Magie a počítačové hry
Autor: | Abo, 15. 11. 2010 | Komentáře: (6)
Tento článek se zabývá možným využitím PC her v magické praxi. Toto téma představuje poměrně okrajový směr a nelze jej pojímat jako hlavní součást magické praxe. Spíše jde o zajímavé zpestření pro ty z nás, kteří si občas rádi zahrají nějakou hru, mají nadhled a rádi experimentují.
Zároveň nejde ani o téma nové a revoluční, pro trochu kreativního člověka se vztahem k počítačům a magii není podobná myšlenka cizí a několik podobných článků už existuje. Účelem tohoto článku je poukázání na existenci těchto technik a zachycení několika málo možností z velmi široké škály cyber magie. Jestliže bude článek lehkou inspirací pro vlastní praxi čtenářů, splnil svůj účel.
Hráli jste někdy počítačovou hru? Pokud čtete tento internetový článek, pravděpodobně ano. Hráli jste takovou hru, která vás skutečně vtáhla? Připoutala vás na dlouhé hodiny k monitoru, byli jste na ni tak soustředění, až jste zapomínali na svět okolo? Hráli jste jí tak dlouho, až jste necítili záda a ruce? Zapomněli jste kvůli hraní někam přijít? V lepším případě do školy nebo do práce, v horším na rande s atraktivní osobou vámi preferovaného pohlaví?
Pokud předchozí odstavec popisuje pro vás něco naprosto cizího a nic neříkajícího, gratuluji. Nejste závislí na PC hrách (a pravděpodobně trpíte nějakou jinou závislostí). V takovém případě pro vás tento článek může postrádat smysl. Pochopitelně v životě existují důležitější věci, než počítačové hry – rodina, přátelé, partner/ka, kariéra, vzdělání… Ještě jednou gratuluji. Dovoluji si upozornit, že ve vašem životě tento článek nesehraje významnější roli, proto zvažte plýtvání vaším drahocenným časem.
Je to s vámi naopak? Předchozí odstavec vám připomíná pěkné chvíle, které jste zažívali před pár lety / které příležitostně zažíváte i nyní / které jsou neoddělitelnou součástí vašeho života? Dobrá. Zvláštně poslední skupina může vstát ze židle a říct „Jmenuji se N. N. a jsem závislý na počítačových hrách.“ Přiznání je polehčující okolnost. Můžete se dokonce i stydět za plýtvání svým volným časem. Anebo si zavzpomínejte na vaší poslední dobrou hru: na dlouhé hodiny strávené strategickým budováním města, na výpravu k hluboké jeskyni v níž sídlí příšera, … na snahu něčeho dosáhnout a na výslednou extázi poté, co se to povedlo.[1]
Gratuluji. Ano, možná jste byli anebo stále jste závislí, na druhou stranu ale také možná prožíváte něco, co je zvláštní. Něco, co je jiným zapovězeno. Přesněji řečeno, dostáváte se do jistých zvláštních psychických stavů, kterých někteří lidé nikdy nedosáhnou. A jiní lidé k jejich dosažení používají nejrůznější techniky.
PC hry a trans
Při hraní PC her je možné dostat se do zvláštního psychického stavu. Říká se mu trans, dosažení gnóze[2], stav změněného vědomí. Přesně tak se dá také vysvětlit. Jedná se o takový stav vědomí, během něhož nevnímáme věci tak, jak je běžné. Všechny magické i náboženské tradice a systémy světa se o dosažení těchto stavů snaží, jelikož právě přechod od běžného vědomí k jinému je nezbytně nutný pro provozování magie.
Může to být sex, strach, obecně adrenalin v krvi, také opilost, stavy vědomí na drogách a samozřejmě i meditace, náboženské vytržení a okamžiky inspirace. Magici tyto stavy využívají a dobrý magik je umí rozpoznat i v každodenním životě (to je ta lehčí část) a následně je (magicky) využít.
Dokážeme, nebo bychom měli, vzít kterýkoliv z těchto stavů mysli, pochopit jak funguje a použít ho nějak jinak. V praxi jde o přetvoření něčeho zcela běžného a ne příliš užitečného na cosi konstruktivního[3]. Například na nejnižším levelu lze strach ze zkoušky přeměnit na motivaci k učení.
Stavy, které při hraní her můžeme zažívat, jsou podobné transu. Projevují se zde všechny obecně známé příznaky: Naprostá zaujatost herním světem. Během hry se ocitáme někde „jinde“, mimo hranice našeho hmotného světa, ale ve světě hry. Své okolí v tento moment hráč vnímá jen minimálně: pocit hladu a žízně ustupuje do pozadí. Nohy jsou po několika hodinách hraní ztěžklé a hlava se stává podivně lehkou.
Někdy se po dlouhém hraní objevují i sny, ve kterých ve hře pokračuje. Někdy je to jen projev psychiky přehrávající události předchozího dne, jindy to mohou být tzv. „skutečné“ či „velké“ sny. Hráč se v nich touží vrátit do světa, který může měnit, kde je skutečným hrdinou, kde se skutečně projevuje jeho kreativita a kde tvoří téměř pouhou myšlenkou. Není to snad podobné vzpomínkám lidí vypuzených z ráje? Nepřeháním. Toto jsou pocity ze skutečně dobré hry. (A zde v duchu postmoderny můžeme nabídnout prostor pro reklamu.)
Pokaždé během hraní do hry promítáme i kus sebe. Naše touhy, přání, povahové rysy, tendence. Projevují se různě, od výběru samotné hry a herní postavy přes náš osobitý herní styl. Čím více je hra variabilní, tím víc se v ní projevuje zrcadlení.
Pro mnoho lidí jsou počítačové hry pouhým příjemným relaxem (lepší případ), pro jiné ztrátou času nebo projevem čistého zla (horší případ). Počítačové hry jsou tedy buď špatné anebo mírněji řečeno neužitečné. Pochopitelně existuje množství studií zabývajících se vlivem her na život člověka, ovšem závěry činěné pro obecnou veřejnost nejsou předmětem tohoto článku. My se budeme zabývat konstruktivním využitím her v magické praxi.
Příbuznému tématu se z pohledu psychologie velice zajímavě věnuje článek Ondřeje Hrabce „Ponoření a plynutí ve World of Warcraft“ na serveru hrej.cz[4]. Autor zmiňuje zkušenost „ponoření“ a „plynutí“ popsané odborníky již dříve:
„… M. Csikszentmihályi (in Lemay, 2007) popsal tzv. stav flow („plynutí“), který bude povědomý každému hráči – nad hrou máte vysokou kontrolu, hodina u ní vám přijde jak několik minut, ztrácíte pojem o okolním světě, intenzivně se koncentrujete, jakákoliv vaše akce vede k okamžité odezvě ve hře, až se mezi tím ztrácí rozdíl. Druhý termín immersion („ponoření“) se používá ve smyslu zabřednutí do virtuálního prostředí, kdy hlavním motorem není jenom akce jako u flow (Calleja, 2007). Když jste „ponořeni“ do hry, vnímáte sami sebe jako součást dění odehrávajícího se na obrazovce, stáváte se součástí širšího virtuálního prostoru a dochází k identifikaci s vašim avatarem (přistupujete tedy na nabídky hry, které vám podsouvá).“ A o něco dále v textu: „… flow a immersion mohou být stavy pro hráče velmi prospěšné, pokud si je uvědomuje a cíleně s nimi nakládá. Dle mnohých autorů souvisí s udržováním emocionální rovnováhy (Calleja, 2007), relaxací či tvořivostí (Lazzaro, 2004). V tomto směru je třeba nezapomenout na to, že hry jsou především nástrojem, skrze nějž se projevují psychické potřeby jedince. WoW takto apeluje na lidskou touhu po bezbřehé rituální (opakující se) akci (…)“.
Možností je mnoho. Skupina magiků (Cody, OliiTS a CTL) před několika lety použila hru Worms jako prostředek k magické divinaci. Fungovala dobře. Slyšela jsem také o anglickém článku o odpalování sigilií při hraní.[5] Svou roli tam hrálo sigilium nakreslené přes monitor anebo nalepené na jeho okraj a kapka krve operatéra na konci kabelu myši, který se strká do počítače. Hezký nápad.
Je zřejmé, že každá hra vyvolá trochu jiný druh transu či gnóze. Je rozdíl mezi střílečkou, kde krev teče proudem a mezi strategickou hrou, kde hráč buduje říši. Proto se budou podle účelu operace lišit i magické techniky, k nimž každou hru použijeme. Her je na trhu téměř nepřeberné množství, teoreticky si tedy můžeme vybrat dokonale se hodící hru pro jakoukoliv operaci. V praxi ovšem takové řešení může pokulhávat kvůli časové náročnosti (najít vhodnou hru, opatřit si jí, naučit se jí hrát) i kvůli našemu vkusu a tendencím (ne každému vyhovuje každá hra).
V praxi lze tedy méně náročné hry využívat k jednodušším a jednorázovým operacím, avšak magik by si měl vybrat určitý počet svých oblíbených her, které dobře zná a bude je moci pro praxi využívat i dlouhodoběji. Osobní vazby k určitým oblíbeným hrám by měly být zužitkovány.
Rozdělení her podle druhu operací
Pomyslně můžeme PC-games magick rozdělit na několik druhů. Základní rozdělení může například určovat druh našeho uchopení a využití hry. Hru můžeme využít buďto jednorázově a spíše k externě zaměřeným operacím, anebo se můžeme rozhodnout herní praxi věnovat trochu více času, potom lze hru snáze využít i pro operace zaměřené interně (změny v psychice, introspekce, etc.). Jednodušeji řečeno můžeme hry pro magické použití rozdělit na ty jednodušší (Mario), single playerové (Sims, Call of Cthulhu) a na multiplayerové (Diablo, WoW).
a) Jednoduché hry aneb využití her k externím a jednorázovým účelům:
Většina herní magie se zaměřuje právě na toto využití – hra se tedy pojímá jako doplněk magické práce, nikoliv jako plnohodnotný magický prostředek či pomůcka. Může jít spíše o jednorázové anebo krátkodobě zaměřené operace zaměřené například na již zmíněnou divinaci (u her se projevuje faktor náhodnosti, jejich využití pro divinaci je tedy velmi vhodné, je pouze třeba stanovit si předem divinační systém a několik základních pravidel), sigilizaci či dosažení lehkého transu během lehčích operací.
Použití: Jednodušší a lehce hratelné hry jako střílečky, arkády, závodní hry. Můžeme sem zařadit i klasiku jako tetris apod. Příkladem může být kombinace krvavé střílečky a destruktivního rituálu. Věřím, že tento koncept herní magie je tím nejsnadnějším a nemusím k němu uvádět další příklady.
b) Single player neboli širší možnosti v herním světě v rámci herního příběhu
Vyšší úroveň herní magie. Je složitější, vyžaduje větší magickou i herní dovednost, avšak při správném naladění a postupu poskytuje nejen velice silný a niterný zážitek, ale i působivé výsledky. Asi nejhlavnějším lákadlem je zde poměrně široká paleta možností i výběr různě zaměřených her. Většinou vyžaduje náročnější hru na možnost pohybu a volby i na příběh. Mág by měl sledovat projevy zrcadlení vlastní osobnosti ve světě hry[6], své osobní pouto ke hře, míru vlastního ponoření do světa hry a co je pro něj na konkrétní hře nejlákavější.
Použití: Jakékoliv hry, do nichž jste schopni se ponořit, výjimečně sem mohou spadat i některé jednodušší hry. Pokud jde o multiplayer je situace složitější, avšak nikoliv neřešitelná. V první řadě mějme na paměti, že zde uvedené dělení her je pouze umělou pomůckou. V této kategorii jsou hry, které lze použít spíše pro vnitřní práci se sebou (díky zachycení zrcadlení sebeobrazu a jeho následnému ovlivnění) anebo s nejbližším okolím. Proto je multiplayer s možností potkávání cizích osob nežádoucí. Ovšem vždy záleží na povaze operace…
V této kategorií může být nepřeberně mnoho příkladů. Například hra Call of Cthulhu je velice atmosférická, avšak jde o typ hry, kde není příliš prostoru pro vlastní rozhodování, naopak se vy musíte přizpůsobit hře. Z magického hlediska je tento typ her použitelný spíše obtížně, můžeme ji však využít pro získávání osobní gnóze a v rámci přípravy na práci s tímto mýtem. Při dosažení vhodného stavu během hraní před spaním si můžeme navodit i velice zajímavé sny. Enjoy it ;-)
Fenomén The Sims
Hra The Sims nám díky svým ambicím být plnohodnotným simulátorem života nabízí některé opravdu zajímavé možnosti, které v jiných hrách budeme hledat jen těžko. Jejímu popisu proto věnuji o trochu více prostoru. Zároveň doufám, že podrobné popsání mechanismu práce s jednou hrou může pomoci pochopení fungování herní magie jako celku.
Možnosti zde mohou být s trochou fantazie a kreativity opravdu obrovské. Toto veliké plus zároveň vyvažuje několik minusů: Nejde o akční hru, kde děj rychle utíká, nedochází tedy ani k tak intenzivnímu ponoření se do děje hry. Dalo by se říci, že většina akčních her působí stimulačně, podobně jako běhání nebo káva. Sims naopak působí spíše zklidňujícím a meditačním dojmem. Pro praxi je tedy vhodné použít meditačně zaměřenou gnózi.
Vytvoření sebeobrazu
Po vytvoření vhodné okolní atmosféry (to záleží na vás) zapínáme hru. Je vhodné si nejprve v herním světě vytvořit sami sebe – svůj sebeobraz, do něhož se budeme projikovat a bude tvořit našeho „astrálního dvojníka“ ve hře. Dá se toho docílit různě. Tento postup můžeme samozřejmě uplatnit i v jiných hrách, ale na Sims je pro nacvičení postupu a ztotožnění se užitečné to, že postavu tvoříme opravdu od základů. Vybíráme si tedy odpovídající barvu kůže, typ postavy, barvu vlasů a očí, účes, oblečení i naše typické povahové vlastnosti. Poté postavu umístíme do domu (místnosti), který co nejvěrněji imituje náš vlastní prostor, ve kterém se právě nacházíme. Vhodné propojení můžeme navodit také jedením stejného jídla jako herní postava a vůbec prováděním podobných činností souběžně v realitě i ve hře. Se ztotožněním se s postavou si můžeme pomoci klasickými metodami jako je sigilizace apod.
Nyní máme ve hře naší vlastní dokonalou projekci, která se ideálně chová a dělá podobné věci, jako my. Další využití je různé. Můžeme chtít působit sami na sebe a změnou ve hře spojenou s náležitým rituálem zapříčinit změnu našeho sebeobrazu a následně i naší reality (například úspěšné povýšení, změna práce, …). Pro další magické účely si můžeme vytvořit vlastní virtuální magickou oratoř napojenou na náš klasický dům ve hře. Během magických experimentů se tam pak můžeme uchylovat.
Další využití – virtual voodoo doll a služební duch
Co se ovlivňování okolního světa týče, osvědčily se například praktické experimenty s „virtuální voodoo panenkou“, během nichž operatér ve vhodném změněném stavu vědomí vytvořil v herním světě spodobnění nějaké osoby z jeho běžného života. Takováto VVD (Virtual voodoo doll) musí být opět co nejvíce podobná své reálné předloze, nejlépe včetně typických vlastností, práce i životního stylu. Co si počít s takto vytvořenou VDD? To, co s klasickou voodoo panenkou a ještě něco navíc – můžeme jí nechat onemocnět, zavřít jí ve sklepě či na půdě, nechat zemřít hlady či utopit v bazénu. Anebo se s ní ve hře můžeme seznámit, spřátelit se, pozvat jí na schůzku do baru a strávit s ní noc.[7] Zde se dostáváme ke zmíněným novým možnostem – skutečná voodoo panenka nám neodpoví, ovšem postavy ve hře reagují náhodně a podle jejich reakcí můžeme usuzovat i na úspěšnost operace.[8]
Můžeme si také vytvořit služebného ducha. Postup je jednoduchý. Vzhled i povaha ducha případně naučené schopnosti by měly odpovídat jeho zadávaným úkolům. Takového ducha nejprve vytvoříme klasickým magickým rituálem a poté jej místo k hmotné tělesné schránce připoutáme k virtuální podobě. Tento postup se může (jako všechny výše zmíněné) zdát jako mírně infantilní, ovšem může vcelku usnadnit manipulaci s bytostí. Opět můžeme duchovo snažení hodnotit i podle vývoje ve hře, kterou necháme několik hodin volně zapnutou a pak našeho ducha zkontrolujeme…
Výše uvedené postupy lze využít i v jiných hrách, někdy více a někdy méně, záleží na možnostech dané hry. Šlo mi hlavně o poukázání na některé možnosti a funkční postupy. Poznámka mimo rámec článku: Co se týče přenosného služebného ducha, může si hravý magik pořídit také tamagoči (digitální zvířátko).
Hra Sims může občas připomínat virtuální domeček pro panenky… 
…Avšak i domeček pro panenky lze pojmout různě…
c) Multiplayer – cesta bojovníka
Zvláštní kategorii her tvoří rozsáhlé multiplayerové hry. Single player je svět, v němž je hráč jediným bohem a díky této vlastnosti usnadňuje využití hry magickou cestou. Multiplayer je naproti tomu obrovský svět žijící vlastním životem bez ohledu na osobu jednotlivého hráče, který tento svět nemůže tak lehce měnit a ovlivňovat. Tato vlastnost multiplayerových her může na první pohled působit jako nevýhoda (z pohledu magické manipulace), ale skutečnost je jiná. Tento druh her mění a přetváří hráče samotného, spíše než magii se tedy podobá mystice. V této souvislosti je jasné, že pokud chce v takovém světě mág pracovat, musí zaujmout odlišný přístup.
Většina nováčků brzy pochopí, že nestačí jen umět vraždit příšerky a sbírat cenné předměty. Ne, stát se hrdinou uprostřed herního matrixu chce víc. Klíčovou bývá herní etiketa či jakýsi kodex nepsaných pravidel hráče. Zahrnuje věci od nekradení předmětů ostatním přes pomáhání slabším a další jemné detaily. Takovéto chování samozřejmě není přímo vyžadováno, ale řekněme, že jeho dodržování odlišuje nezkušenou lamu od elitního hráče. Tato pravidla na první pohled vypadají jako obyčejná slušnost, ale ve svém jádru ji dalece přesahují. Když porušíte nepsaná pravidla mezi hráči v partě, nikdo nemá nic (žádný poklad), ale všichni jsou naštvaní. Anebo mrtví. S jistou mírou nadsázky můžeme hraní MMORPG (Massive Multiplayer Online Role-Playing Game) považovat za jednu z velice omezených možností, jak v dnešním světě se ctí kráčet po cestě bojovníka.
S tím souvisí jedna z možností, jak s tímto druhem her magicky pracovat. Jedná se o přejímání kvalit postavy či o ztotožnění se s herní postavou. Podobnou věc zmiňuji již v souvislosti se Sims, ale tohle ztotožnění je jiné. Zatímco postava v Sims nemá žádnou osobní historii či mytologii a promítáme do ní většinou jen sami sebe, v těchto hrách se jedná o techniku více podobnou invokaci. Postavy mají svou historii, povahu, nezřídka si vývojáři pomáhají různými kombinacemi z reálné mytologie. Multiplayerová hra může také sloužit jako skupinový rituál. Magické umění je pak v tom správně nasměrovat úsilí všech herních postav na kýžený cíl.
Některé skupiny hráčů si uprostřed her vytvořily i jisté zvláštní zvyklosti a ritualizované formy chování. Od jednoduchého „oběhni třikrát kovadlinu, než do ní praštíš, padne ti pak lepší předmět“ anebo „oprav questovej předmět před splněním questu, přinese ti to štěstí“ až k pořádání svateb anebo pohřbů v herním světě. K různým pověrčivým, jednoduchým gestům se většina jiných hráčů staví vcelku chápavě, naopak herní svatbu můžou někteří považovat za vcelku dětinský projev. Stále se totiž pohybujeme v neskutečném herním světě a je zdravé si to uvědomovat. Ovšem i neskutečnost virtuálního světa může být pro naše vnímání velmi relativní. Existují zvláštní, magické okamžiky, kdy zkušenost z herního světa proniká do světa reálného a velkou měrou ovlivňuje naše chování.
Jedním takovým okamžikem je poslední hra anebo herní rozloučení s mrtvým hráčem. Nemá žádný ustálený název, osobně nemám informace o nějakém ustáleném průběhu. Není to moderní ani morbidní kult. Většina hráčů o tom mluví nerada, stejně jako o opravdových pohřbech. Píši sem o vlastním zážitku, protože patří k herní magii a jeho stručný popis může herní komunitu přiblížit i v jiném světle, než jak je obvykle vnímána.
Příběh to je docela prostý. Hrajete v partě několika lidí několik týdnů či měsíců, s některými se přátelíte více, s jinými méně. Jeden z lidí z naší party hrál na notebooku v nemocnici. Mělo jít sice o vážnou, ale život neohrožující záležitost. Jeden den jsme zabíjeli monstra a pomáhali nějakému otravnému nováčkovi a druhý den jsme se od jeho nejlepšího kamaráda ve hře dozvěděli, že ten člověk umřel. Ta informace se zvláštním způsobem dotkla všech lidí z party. Na jedné straně pocit ztráty a lítosti, na druhé straně rozpaky nad těmi prvními pocity, protože jsme tu osobu ve skutečné realitě téměř neznali. Ale ten pocit ztráty tam byl stále a nebyly to předstírané emoce. Hranice mezi virtuálním a skutečným se v těch stala neskutečnou.
Oficiální pohřeb byl v pátek kolem 12 hodin odpoledne. Herní rozloučení se konalo asi o půlnoci. Byla domluvená hra se jménem toho hráče, heslo znali pouze nejbližší přátelé. Trvala asi deset minut a celou dobu měli hráči setrvat v tichosti, v herní i „skutečné“ realitě. Na konci na jednom z posvátných míst ve hře každý z inventáře vyhodil cenný a unikátní předmět jako obětinu za mrtvého…
Závěr
Výše uvedené poznámky o počítačových hrách měly inspirovat nejen k magické praxi, ale občas i ke změně pohledu na hry jako takové. Osoby nezabývající se magií měly možnost pohlédnout na hry nejen jako na bezúčelnou zábavu, magici si pro změnu mohou vyzkoušet, že i přizpůsobení se a podrobení se pravidlům (cizí) hry nám rovněž může něco dát a zanechat v nás hlubokou vnitřní zkušenost a prožitek.
Použitá literatura a zdroje:
- Hrabec, Ondřej. Encyklopedie pařanů. http://www.hrej.cz/clanky/encyklopedie-paranu-3294/
- Hrabec, Ondřej: Ponoření a plynutí ve World of Warcraft. http://pc.hrej.cz/clanky/ponoreni-a-plynuti-ve-world-of-warcraft-3191/
- Škrampal, Jiří: Vliv počítačových her na psychiku mladistvých. 2009. Praha: VŠE.
- Cody a jeho přiznání se k výše zmíněnému experimentu :-)
[1] Podle výzkumů se v mozku při úspěšném hraní her aktivují oblasti spojované s pocitem odměny.
[2] Termín převzala chaos magie – dosažení gnóze = dosažení stavu změněného vědomí.
[3] Destruktivního, máte-li tyto sklony…
[5] z Konton Magazine.
[6] Pro začátek vlastní introspekce v herním světě viz také další článek Ondřeje Hrabce Encyklopedie pařanů http://www.hrej.cz/clanky/encyklopedie-paranu-3294/
[7] Pochopitelně stále nám jde o magické využití a ne o hraní svého vysněného života, k němuž je poměrně lehké sklouznout…
[8] Může dojít například k tomu, že postavu chceme nechat umřít hladem, ale Smrťák, který si pro ni přijde, ji nenechá zemřít. Pak by naše kletba byla pravděpodobně neúspěšná. Podobně pak naše pokusy o milostnou magii selhávají, jestliže během virtuální schůzky dostaneme místo polibku facku…