe pustější se jeví. A skočil-li člověk do propasti, nezbývá nic jiného.
Při skutečné magické či šamanské či mystické praxi člověk vždy padá. A ztrácí. Vše čím byl, čím mohl být. Ztrácí závazky a trpělivost či porozumění pro sociální realitu. Rozpadají se emoce i sny, i touhy. Slova se stávají větrem, činy malicherností. A pád trvá. V určitém okamžiku pak uzří sama sebe, svou zrůdnost, idiocii i ctnost. Strach a poznání sebe sama ochromuje, oči se chtějí dívat jinam, ale vzpomínka na sebe se vpálí do duše. Údolí stínů. Osobní démoni hrají valčík, chce se tu šarádu skončit. Teď. Hned. Nožem či prášky. A pád trvá, přežiješ-li.
A pak se údolí rozplyne, stěny propasti stanou se ničím. Nezbude nic. Zůstáváš sám se svým poznáním, které není možno sdílet. Které je ničím a vším. Plnou prázdnotou, prázdnou plností. A pak záleží již jen na Tobě. Jsi svobodný.
Na okraji propasti není svobodný nikdo. Během pádu otevírají se oči, a co se zdálo cílem, stává se iluzí. Konfrontací se jsoucností sebe sama má člověk pocit, že chce raději umřít. A při dopadu konečně zříš pustou poušť reality. Svobodný, ale již zcela jiný, ve světě, který si chlapec nedokázal a ani nechtěl představit.
Taková je tvrdá a skutečná praxe. Nebere si rukojmí, nezná lítost. Záměr Tě žene a bičuje. A přesto, na hraně šílenství zdá se, že je to jediná věc, která má smysl.