Spiritus divinorumOstatní souvislosti
Některé další analogie můžeme nalézt přímo v Lovecraftových povídkách a různých zmínkách o provádění vúdú rituálů. Například William Seabrook ve své knize Ostrov černých kouzel: vúdú na Haiti v kapitole s názvem „Kozlodívčí nářek“ popisuje rituál nazývaný křest krve, který na Haiti údajně sám podstoupil. Pro zajímavost textu zde cituji klíčové pasáže:
Konkrétní souvislosti mezi loa a Prastarými
V minulé části se vúdú pokusilo čtenáře alespoň stručně uvést do problematiky souvislostí mezi vúdú a mýtem Cthulhu. Dnes se blíže podíváme na některé konkrétní podobnosti mezi loa a Prastarými.
V tomto článku se podíváme na některé z existujících podobností mezi prvky Lovecraftových povídek, mýtem Cthulhu a vúdú. Čtenář by mohl zcela logicky a oprávněně namítat, že podobné prvky lze najít napříč mytologiemi všech kultur, což je samozřejmě pravda. Nicméně některé souvislosti mezi vúdú, Necronomiconem a mýtem Cthulhu se zdají být jaksi významnější a vzájemné vazby mezi lovecraftiánskými monstry a některými z haitských loa jsou těsnější, než je tomu v jiných systémech a mytologiích.
[Redakce informuje: Vúdú bloguje (i) na blogspotu!]
Thelema pro úplné začátečníky.
Řecké slovo Theléma se překládá jako „vůle“ (přesněji: to, co má být dosaženo). Je to relativně nový duchovní směr (od začátku 20. století), který zcela převrací zažité vnímání světa a společnosti. Základní teze tohoto směru zůstávají často nepochopeny a dochází k jejich dezinterpretaci, když se je kdokoli pokouší vysvětlit pomocí pojmů zažitého nazírání.
Učení předkládá názor, že v současnosti nastává ve vývoji člověka zlom, patrný zatím především v psychické rovině. Existence lidstva se přehnoupne do organizovanější formy, v níž nebude nejvyšší duchovní jednotlivinou člověk, ale celek lidstva, tvořící vědomý organismus. Bytí každého jedince bude podřízeno této vyšší jednotce, každý se stává podmnožinou jednoho organismu lidstva.
O fenoménu „šťastných húdúistů“1 , část 1.
Českému čtenáři, který je obeznámen s texty s okultní tématikou, jistě neunikl v poslední době se množící fenomén lidí hlásících se k nechvalně známému systému Michaela Bertiauxe, který bývá v našich končinách často identifikován s tzv. „duchy šťastného húdú“.
V rámci této práce budeme analyzovat texty těch českých a slovenských autorů, kteří o tomto fenoménu obšírněji referovali ve svých knihách či článcích a dali tak nepřímo či přímo vzniknout podivnému záchvatu lidí mladší generace, kteří jsou fascinováni temnotou, dekadencí a stránkou osobnosti, kterou nejsou a díky svému věku a zkušenostem ani nemohou být schopni integrovat. Náplní tohoto textu taktéž bude obhajoba Bertiauxova díla a pokus alespoň lehce nastínit o co v něm skutečně jde. V jistém přesahu lze tento text navíc vnímat i jako sondu do toho, jak se u nás o magii píše a jak nedůvěryhodná je role lidí, kteří se stylizují do role autorit a odborníků.
Taktéž dodáváme, že pro toho, kdo vyznává dílo některé z českých okultních celebrit, může být četba tohoto textu poněkud nepříjemným narušením jistot vkládaných do odborníků, kteří za nás tu složitou okultní literaturu nastudují a zesumírují do čtivé podoby.
Z důvodů lepší čitelnosti a příliš širokého záběru, jsme se rozhodli rozdělit tento text na dvě poloviny, proto mnohé z referencí v této první polovině budou naplněny až v jeho druhém pokračování, které se objeví taktéž na stránkách Divinora. [Redakce se navíc autorům i čtenářům omlouvá za nejednotnou vizuální úpravu nadpisů a některých odstavců: dokonalý převod složitého Wordovského dokumentu do redakčního systému by byl nadlidský úkon.]
Tak to konečně přišlo. Ten den, na který jsme se s Radulfem těšili už několik dnů.
Již skoro dva měsíce uběhli od založení pohanské skupiny Korkontských hor u nás
na dvorci v Rokytgardu, byli přijati do PFI a měla to být naše „akční“premiéra.
Sice u nás již neoficiálně proběhla oslava Beltainu a vázání rukou, ale tohle mělo
být to první oficiálí setkání za podpory PFI v Korkontských horách – tedy v Krkonoších…
Namluvený text je překladem otištěným na Grimoar.cz.
Článek píšu na popud několika situací a zjištění, že mnoho lidí neví jak se bránit nechtěným vlivům. Neberte jej, prosím, jako dogma, ale pouze jako přátelské návrhy. Nevím jaké kouzla a techniky používají ostatní a mnohé se mohou velmi lišit od těch, které tady popisuji.
Všechny slouží pouze k vlastní obraně proti nechtěným vlivům, cizí manipulaci, vysávání energie atd. Jsou také založeny na vizualizaci nebo práci s energií. Ochranným amuletům se můžu věnovat někdy příště.
Plášť proti urážkám
Je asi nejjednoduší ochrana, kterou jsem kdy používala. Naučila mě jí mamka, když jsem byla malá, a spolužáci mě uráželi. Jedná se o vizualizaci pláště nebo kabátu, po kterém všechny urážky sklouzávají na zem a nositele se nedotknou. Jediné, co je u této techniky potřeba je, nezapomenout si plášť nebo kabát vizuálně ráno obléct. Jako malá jsem si pomáhala tím, že jsem stála u „oblékání“ před zrcadlem.
Obranné nebo ochranné štíty
Štíty jsou těžší technikou než plášť vyžadují delší soustředěnou práci k jejich vytvoření. Také jsou komplexní a někdy i velmi složité. Ponejvíc ale odráží schopnosti a vlastnosti svého nositele.
Štít je možné tvořit mnoha způsoby od složitých rituálů s pomocí entit či vesmírné energie po méně slavnostní vizualizaci. Já štit vizualizuji a přidávám k němu při tvorbě nebo opravě část energie k posílení jeho schopností.
Tvar i materiál štítu je na jeho nositely. Tedy na Vás. Je proto určitě nutné zvážit jak chcete štít konstruovat a k čemu má primárně sloužit. K tomu je zapotřebí určitý čas. Přikláním se k polopropustným štítům, kdy je možná korekce toho, co přijímáme zvenčí. Zároveň také neumožňují plnou izolaci, která se sebou přináší rizika. Pokud například bude štít postaven z železobetonových kvádrů jen těžko jde očekávat, že si jeho nositel bez větších problémů užije slunečného počasí nebo úsměvů okolních lidí. Schválně přeháním. :)
Odstínění
Osobně používám pro nerušený klid při soukromých rozhovorech v hlučných místech (hospoda, park plný lidí). Cílem není eliminovat hluk, ale snížit pravděpodobnost, že by okolí slyšelo o čem mluvím.
Technika je založena na vizualizaci velmi podobné jako u obranného štítu. Brání soukromý prostor uvnitř a generuje pro okolí šum.
Před samotnou vizualizací zmapujeme prostor, který chceme odstínit. Poté vizualizujeme jak prostor vyjímáme z okolního světa nebo jak jej ohraničujeme neproniknutelnou barierou pro ostatní náhodné posluchače. Čím menší prostor tím méně energie vynaložíme.
Odstínění lze také „předpřipravit“ a ve formě gesta použit. Zvyšuje se tak rychlost využití. Postupujeme stejně, jako při klasickém odstínění, jen za poslední krok přidáme formulku o uchování vzoru kouzla v určitém námi vymyšleném gestu. Například „V tomto gestu se skrývá odstínění.“
Kdysi dávno byl chlapec. Snil, miloval a žil. Objevil Učení. Oslepen září poznání skočil do propasti. Ale do propasti skáčí jen Ti, kteří jsou zoufalí, šílení či je to souzeno Těm, kteří na výběr nemají. A pak už jen blázni, hlupci, snílci.
Začalo to s příchodem Ostary. Jarní panna se vrátila, aby se ujala vlády nad světem
a pojala za manžela Slunečního mladíka, který prozatím nesměle okukoval z poza mraků tu krásu,
jenž zvolna kráčela světem. Seděl jsem s přítelem Radwulfem na na návštěvě u našich společných
přátel – Marty a Lubana v Trutheimu (Trutnov), vzpomínali na spolecně prožité akce (výlety po okolí, apod)
a vymýšleli akce příští. Blížil se víkend a odjezd do Prahy, kde se chystalo Pohansko nepohanské Jaroslavení.
Padla otázka, co po návratu když budou ty „Čarodky“ Nejsme příznivci oficiálních současných verzí oslav Jara
za asistence opilejch Hasiču, reprodukované mainstreamové hudby a podobných městských radovánek a tak
jsme se s Radwulfem rozhodli uspořádat soukromou oslavu na Rokytgardském dvorci ve Starém Rokytníku.