Fontána – analýza filmu
Autor: | ttygr, 01. 11. 2010 | Komentáře: (9)
Tehdy Bůh vykázal Adama a Evu z Ráje a zanechal planoucí meč k ochraně stromu života.
–Genesis 3:24
Již po několikáté jsem shlédl úžasný snímek Darrena Aronofského The Fountain a přijde mi škoda, že stále nemáme nějaký zajímavý rozbor tohoto filmu. To je tedy důvod, proč Vám chci předložit tento text. Samozřejmě si nedělám iluze, že by bylo možné na tak malém prostoru rozebrat tento film do detailu, proto jsem se zaměřil jen na základní prvky, které se zde vyskytují a další zajímavosti raději nechám na jindy.
V každém mystickém příběhu, a já nepochybuji, že právě The Fountain je jedním z nich, se vyskytuje symbolika čísel. Tento příběh není výjimkou, proto jsem se rozhodl využít k jeho vysvětlení některé texty, které se mystickými významy čísel zabývají. Doufám, že mé vysvětlení bude laskavému čtenáři dostatečné.
V prvé řadě je třeba zamyslet se nad dějovými liniemi filmu. Máme zde 3 hlavní (3=1+2=12) příběhy:
-
Conquistador se vydává nalézt Strom Života. Toto je vlastně příběh, který píše Izzy svému milému, aby mu pomohla na cestě, kterou ona sama již prošla, ačkoli je ještě naživu.
-
Dr. Creo se snaží najít lék na rakovinu. Ztrácí prsten – symbol spojení se svou milou – a posléze ztrácí i jí. Toto je v podstatě hlavní dějová linie, která by mohla spojovat vše ostatní.
-
Putování k pásu Orionu, Xibalba. Ačkoli by se mohlo zdát, že první linie je minulost a třetí budoucnost, může být interpretována i jako posmrtné putování hlavního hrdiny. Trpí flashbacky a vzpomínkami na uplynulý život, zatímco putuje do bájné říše mrtvých. Aby do ní mohl vstoupit, musí nejprve správně ukončit svůj život. To je právě to kopání a křičení, se kterým na tento svět přicházíme, i z něj odcházíme.
Ostatně i toto téma se vyskytuje v mnoha mýtech, jako posmrtné putování hrdiny do říše mrtvých.
Děj filmu začíná ke konci knihy. Conquistador v rukou přebírá prsten, který je jediným spojením s milovanou královnou. Tento prsten je vlastně symbolem Urobora – je to kruh, který nemá konec, ani začátek – cyklus. Tato část příběhu je vlastně počátkem hledání nekonečnosti, počátkem poslední kapitoly, kterou má napsat Tommy (Dr. Creo).
Conquistador ví, že se jedná o past a hodlá jí projít. Jedná se o zkoušku odvahy a vůle, kterou lze interpretovat i jako překročení Abyssu či odhalení závoje – propasti mezi tímto a duchovním světem. Po útoku pohanů se jeho společníci dají na útěk a umírají, protože neměli dostatečné odhodlání. Hlavní hrdina je poražen a odnesen k cíli, svět se otočí nohama vzhůru a Conquistador může projít.
Strážce prahu – Božského ochránce – nelze porazit, ale lze získat jeho uznání, milost a hlavně dovolení. Zde podstupuje první ze tří zkoušek, zkoušku odvahy (dalšími jsou později v dějové linii čistota při souboji s knězem a obětování se při pozření mízy stromu života).
Na vrcholu pyramidy se setkává s Mayským knězem, strážcem stromu života. Tento kněz se chová jako typický strážce prahu – patron, který nás chrání před poznáním věcí, ze kterých můžeme snadno zešílet. Je to onen mechanismus, který způsobuje, že lidi nevidí projevy nadpřirozena, pokud se o ně nezajímají. Je to neviditelnost dealera drog, který může stát metr od vás, ale vy si ho nevšimnete, pokud nejste závislí, nebo s tímto obchodem nemáte zkušenost. Co tento strážce prahu udělá, je pro něj typické – zdánlivě útočí plamenným mečem, ale ve skutečnosti útočí dýkou v druhé ruce. Tento mechanismus nás vždy upoutá něčím nepodstatným, co je ale hodně nápadné a přitom nás dostane tam, kam potřebuje. Jedině opakované setkání s ním a umění se poučit nám pomůže jej nakonec porazit. Smrt je cesta ke získání úcty, Xibalba!
Vzápětí se prolnou všechny linie příběhu a přicházíme tak k prvnímu bodu zvratu. Tommy putující mezihvězdným prostorem, se rozhodne v meditaci následovat Izzy i přes bolest, kterou mu to způsobuje, chce jít za ní, ale je zastaven kolegou a odveden k práci. Toto je další dílo Strážce prahu – útoky, na které si myslíme, že nelze odpovědět jinak, než se jim poddat. Dr. Creo si myje ruce a odkládá prsten před operací. Je upoután svou prací natolik, že si přestává uvědomovat nekonečný cyklus smrti a zrození, přichází tak i o prsten – znamení Urobora a spojení s Izzy. Na této cestě už bude sám, dokud nepochopí a neprocitne, nemůže být se svojí láskou, ani s nikým jiným. Je ovšem obklopen dobrými znameními, při pohledu ke stropu uvidí svou cestu k Xibalbě a pochopí, že je to jen sen, příběh, který může řídit sám a objevuje lék – strom života.
Večer jede opět do práce a obraz se z nohama vzhůru přetáčí do, pro nás, normální polohy. Tommy se dostává do koloběhu, který nás má udržet v materiálnu, v honbě za sýrem, kterého když dosáhneme, tak není tak dobrý jako ten vysněný, ale ihned se objeví další -zajímavější.
Ráno začne číst knihu, která je v podstatě další alegorií – první linie našeho příběhu. Velký inkvizitor je obrazem rakoviny, Španělsko tělem. Inkvizitor svou krví zamazává část mapy, další území, které si podrobil a po němž se rozpíná.
Conquistador se dozvídá, že inkvizitor obsadil další území a rozhodne se jej zastavit i proti vůli královny. Co je zde řečeno? Nemoc si způsobujeme sami a jen sami se můžeme rozhodnout být zdraví. Cestou do hradu inkvizitora se svět opět otáčí do polohy nohama dolů, do fyzické, neduchovní roviny. Hrdina s loučí putuje na východ, přichází tedy ze západu, strany smrti těla. Královna ovšem zakazuje záchranu touto cestou – nemoc musí být zachována, neboť lidským údělem není bojovat s nemocí, ale naplnit svůj osud. Vyříznutí rakoviny je nepřirozeným jevem, je zde jiná, lepší možnost. Inkvizitor mluví o spáse duše, ale on se snaží jen získat pro sebe Španělsko – tělo, jeho nabídka života po smrti je zištná a sobecká, tudíž není vhodné jí důvěřovat.
Lampy v paláci královny opět připomínají hvězdný prostor, kterým putuje Tommy k Xibalbě, stejně jako obraz na mapě. Na znamení slibu chránit Královnu dostává prsten a příslib věčného života.
Tommy v druhé linii nedokáže odpovědět na otázku, co si myslí o tom, že smrt by byla cestou ke stvoření skrze obětování se. Nemůže na to vůbec pomyslet, jelikož nemá prsten a tedy ani pochopení pro tento cyklus. Ačkoli si myslí, že on je ten, kdo se obětuje pro Izzy tím, že pro ní hledá lék, nechápe, že to samé dělá v jiné rovině Izzy, která oddaluje svou cestu v koloběhu, aby Tommymu mohla ukázat kudy jít, naznačit mu správný směr.
Prolínání tří rovin lze pozorovat v mnoha situacích, například záchvaty Izzy se projevují i v knize a to zradou přátel v džungli. Je zde ale naděje, kterou poskytuje umírající františkán, spojenec a zosobnění víry, která přetrvává. Stejně tak, i když ve druhé a třetí rovině děje Izzy umírá (ve třetí rovině je zosobněna stromem), tak v první rovině může žít. Na stejném principu funguje i spojení s prstenem – jeho symbolika zůstává uchována v tetování a proto lze vše napravit a vrátit se k nekonečnosti. Prsten, který ztratil, získává až sebeobětováním, chymickou svatbou, jíž se prolnou všechny světy a on jej může sebrat tam, kde jej upustil conquistador.
Ve filmu se opakují určité pasáže – dle mého názoru se jedná o jakési osudové rozcestníky, body zvratu, ve kterých je třeba se správně rozhodnout, jinak člověk směřuje špatným směrem a právě jejich opakování považuji za opravy, změny v rozhodnutí, které Tommy dělá, aby mohl svůj život ukončit. Potřebuje se smířit s tím, že odejde správně. Pojďme si některé z nich rozebrat:
Ztráta prstenu (napadl první sníh) = ztráta víry v koloběh, Izzy umírá a tím vše končí, potom už není nic. Zde vlastně mizí symbol Urobora a přichází bolest a beznaděj, spolu se snahou prodloužit oběma smrtelný život. Smrt je nemoc a já na ní najdu lék.
Zásadní bod se skrývá v poslední křižovatce. Mayský kněz říká, že prvotní otec se obětoval pro strom života. Tuto symboliku známe z mnoha legend a v různých variantách, jako stvořitelský mýtus – hrdina se obětuje a z jeho těla je stvořen svět. Co se stalo v tomto případě? Conquistador vytvořil sebeobětováním další prostor, nové místo k hledání. Hrdina knihy považuje svou cestu za dokončenou a chce si nasadit prsten, ale umírá proměnou v rostliny. Touto obětí vytváří prostor – nový svět, kde může úspěšně nalézt srom života a tím dosahuje Xibalby ve všech rovinách příběhu. Vyskytuje se zde i odkaz na Mesiáše – v první rovině je to Ježíšovský mýtus, který je naznačen krvácejícím srdcem, kráčením po vodě, sebeobětováním a sluncem, které vychází (Ježíš je solární božstvo) a třemi úrovněmi bytí s jednou duší (mesiáš se má vrátit 3× na zem). V neposlední řadě je to i vizáž conquistadora, dlouhovlasý, neoholený muž.
Zásadní frází filmu je věta dokonči to. Je poměrně těžké ji interpretovat, jelikož v ději má proměnlivý význam. Od modlitby dovol nám to dokončit na začátku příběhu, přes žádost Izzy aby uzavřel tento cyklus a mohl se s ní opět spojit až k závěrečnému vyvrcholení, kdy je skutečně dokončena tato chymická svatba. Je to vlastně moto i silová věta celého příběhu.
Rozhodnutí zda pracovat, nebo jít s Izzy na procházku, napadl první sníh. Tato scéna se oběvuje opět 3× a je vlastně klíčovou zkouškou, kterou Tommy nakonec úspěšně projde a rozhodne se následovat svou milou. Dostane plod, který zahrabe u jejího hrobu a tím uzavře jeden z cyklů.
Neurčitá vzpomínka jak před ním utíká a směje se v červených šatech. K této vzpomínce se neváže žádný další děj, tudíž ji lze nejsnáze interpretovat jako projev nevědomí. Červené šaty – symbol smyslnosti a plamene života, žádná slova, jen prožitek, to je nejsilnější vzpomínka, která Tommyho stále upoutává k Izzy, ale zároveň i k fyzickému žití.
Připomenutí slibu chránit Španělsko, další scéna, která se vyskytuje 3× je příslibem věčného života v ráji s královnou (a já budu tvou Evou). Je motivací pro conquistadora, žene jej v před a pomáhá mu dokončit svůj úkol.
Kniha, kterou píše Izzy, má 12 kapitol. Numerologicky lze chápat číslo 12 jako číslo znovuzrození, věčného života. Máme 12 měsíců v roce, které se opakují stále dokola, 12 znamení zvířetníku. V tarotu odpovídá viselci, tedy konci i začátku a iniciaci. Viselec je zavěšen mezi Sluncem a Lunou a prochází chymickou svatbou, cestou k dokonalosti skrze sebeobětování.
3 první prvočíslo. 12=1+2=3 jeho planetou je Jupiter a v tarotu odpovídá císařovně, vládkyni fyzického světa. Je symbolem pohybu zdola nahoru, směr putování k Xibalbě a fyzická síla, která Tommyho žene vpřed.
I Strom Života má v našem příběhu svůj význam. Není tajemstvím, že pan Aronofski měl na mysli kabalistický Strom Života – obraz tohoto světa. 12. verš Genesis praví: „Země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že to je dobré.“ To je třetí den stvoření (12=1+2=3).
— — —
Tento text by nemohl vzniknout bez přispění znalostí obsažených v pentalogii pana Ladislava Moučky a konzultací s Morgannou, ale hlavně díky Darrenovi Aronofskému. Všem bych tímto ctěl poděkovat. Doufám, že jsem byl srozumitelný a zaujal Vás, čtenáře pro které vznikl.