Proč chci být mocný
Autor: | Deuron, 01. 07. 2010 | Komentáře: (9)
Každý, kdo předstírá, že se o magii nebo okultní vědy zajímá z jiných příčin, než je získání osobní moci, je hnusný pokrytec. [Anton Szandor LaVey]
Nedávno jsem dostal jednoduchou otázku: „Co bys vlastně chtěl?“ Jelikož jsem už toto téma několikráte promýšlel a považuji se za dosti vzdáleného od běžných lidských způsobů myšlení, odpověď byla nasnadě: MOC!
Zmínil jsem běžné způsoby myšlení. Jedním z prvních kroků k nepochopení a následnému zaujmutí pokryteckého postoje „ty seš ale odporný!“ je předpoklad, že moc znamená beztrestnost. Neznamená. Maximálně lze říci, že moc znamená schopnost čelit trestu, mstě či odplatě, ovšem to je pouze velmi okrajová záležitost. Zajímavý je zde automatický předpoklad, že kdo má moc, automaticky bude páchat něco ohavného. To už ale vypovídá spíše o vnitřním světě dotyčného, který takovéto předsudky zaujímá. „Podle sebe soudím tebe,“ že? Ale to je vedlejší věc, to sem nepatří.
Existují čtyři základní kategorie přání: sex, bohatství, zdraví a sláva. Podívejme se na ně trochu podrobněji. Všechna ostatní přání jsou od nich nějakým způsobem odvozena.
Bohatství
„Peníze jsou až na prvním místě,“ praví jedno novodobé úsloví. O peníze a hmotné statky vůbec jde v seznamu přání poměrně často. Peníze jsou abstrakcí hmotných statků. Též však lze považovat za bohatství dostatek energie.
Touha po bohatství mi přijde jako jeden z projevů strachu: strach „abych přežil zimu“ bude asi jeden z prvotních příčin; zahrnuje strach z hladu, ze zimy, z divoké zvěře, tedy obecně z nebezpečí, a možná ještě další složky. Tyto strachy vedly k potřebě nahromadit zásoby, zabezpečit si je a zabezpečit i sebe. Touha po bohatství je tedy projevem strachu.
Dnes již nejsou tyto potřeby tak zjevné, což je vidět u mládeže, která nemá potřebu bohatství hromadit. Až teprve s přibývajícím věkem a prvními zdravotními problémy přichází úvahy o neradostné budoucnosti a potřeba se nějak zabezpečit na horší časy, především na důchod (vzhledem k hospodaření státu jeho pomoc očekávají už pouze ti nejnaivnější).
Bohatstvím lze podpořit svou slávu, koupit si pozornost davů. Bohatstvím si lze zajistit sex a do určité míry i zlepšit zdraví. Bohatství má ovšem jednu velikou nevýhodu – čím je ho více, tím hůře se přenáší.
Láska a Sex
Ti upřímnější sami k sobě si přiznají sex, ti méně upřímní to skryjí za lásku. Ti, kteří chtějí skutečného partnera, si budou přát potkat svou duševně spřízněnou bytost, Angličané pro to mají výraz soulmate (soul = duše, mate = druh, partner, kámoš, kolega). Sex je nepochybně velmi častým přáním.
Ve své podstatě je sex touhou po vybití, po plném využití svého tvůrčího potenciálu, což znamená to, že partner je schopen dotyčného plně akceptovat po všech stránkách a naopak. Sex je pak o vzájemné interakci, sdílení, výměně informací a spolupráci, o vzájemné důvěře a podpoře; možná to lépe vystihuje slovo obcování. Jsou různé úrovně intimity, někdy je tam sex skrytější, jindy povrchnější. Lze tedy říci, že vztahy jsou o sexu. Touha po té skutečné a opravdu hluboké lásce velmi často maskuje touhu po opravdu dobrém sexu. Ten přijde, jsou-li si partneři rovni ve všech možných ohledech.
Sex také zahrnuje obcování s múzami, ať už jde o umělecké nebo vědecké dílo. Je to v samotné podstatě alchymistický proces, kdy je završením celého tvůrčího potenciálu vytvoření Velkého díla.
Láska je něco trochu jiného a měl bych to zde zmínit. Asi se shodneme, že v ideálním případě je na začátku lásky přitažlivost, která se poté prohlubuje vztahem, aby nakonec byla završena určitou formou splynutí. Když se dvě „věci“ navzájem přitahují, je to způsobeno tím, že každá z těch věcí má něco, co ta druhá věc nemá. Když se takového věci přitáhnou, doplní jedna druhé to, co jim chybí, a začnou být „více celé,“ celistvější. Navzájem tak prolnou. Spojením matky a otce vznikne syn nebo dcera. Myslím, že velká spousta lidí zná bolest, když je jim ona pomalu zarůstající chybějící část odtržena. Někdy se rána hojí dlouho.
Láska a soulmates je trochu svízelná záležitost, protože nejste-li připraveni, bude to hodně bolet. Nejste-li dostatečně dokonalí (= nějaký velký kus čehosi vám chybí), bude láska utrpením a nikoli radostí ze vzájemného obohacování. Nelze srůstat, nelze používat toho druhého k záplatování vlastních děr či nedostatků. Přesto po tom mnoho lidí touží a velmi se diví, když se ten druhý odmítne takovou záplatou stát.
Mám takový dojem, že ta hluboká a radostná vzájemná interakce přijde až ve chvíli, kdy se toho druhého nesnažíte znásilňovat výše popsaným způsobem, když jste schopni žít s vědomím, že když odejde, dokážete být šťastni i bez něj. Vaše štěstí musí záviset pouze na vás samých! Tím se ale dostávám k samotné podstatě, že čistá a radostná vzájemná a hluboká interakce patří spíše sexu než lásce. Nezapomínejte proto, že „láska je nemoc.“
Sláva
Sláva je formou bohatství. Za slávu lze považovat známost a proslulost, kam přijdu, lidé mě poznají. To může mít veliké výhody a často mi budou za mou přítomnost platit, tedy se dostanu snadno k penězům, k bohatství.
Také mi bude věnována pozornost, což je pro člověka znalejšího rovno energetické dotaci. Toto má však jedno úskalí: ne všichni lidé jsou přející a tak lze obdržet velmi nepěkné dárečky.
Sláva je však i formou sexu. Tvoří mnoho vztahů s ostatními a naplňuje dotyčného. Například potřeba cítit se užitečný je jen jiným náhledem na totéž: dochází zde k interakcím, které patří nějaké z rovin sexu.
Sláva tedy přímo pracuje se vztahy a tedy potažmo se sexem. Slávou lze dojít bohatství, lze se „dobře prodat.“ Sláva a známost může přinést zájem lékařů v případě, že by chybělo zdraví.
Zdraví
Zdraví je velmi nedoceněno těmi, kteří zdraví jsou. Je základním kamenem k touze po bohatství anebo sexu. Pokud je někdo vážně nemocný a je bohatý, tak by vše za zdraví vyměnil. I člověk s bohatě rozvětvenými vztahy začne měnit při nemoci priority.
Ke zdraví neodmyslitelně patří věčné mládí, tedy jinak řečeno: nemám zdravotní problémy spojené se stářím a ani mi nikdy nehrozí. Věčné mládí je tedy opět pouze jiným náhledem na touhu po zdraví. I krása úzce souvisí se zdravím.
Zdraví lze podpořit bohatstvím: lze si zaplatit lepší lékaře, kvalitnější vyšetření a léky, ale v zásadě je to pouze podpůrná záležitost.
Je-li člověk zdravý, může hromadit bohatství, šířit svou slávu i provozovat sexuální radovánky či tvořit hodnotná díla.
MOC
A nakonec MOC. Moc zastřešuje všechna přání, všechny výše zmíněné kategorie a tedy i jejich odvozeniny.
Bohatství je formou moci. Mám-li moc, jsem schopen bohatství přilákat, například formou vykonání nějaké služby (mohu čili mám moc něco udělat). Půjdu-li však dále, zjistím, že nepotřebuji bohatství hromadit, když jsem schopný si vlastní mocí obstarat cokoli, co potřebuji. S tím přichází zároveň osvobození, neboť nejsem vázán na nějaké bohatství, které musí být někde uskladněné, a především nejsem jím zatížen. Moc zde znamená osvobození.
Sláva je formou bohatství a tedy i formou moci. Sláva je ale spíše průvodním jevem moci a moc je předpokladem slávy. Především proto, že člověk musí být dost mocný na to, aby tu slávu unesl. Jinak ho zničí. Vlastně je spíše na překážku, protože láká parazity.
Sex znamená mít moc uspokojit své sexuální (tvůrčí) potřeby. Touha po sexu z hlediska moci znamená neschopnost se k sexu dostat, ne-moc, nemoci dojít sexuálního uspokojení, vybití své „tvůrčí potence,“ naplnění. Sex je tedy jedním z aspektů moci… vlastně by měla veškerá moc být směrována k tvoření Velkého díla, k sexu.
Zdraví je moc sama. Ne-moc, opak moci. Když jsem zdravý, nejsem omezovaný zdravotními problémy, mám moc se jich nejen kdykoli zbavit, nýbrž jim i předcházet. Nemusím si pak zajišťovat jakékoli statky, abych se jistil pro případ nemoci, kdy bych něco ne-mohl.
Bohatství, sláva, sex a zdraví jsou jen berličkami. Je-li člověk skutečně mocný, nemá potřebu hromadit bohatství či být slavný, zdraví je mu samozřejmostí a sex potěšením a naplněním kdykoli má potřebu něco tvořit.
Když si tedy proberu, co všechno bych mohl chtít, s hrdostí a čistým srdcem prohlásím, že toužím po moci, neboť vím, co všechno to znamená.