Žoldnéř a markytánka aneb O archetypech mužské a ženské prostituce

Autor: | , 01. 05. 2010 | 2 komentáře

Je mužským ekvivalentem prostitutky homosexuální prostitut či snad heterosexuální gigolo? Tvrdím, že nikoli. Uvidíme, že muži, uchýlí-li se k obchodu s vlastním tělem a duší, tak činí nikoli v rovině venušinské nýbrž martické…

Podívejme se nejprve na archetypální pozadí ženské prostituce. Nejprve je třeba podotknout, že mám na mysli prostituci tak, jak ji známe dnes, nikoli prostituci chrámovou, která ve své čisté podobě měla výrazně sefirotické, tedy čisté a nepokřivené, rysy. V současném období je v sexu přítomna téměř výhradně klifotická, tedy zvrácená, stínová, podoba Venuše. Vládcem silové anti-zóny Venuše, popisované jako krásný, ale pod povrchem jedovatý, přeslazený svět, je Kedemel. Na první pohled tento démon, spodobněný jako vysoká štíhlá žena s dlouhými zlatými vlasy ve splývavých zelených šatech, nepůsobí nebezpečně, ale jeho působení vyvolává intenzivní melancholii. Zaměřuje se na všechno nevyrovnané a neukončené v souvislosti s bývalými milostnými vztahy a je přítomný v sexuálním aktu. Vlastní přístup ženy je pak buď signován démonem Chašmodajem, vládnoucím silové anti-zóně Luny, nebo Lilith, vládkyni Země (Malchut). V prvním případě se jedná o klasickou prostituci, kdy žena spíše pasivně nabízí své tělo jako nástroj ukojení mužského chtíče. Působení Chašmodaje se projevuje pocity bezcílnosti, šedé skleslosti, tíhy, dezorientace, absence středu. Typickým je pro Chašmodaje regresní vývoj, tíha, směřování ke hmotě, rozklad. V případě druhém, kdy ženě vládne Lilith, máme co do činění s dominami vampyrizujícími mužskou energii. Charakteristická je především psychologická krutost s relativně malým podílem fyzických zásahů, kdy muž vystupuje v roli poddajného zvířete. Vše, co bylo řečeno, se týká především žen, které nemají popsané archetypy vnitřně zpracované. U klasických prostitutek jich bude, soudím, většina. U domin je otázkou, nakolik jsou si ve své většině vědomy středu, ale jsem nakloněn věřit tomu, že procento sebe-vědomých domin bude výrazně větší než procento sebe-vědomých lunárních prostitutek (v takovém případě bych je zval kurtizánami). Dalším výrazným archetypem prostitutek je Gawegudon, protigénius Štíra, v jeho ženské podobě. Gawegudonův vliv se projevuje nejčastěji zuřivostí, vulgárností, pýchou a perverzností.

Říká se, že prostitutka nabízí-obětuje tělo a chrání si duši (v protikladu jeptišky, která prostituuje duši a chrání si tělo), ale je třeba konstatovat, že protiklad duše a těla je jen zdánlivý, ve skutečnosti je duše s tělem neoddělitelně spjata, a je-li tedy prostitutka pod vlivem výše popsaných sil, její duše je vystavena příslušným rozkladným působením. Jak jsem již uvedl, domnívám se, že mužská prostituce se řídí v podstatě stejnými archetypy, jako prostituce ženská. U homosexuální prostituce je to zcela zjevné, v případě gigola jsem nakloněn předpokládat, že podléhá (namísto Gawegudonovi) protigéniu znamení Lva (Awmaiah), spojeného s plytkostí a vnitřní prázdnotou.

Závěrem je třeba ještě zmínit Naedise, vládce silové anti-zóny Neptuna, který v sexualitě vede ke spojení narkotických a sexuálních zážitků a je inspirátorem duševní i fyzické prostituce, vykonávané nikoli pro výdělek, ale jako životní styl. Projevuje se zejména tam, kde se prostituce snoubí s drogami.

Podívejme se nyní na mužský ekvivalent prostituce, jímž je žoldnéřství. Je zjevné, že má-li muž prodat své tělo i duši mužským způsobem, musí to být způsob aktivní a nikoli pasivní, jako je tomu v případě ženské prostituce. Žoldnéř, jako téměř všichni vojáci, spadá pod vládu martickou nebo případně plutonskou, a – stejně jako v sexu – i ve válce dnes převládají klifotické rysy. Planetárními anti-zónami válečníků jsou proto Barcabel, vládce martické anti-zóny, a Brugel, vládnoucí anti-zóně Pluta. Barcabel se zjevuje jako plamen s červenýma očima a ohnivými dlaněmi, který se mění ve žhnoucí kamenný kvádr. Jeho doménou je ohnivě rudá poušť, monumentální hrad ze žhnoucích kamenů, obrazy utrpení, nesmyslné těžké práce dávající vznik gigantickým útvarům, mučení ohněm, násilí. Energie anti-zóny se formují do obrovského převráceného pentagramu. Dávají moc kdykoli realizovat sex s necudnými ženami a ovládat je; zde vidíme, že se nacházíme v oblasti mužského protipólu prostituce. Barcabelův vliv se vyznačuje agresí, násilím, podmaněním a pokořením cizí vůle. Karika poznamenává, že zvládnutí Barcabelova vlivu je jedním z hlavních úkolů muže, protože z něho plyne velká část jeho nesvobody. Na podrobný průzkum této anti-zóny je potřebná žena, neboť muž mnoho detailů přehlédne, protože jsou součástí jeho vlastní povahy.

Anti-zónou, která zvláště v posledním století významně ovlivňuje válčení, je také anti-zóna plutonská a její vládce Brugel, jenž má podobu gigantického atomového hřibu, v němž se rýsuje zachmuřená hrozivá tvář. Plutonská klifa nabírá podobu nekonečné plochy zastavěné budovami a objekty nacistické architektury, střídající se s vizí vlka pohlcujícího Slunce. Energie klify jsou temné a těžké, chladivé a zároveň ohnivé. Brugel, spolu se solárním démonem Soratem, působí masově. Individualita v jejich působení ztrácí význam. Přeměňují vůli k životu na vůli ke smrti, tj. podněcují hrůzy a utrpení v takové míře, aby smrt a únik ze světa byly přáním většiny lidstva. Zodiakálním protigéniem, v němž se Barcabel a Brugel projevují, je Amiel, protigénius Berana, způsobující revoluce, krvavé převraty a války. Našeptává k násilnému prosazování vlastní vůle a k ignoranci vůle a životních potřeb ostatních.

Každý válečník se musí vyrovnávat s těmito anti-zónami a hrůzy válek, zvláště pak ty, jež se týkají civilního obyvatelstva, svědčí o tom, že většina vojáků těmto silám zcela podléhá. Specifikou žoldnéře, narozdíl od odvedence či profesionálního vojáka, je skutečnost, že se nabízí a prodává, tedy prostituuje. Slouží tomu, kdo platí. Tím získává určitou autonomii. Není chráněn institucemi své vlasti, ale na druhou stranu se na něj nevztahují její omezení, jako je například zápověď zločinů proti lidskosti. Tak jako prostitutka, i žoldnéř riskuje nejen integritu svého těla, ale i své duše. Psychický rozklad způsobený klifotickým působením, jemuž se žoldnéř otevřel, může, zvláště vzhledem k Barcabelově povaze, vést k misogynii, jež se může vystupňovat v otevřené násilí na ženách. Lze předpokládat, že žoldnéř může v rámci uchování vlastní integrity vytěsnit skutečnost, že se prodává, a nenávist k sobě samému projikovat do ženy, jíž přisoudí (skutečné či domnělé) rysy prostitutky. Barcabelův vliv může přetrvávat ve snaze pokořovat druhé. V případě, že se uplatní i vliv Brugelův, není již pro žoldnéře záchrany, neboť se poddá zcela odlidšťujícímu vlivu. V takovém případě již, podobně jako v případě vlivu neptunského Naedise na prostitutku, nejde o výdělek, ale o životní styl zaměřený na rozsévání utrpení a zkázy.

Nabízet tělo a brát životy pro peníze. Dvě strany jedné mince, mužský a ženský pól prostituování se. V obou případech člověk utváří svou duši způsobem, který umožňuje, aby se v ní zabydlely příslušné klifotické entity a zahájily postupný rozklad. Na druhou stranu zkušenost prostituování se a přilákání klifotických entit představuje patrně životní zkušenost, jejíž iniciační potenciál může být nesmírný. Jen ji zpracovat…

Možná si nyní, milý čtenáři, říkáš: A co já s tím, když jsem nikdy nebyl žoldákem ani děvkou?
A já opáčím: Opravdu? A není tomu spíše tak, že každý z nás se někdy zachoval jako žoldák a někdy jako děvka? Co když jde pouze o kvantitativní a nikoli kvalitativní rozdíl? Není tomu tak, že každý z nás se někdy otevřel silám, jež se v žoldácích a děvkách výrazněji a intenzivněji než v ostatních lidech, ale které patří k univerzální životní zkušenosti všech lidí?

Literatura:

(Text tohoto eseje vychází z knihy Jozefa Kariky Zóny stínu. Jednotlivé citace a parafráze nejsou, v zájmu plynulosti četby, doplněny odkazy, ale pro čtenáře by nemělo být problémem příslušné pasáže v knize dohledat.)

Komentáře ke článku “Žoldnéř a markytánka aneb O archetypech mužské a ženské prostituce”

Pokud chcete přidat komentář, musíte se přihlásit