Zamyšlení o šamanismu
Autor: | ttygr, 13. 10. 2008 | Bez komentářů
Před nedávnem jsem byl požádán, abych taky napsal něco na Symposion. Ačkoli mi teorie dělá trochu problémy v životě, pokusil jsem se ujasnit si, co vlastně hledám, a čím se zabývám. Toto je tedy článek, který jsem sestavil hlavně pro sebe, jako seznam věcí, které je třeba si ověřit a zopakovat, zda jsem na něco nezapomněl. Věřím, že toto opakování může někomu pomoci zamyslet se podobně jako já nad tím, na čem stavím své předpoklady a jestli není vhodné přehodnotit systém, hodnoty nebo postupy.
Šamanismus samozřejmě není vhodný název pro to co dělám, ačkoli definice ve slovnících tvrdí opak. Lze poměrně snadno vyvrátit, že tento článek je o šamanismu, proto jej prosím čtěte s pochopením a s nadhledem.
Ačkoli budu psát hlavně o inspiraci k praxi, bylo by vhodné na začátku *definovat mou představu* o tom, co to šamanismus je. Pro mne znamená magicko-filosofický systém pracující s blízkým okolím a životním prostředím jedince, předpokládající, že vše je živé a schopné komunikace. Zároveň určuje rovnocennost druhů. Člověk není nadřazen zvířatům a naopak. Živočišný, rostlinný a dokonce i neživý svět jsou si rovny co do důležitosti i znalostí a zkušeností. Toto je tedy cesta, jak komunikovat s ostatními světy a dozvědět se mnohé o čemkoli toužíme. Zástupce bytostí z těchto říší, se kterými lze komunikovat, nebo je potkat, nazývám v tomto článku *duchy*.
Šamanismus je u nás dosti odsunutý, dalo by se říci opomíjený. Ačkoli se jistě mnozí pokoušejí o jeho znovuoživení (možná i já touto cestou ;-), je to spíše menšinová záležitost. Mohlo by se zdát, že šamanismus je jen jeden. Že tudíž praxe žijících šamanů kdesi v deštných pralesích může být přenesena do naší země a beze zbytku zasazena, aby se zde ujala. Samozřejmě že šamanismus ve střední Evropě může čerpat ze sibiřského, nebo peruánského, ale měl by si vytvořit vlastní jazyk, duchy a postupy, protože naše krajina mluví vlastním jazykem.
Tento postoj bych měl možná objasnit. Ačkoli by bylo hezké přinést sem systém z jiné krajiny, který máme dobře zmapovaný a máme jedince, kteří se mu věnovali po celý život, aby nás mohli učit, existují určité námitky. Jednou z nich je původnost. Představa tibetského pekla v létě, nebo snaha povolat na pomoc hejno kobylek afrických uprostřed zimy může dopadnout trochu jinak, než bylo zamýšleno. A pokud nebude zcela fungovat obranyschopnost duchů, nemůže ani plně fungovat jejich pomoc. Tento aspekt samozřejmě není myšlen fatálně – můžeme říct, že sezonní využití technik a božstev z fungujících systémů může být velmi pomocné. Nemůže ale zcela nahradit magii krajiny ve které se vyskytujeme a jejíž řečí mluvíme.
Když mluvím o vytvoření vlastního systému, nemyslím tím zcela od základů jej vymyslet. Vhodnější by bylo vzpomenout si, nebo obnovit, protože tomuto jazyku již mnozí porozuměli, naslouchali mu a nakonec jím dokázali i hovořit.
V prvé řadě je třeba poznat, jaký je vlastně svět duchů? Jak je složen? Šaman, který poznal různé světy spojené stromem, bude na svět a jeho fungování nahlížet trochu jinak než takový, který poznává svět jako prolínající se sféry, kdy se vše děje tady, jen to obyčejně nevidíme, je to „za“. První hledá poznání na různých místech daleko od místa „tady“, zatímco ten druhý se snaží prohlédnout skrz realitu. Obě techniky mají své výhody a obtíže, a samozřejmě, nejsou to jediné možné pohledy – uvádím je jako příklad rozdílu. Osobně doporučuji vzít nějaký konstrukt a zjistit, nakolik mi vyhovuje, nebo jaké odchylky v něm pozoruji, a podle toho se nadále řídit, ať již pokračováním ve stejné cestě, nebo hledáním jiné.
Zajímavou otázkou je jistě i to, zda můžou obyvatelé jiných světů nebo sfér mezi nimi přecházet, resp. zda existuje nějaká zábrana, za kterou například nesmí vstoupit. Tato otázka možná zní podivně, ale podívejme se na ní blíž. Pokud šaman šplhá na strom, může potkat duchy, kteří tam nepatří, například ryby nebo krtka, a tato zvířata tam jsou proto, aby s ním komunikovala. Zvláštní je, že v podzemní říši nepřijde žádné zvíře jako nepatřičné. Abych dokončil úvahu v obou příkladech, tak i člověk se projektuje do sfér, o kterých vědomě neví, a duchové působí i na námi viděný svět – i když nejsou vidět.
Další důležitou částí poznání světa je jeho složení. Existují pohledy, které vidí svět složený z hmotného nebo nehmotného, z živlů, prvků apod. Většina, ne-li všechny, se ale shodnou na tom, že základní veličiny se spojují a prolínají, aby mohlo vzniknout ostatní na světě. I toto složení je důležité prozkoumat, nejen pro to, že nám pomáhá poznat svět a jeho fungování, ale je pomocí při hledání vhodných pomůcek pro magické působení jako takové. Znalost tohoto také velmi pomáhá při první komunikaci s duchy míst nebo dalšími bytostmi.
V neposlední řadě je také třeba ujasnit si, jaké techniky používám a k čemu. O deprivaci, stimulaci a meditaci je toho již napsáno opravdu dost, proto si myslím, že není potřeba rozebírat je na tomto místě. Zamyslet se nad nimi ovšem vřele doporučuji, stejně jako zkusit je vystřídat, nebo změnit. Článek pro inspiraci.
Jací duchové jsou vhodní a jací ne? Všichni jsou přátelští, pokud se k nim chováte slušně, nebo pokud je proti Vám někdo nepoštve. Jsou opravdu všude a jde jen o to s nimi začít komunikovat. Nejde jen o zvířata a rostliny, popřípadě svět minerálů. Mluvit se dá s lampou (osobně mi přijdou trochu nafoukané), s tunelem, kanálem. Aby byl šamanismus živou tradicí, je třeba naučit se komunikovat s novými duchy. Zpočátku to možná půjde ztěžka, ale i tyto bytosti jsou součástí našeho okolí a mají spoustu užitečných znalostí.
Tento výčet samozřejmě není úplný a také úplný být nemá. Přesto věřím, že mnohým čtenářům pomůže stejně jako mně.