Existuje široce rozšířená představa, že klanět se duchovnímu mistrovi, guruovi, je forma kultu osobnosti, a vlastně to je něco docela dětinského – projev nezralosti, nedostatečné samostatnosti, nutkání zbavit se zodpovědnosti za sebe a dát svůj život do rukou někoho jiného. Bylo by přece hodně vulgární všechny duchovní tradice prohlásit za pouhou náhražku vlastní síly pro nesamostatné a nedospělé jedince.