Rubriky
Magie Revue Symposion

Magie zkoušek

O ovlivňování školních zkoušek magií chci psát proto, že už se mě na tohle téma pár lidí ptalo anebo na něj v mé přítomnosti přišla několikrát řeč. Hlavně začínající lidi by často rádi podnikli něco magického na podporu svých studijních výsledků. Pokročilejší často s ohrnutým nosem namítají „no tak se, sakra, učte“.

Tak jak to je? Jak je často uváděno, samotná magie za vás zkoušky skutečně neudělá, peníze za vás také nevydělá. Téma tohoto článku asi připraví o půvab následující věta: Za podmínku úspěšného ovlivnění zkoušek pomocí magie považuji přijít na zkoušku s alespoň 60% požadovaných znalostí.

Je pak ta magie u zkoušek vůbec k něčemu? Myslím si, že má dvě funkce:

  1. Může na vaši stranu získat náhodu, dát vám navíc pár procent (ne víc jak 10).
  2. Pomůže vám zaměřit svou pozornost úplně jiným směrem (od racionálna k iracionálnu), ačkoliv se budete stále myšlenkově pohybovat u dané zkoušky. Tenhle faktor je alespoň pro mě osobně cennější, než zmíněných 10% k dobru. Pomůže mi se relaxovat a částečně tak překonám nervozitu nebo strach u těžších zkoušek.

Posuďte sami zda vám taková magie k něčemu je. Já jí nepoužívám nijak často, ale občas pomáhá.

Jak má „zkoušková magie“ vypadat?

Má být krátká, rychlá, flexibilní a osvěžující. To předjímá použití modernějších a rychlejších technik oproti klasickým. Nepoužíváme rituální magii a složitější techniky, je naprosto kontraproduktivní ztratit několik cenných hodin přípravou propracované operace, když je potřebujeme využít ke studiu… ideální doba trvání operace se tak pohybuje od 5 do 20 minut.

Co ovlivňuje výsledek zkoušky?

Máme zde tři faktory (pochopitelně nejsou jediné, ale pro stručný nástin postačují):

  1. Snaha a touha studenta uspět,
  2. Náhodnost otázky,
  3. Osoba profesora, jeho vztah a pocity vůči studentovi.

Jestliže chceme uspět, je naplnění bodu jedna naprosto nezbytné. Snaha a touha se navenek projevuje učením. Ideální je umět z požadovaného rozsahu 60%, tj. asi dvě třetiny. Relativně málo studentů se každý předmět učí na 100%. Tím se tedy magik-student nebude odlišovat od obyčejného studenta, jen může mít víc štěstí.

Náhodnost otázky je magicky asi nejsnáze ovlivnitelným faktorem. Ať už otázku losujete nebo je zadává zkoušející, stále je otázka náhodná.

Předpokládejme, že vztah profesora k vám (jako k většině studentů) je neutrální, ani vás nemiluje ani ne-nesnáší. V tom případě se otvírá další pole působnosti. Věřím, že ačkoliv se s profesorem asi znáte z přednášek, stejně při zkoušce působí efekt prvního dojmu. Jak student vypadá? Je nervózní? Vypadá na někoho, kdo se učil? Trocha nervozity není na škodu, vesměs by jste se měli snažit být profesorovi sympatičtí, jak vzhledem, vyjadřováním tak i… vyzařováním.

Poznámka: Občas je profesor prostě svině.[1] Nestává se to často, tak neschvalujte vlastní neschopnost se naučit na něj. Pokud však narazíte někoho, kdo od zkoušek opravdu rád a s potěšením vyhazuje, můžete následující magické postupy zaměřit spíš než na samotnou zkoušku na profesora. Například similizovat větu „Profesor N. N. se ke mně bude při zkoušce chovat slušně.“

Jak zkoušku ovlivnit?

KomenskyOsvědčily se mi 3 různé metody: sigilizace, upravení pravděpodobnosti a kontakt s entitou.

Sigilizace patří k poměrně základním metodám, nebudu jí popisovat podrobněji. Ideální je similizovat například věty typu „Udělám zkoušku ze zeměpisu“ (konkrétní zaměření na zkoušku), „Uspěji u státnic/maturity“ (globálnější zaměření), „Úspěšně zvládnu zkouškové“. Nedoporučuji příliš obecné věty („Dokončím vysokou školu“), ledy by byly součástí nějakého komplexnějšího rituálu, ale ten asi nebudete dělat ve zkouškovém.

Poznámka: Osvědčilo se být při sigilizaci namol. Zní to trochu šíleně, ale je pak vcelku pravděpodobné, že si na sigilium i jeho účel nevzpomenete a když, tak mlhavě.

K možnosti upravení pravděpodobnosti či upravení pravděpodobnostních linií mě inspirovaly knihy Noční hlídka a Duna. Mágové tam často nahlížejí tenké nitky pravděpodobnosti vztahující se k určitým okamžikům a oblastem. Princip není tak složitý, jak se může zdát. Zkoušejte to v polospánku nebo v hlubší meditaci. Představte si nekonečnou časovou přímku. V jednom bodě je teď, v jiném bodě je čas zkoušky. Snažte se povznést nad případné dohady a nervozitu a vnímejte linky pravděpodobnosti, které vedou od teď až ke zkoušce. Podle instinktu je buďto upravte anebo vytyčte novou linku, stvořte si novou budoucnost, kde budete něco umět a na to něco se vás profesor zrovna zeptá.

Kontaktem s entitou nemám na mysli klasickou evokaci. Jako dobré entity se osvědčili duchové merkurského typu, entity související se školou a jejím egregorem anebo vám blízké vhodné entity (například Legba jako strážce cest při zkouškách v autoškole). Ve stavu změněného vědomí se zaměřte se na vybranou entitu, můžete použít některou rychlejší evokační formuli, případně sepsat si sigilizační větu a z ní sestavit přivolávací mantru. Jakmile se dostaví pocit kontaktu, rychle a přesně oznamte svůj záměr (chci udělat zkoušku xx).

…Hodně štěstí…


[1] Pardon. Věci by se měly nazývat pravými jmény.

2 reakce na „Magie zkoušek“

Až teprve osobní kontakt s tím, co to znamená stres, neúspěch, nutnost opakovat, a jak to dále zhoršuje schopnost soustředění, učení i výkonů na zkoušce, mně ukázal, jakou hodnotu mělo, když jsem takovéhle stavy snad celé 3 roky VŠ studia neměl a studium se mi velmi dařilo. Zpětnou analýzou jsem zjistil, jak to fungovalo:

Nestudoval jsem obor, který by statisticky 80 % lidí neudělalo, jak tomu je u technických oborů.
Vnitřně jsem věděl, že když se adekvátně naučím věci podle syllabu, budu navštěvovat i nepovinné přednáěky a tak obecně budu všímavý a pozorný, tak musím dát zkoušku na první pokus. A bez výjimky se mi to takhle podařilo zrealizovat. Právě tím, že jsem nemusel nikdy nic opakovat, nebo třeba ještě být zkraje nucen dělat na dva úvazky, tj. studium a práce, tak jakýsi přirozený zájem o obsah učiva a přirozená inteligence vedly k pozoruhodně dobrým výsledkům.

Jak křehké to bylo se ale ani nemohlo ukázat dřív, než se tenhle idylický kolotoč zadrhnul. Konkrétně mně do toho vstoupila práce, a od té chvíle vlastně studuji a pracuji zároveň, a už chápu věci, které jsem předtím neměů zažité a jen je pozoroval u lidí kolem sebe.

Dneska si říkám, že magií je taky trochu to umět si vytvořit příznivé okolnosti k tomu, co chci dělat a čeho chci dosáhnout, protože optimální prostředí vytvoří přirozený „tah na branku“ a věci se daří přirozeně vést správným směrem. Princip je tedy ve zjednodušování. To je v konstrastu s povinnostmi člověka, který se musí nějak uživit, pak má nějaké zájmy, pak možná to studium, pak partnerku atd., a tyhle jednotlivé životní úkoly netvoří jednotný celek, ale několik vzájemně si konkurujících jednotek, které soutěží o omezené zdroje (čas, pozornost). V momentu, kdy je celkový požadavek všech těchto subsystémů větší, než je únosné, tak je nutné něčemu ty zdroje nepřidělit a na významu získává ten „manažer“, který určuje, co dostane prioritu. To lze dělat dovedně i méně dovedně.

Díky za reakci. Jsme na tom trochu podobně, první dva roky jsem taky měla na práci jenom školu a vlastní koníčky. Třetí rok jsem si ke škole našla práci na poloviční úvazek a už jsem nekombinovala jen dvě nebo tři věci, ale tři až čtyři a začalo to být složitější…

Vytvoření těch vhodných podmínek by měl být asi jeden ze základních životních cílů, bohužel to občas (snad jen krátkodobě – to už je na lidech) nejde a pak jsou věci ještě o něco složitější, než by být musely. Je dobrý zařídit si život alespoň tak, aby se věci jako práce/škola a zájmy alespoň nějak zásadně nerušily, když už ne přímo doplňovaly.

Je to velká magie, máš pravdu. A když jí člověk dělá dobře, málokdy potřebuje tyhle hrátky se sigilizací a pravděpodobností (ne víc než jako zábavný doplněk).

Komentáře nejsou povoleny.