Nazpaměť nebo improvizovat?

Autor: | , 09. 03. 2009 | Komentář: (1)

“Obludo, jejíž nepochopitelná krutost zplodila život, aby jím trestala nevinné, která se odvažuješ zatratiti je pro kdož ví jaký prvotní hřích: která se odvažuješ trestati podle neznámo jakých výsad, chtěli bychom, abys doznal své nestoudné lži, své nesmiřitelné zločiny! chtěli bychom zatlouci ještě více tvé hřeby a hlouběji přitlačiti tvou trnovou korunu, chtěli bychom, aby zas a zas stékala tvá bolestná krev s okrajů zaschlých ran! … A my to můžeme učiniti a právě to konáme, znásilňujíce klid tvého těla, hanobiteli velkých neřestí, ochránče hloupých čistot, prokletý Nazaréne, lenošný králi, zbabělý Bože!”

Pokud provozujete ceremoniální magii, nelze se zpravidla vyhnout tomu, že občas musíte něco říct. A to říct, nemyslím, jako když říkáte paní prodavačce o 10 rohlíků, ale tím myslím provolání, inkantace, zaklínání atp.

Tématem tohoto článku není to, jak přesně vyslovovat, ale spíše to odkud “tahat” tyto slova, věty a celé texty. Nebudeme si nalhávat, že člověk občas říká (nebo by měl říkat) věci, které do rituálu patří a přesto nejsou krátké a už vůbec ne snadno zapamatovatelné. A to už vůbec nezmiňuju, že často takové texty mohou být v latině, hebrejštině, gótštině, uranské barbarštině, angličtině, cthuvian, galštině, němčině, starosumerštině či řečtině (a i v jiných jazycích, které zde nevyjmenovávám), což celou situaci neulehčuje.

A v tuto chvíli máme dvě možnosti:

  1. Naučit se text nazpaměť
  2. Improvizovat
  3. Číst

Všechny způsoby mají něco do sebe a já se pokusím je nyní nějak shrnout:

Známe text zpaměti

Pokud chceme znát text zpaměti, dostáváme se hned na začátku do zajímavého rozporu. Když budeme hřímat zvučnou hebrejštinou, je to skvělé. Nicméně pokud se jedná o dlouhý text, strávíme spoustu času jenom tím, že se budeme učit samotný text (o samotné přípravě na rituál už vůbec nehovořím). Pokud se jedná o jazyky, ve kterých nejsme takříkajíc doma, spoustu času nám zabere studium výslovnosti.

A neposledním problémem může být, že pokud se text nenaučíme na 100%, nejenže můžeme udělat zásadní chybu (místo Anaela můžeme třeba volat Samaela), ale můžeme z této situace být vcelku vystresovaní a to se podepíše na kvalitě a úspěšnosti rituálu.

Ovšem, co si budeme nalhávat, v tu chvíli kdy známe dobře a nazpaměť celé třístránkové zaklínání a trému nemáme a dokážeme se do toho položit – je to vynikající!

Tato metoda se velmi používá u hermetismu, psychodramat a u patetických pohanských rituálů, které mají psychodrama obsaženy v sobě.

Improvizujeme

Pokud nemáme žádný text a hodláme improvizovat, tak se vyhneme stresu z učení a nenaučení se textu a také ušetříme spoustu času, který můžeme věnovat hlubší přípravě na rituál.

Tato metoda je vhodná, jestliže víme, co je třeba intonovat, ale nejsou nezbytné žádné konkrétní texty. Například, když víte, že povoláváte živly, tak není potřeba znát konkrétní text, prostě jen využijete známých korespondencí a intuitivně zaimprovizujete.

Nevýhoda tohoto spontánního přístupu je v tom, že se v tomto postupu můžete snadno utopit. Dává vám to totiž možnost “odfláknout” přípravu na rituál a svést neučení se textů na spontaneitu a improvizaci. Což ne vždy jde a je vhodné. Občas, když vás nepolíbí múza, můžete také začít povídat i trochu nesmysly, protože víte, že třeba něco říct, ale v ten moment vám prostě nic nepřichází.

Tato metoda je vhodná obzvláště pro pohanské rituály, rituály eklektické Wiccy či magie chaosu.

Čteme

Metoda čtení textu je vhodná jen v některých případech. Například v případě, kdy můžeme zaklínat z grimoáru, nebo z jiných textů a nepůsobí to rušivě.

Vyloženě ji nedoporučujme pro použití v přírodě. Respektive je možné ji tam provádět, ale musíme brát v úvahu několik věcí, světlo, déšť, vítr a desítky dalších, které nám čtení magického textu mohou velice znepříjemnit a z posvátné atmosféry udělat frašku, kdy magik, se stále uhasínající svící, se snaží obrátit list v grimoáru, který mu déšť rozmočil a vítr nedovolí obrátit. V případě, že zrovna volné listy nechytá v magickém kruhu.

Nicméně vím, že často je téměř nemožné se naučit desítky stran textu (nebo by to bylo neefektivní) a je nezbytné mít text připraven ku čtení a tím nám to pomůže se do samotného zaklínání více ponořit.

Použil bych ji při renesanční ceremoniální magii, obzvláště při faustiánských rituálech, kdy musíme dlouze deklamovat sáhodlouhé texty či při jiných hermetických či kvazihermetických obřadech.

Závěr

Osobně preferuji metodu spontánní improvizace, protože málokdy provádím obřady, kdy je nezbytné se učit dlouhé texty. Myslím, že když božstva a bytosti oslovíme upřímně ze srdce, a samozřejmě je musíme trochu znát (korespondence), nebudou trvat na přesné formulaci.

Nicméně každých z těchto postupů má něco do sebe a já mám zkušenosti se všemi, a proto bych na závěr doporučil jediné. Zamyslete se jaký rituál, jakého charakteru děláte, zda učení zpaměti či čtení může kvalitu rituálu zhoršit nebo nikoliv a na základě toho zvolte správný postup.

V tomto článku jsme se snažil poukázat na některé plusy a mínusy každého přístupu a věřím, že čtenářům pomůže k zamyšlení na tímto tématem a správným rozhodnutím a zvolením správné metody.

Komentář ke článku “Nazpaměť nebo improvizovat?”

Pokud chcete přidat komentář, musíte se přihlásit