Esoterismus Číny – Tradiční (nejen) čínská kosmologie. Cesta zasvěcencova, cesta Dao (Tao)
Autor: | Arborius, 07. 06. 2008 | Komentáře: (5)
Každá z bytostí nese ve svém týle temnotu, ve svém náručí světlo. I když je v člověku něco špatného Je třeba ho zahanbovat? — Lao-c‘
Chceme-li proniknout do tajů a vědění čínského esoterismu, myšlení, filosofie a života starověkého světa stejně jako toho dnešního, musíme se seznámit nejdříve s učením o Taoismu, s učením CESTY. Pojem Tao-ismus (správně Dao-ismus) vznikl ze slova Dao, tj. cesta. Dao představuje v čínském myšlení kosmický i lidský řád, spjatý s ontologií a etikou života. Dao je podstata našeho života, je však také řádem světa.
Taoismus – filosofický i náboženský systém.
Taoismus je duchovní tradice, která od svého vzniku prodělala mnoho proměn. Má mnoho tváří, proto se někomu může jevit jako mysticko-filosofický systém, někomu jako náboženství. Taoismus je nositelem a pokračovatelem tradic, které existovaly dříve než mezi 5. – 3. stol. př. n. l., kdy Taoismus vznikl. Vycházel a vychází z tradice předků, lidového šamanismu a magických praktik starých dnes více jak 2.000 let. A to uvádím pouze doložitelné stáří.
Nejstarší fáze Taoismu je ryze praktická filosofie. Ústřední motiv taoistického učení jsou rozvahy a přemítání o Tao, jehož přívlastky jsou notoricky známé v židovské kabale a nebo z perského či sumerského systému. Tao je věčné, neproniknutelné, tajemné, je bezhraničným prazdrojem veškerenstva či relativitou bytí, která z Tao vzniká. Tao je taoisty pojmenováno «velkou prázdnotou» (Tchaj-su) a «nebytím» (Wu), kterou nelze nikterak pochopit ani vnímat; přesto vším prostupuje a vše plní. Tao se projevuje v základních zákonitostech bytí.
Tři Zákony bytí – Vůle k pohybu × Tři Zákony nebytí – Tao – Prázdnota
Protikladnost × Jednota
Relativnost × Bezčasovost
Cykličnost (Nebe, země, člověk) × Absolutno (Prapočáteční síla – čchi)
Tao ve své podstatě není a nemůže být žádný tvůrce ani bůh, nemá žádnou vůli ani žádný vztah ke světu, který z něho vzniká. Tao působí «nekonáním» (wu-wej), svojí tajuplnou přirozeností, kterou mudrci v náznacích nazývají «rozpuštěním». Tito první nám známí taoisté jsou ve své podstatě alchymisté. Platí zde zásada, že každý taoista je alchymistou, ale ne každý alchymista je taoistou. Pokud označíme «velkou prázdnotu» (Tchaj-su) a «nebytí» (Wu) jménem «Prima materia» (první materie), která rozpouští a proniká vším stvořením, můžeme ji zároveň nazývat i jinými jmény užívanými na západě, a to Azoth či Merkurius. To, čím zde operuji a čím vykládám čínskou kosmologii (tj. prvky stvoření jako voda, oheň, kov atd.) nejsou názvy pro fyzické prvky, ale pro tvůrčí principy!
Životním cílem (vůlí) taoistů je «pěstování CESTY», což znamená bdělé bytostné sladění veškerého svého konání a myšlení se zákonitostmi a cestami Tao. Tím dosáhneme «rozpuštění a sladění» vlastní individuality (vlastní vůle) a splynutí s přirozeností Tao. Je to druh Unio-mystiky, kdy se mystik snaží vědomě rozpustit svoji vůli a intelekt ve vůli a intelektu stvořitelském. Je to cesta zpět k pramenům, při které taoista, alchymista či mystik vědomě obrací svoji podstatu zpět k počátku. Snaží se dosáhnout pólu «Taj-ti», stavu mezi bytím a nebytím, stavu, kdy objekt i subjekt splývají v jednotě a zároveň se navzájem rozpouštějí. Vědomí nachází svou podstatu i pramen odkud vyvěrá.
Jelikož Tao je prosté a prázdné, hlavním způsobem pěstování Tao je dosáhnout vnitřní prostoty, prázdnoty a tišiny bytí v nebytí. Zklidnění a zapomenutí. Taoismus má dosti blízko k příbuznému indickému buddhismu. Podobně jako v něm je povaha neměnné, a tedy jediné pravé skutečnosti světa stejně nahlížena. Vysvobození z relativnosti a duality světa bytí lze dosáhnout pouze aktivní cestou k nebytí.Taoista – duchovní mistr – může být kdokoliv: mudrc, pocestný, tulák i pomocník, kterého lze potkat na cestě. Není rozhodně žádným mesiášem, víra v nějž by člověku stačila k dosažení spásy. Taoismus je ryze nenásilný a velmi tolerantní vůči okolním náboženským proudům a pravdám.
Náboženský taoismus
Náboženský taoismus (tao-t´iao) začal vznikat přibližně ve 2. stol. n. l. Přejímá od taoismu většinu nauk i filosofických tezí a přidává k nim navíc formu a interpretaci teologickou. Vznikají dva proudy rozlišené geograficky na jižní a severní. Tradiční jižní škola používá typické liturgie, rituály a ceremoniály, využívá talismany a jiné magické pomůcky. Navazuje na první taoistické sekty ze 2. stol. n. l. a tento směr bychom mohli považovat za magické uchopení CESTY – CESTA SÍLY.
Tradiční severní škola upřednostňuje meditační techniky, prostotu a neokázalost. Je to škola ryze psychurgická tj. soustřeďující se na duši. Taoismus je cestou ryze individuální, proto se tyto dva směry tradičního šamanismu či magie a psychurgie míchají. Tolerance je život, proměna všeho bytí. Čína se svojí rozlohou a dějinami nám zaručuje a ukazuje, že tradice zde obsažené se prolínají s duchovními tradicemi taoismu, konfucianismu a také buddhismu. Nalezení počátečního původního esoterismu je dosti složité, ale ne nemožné. Do evropského povědomí se pojem Taoismus dostal přes překlad jednoho ze stěžejních a klasických děl Tao-te-t´ing a učení Mistra Čuang-c. Představa o tom, že právě autor Tao-te-t´ingu Lao-c´ je zakladatelem Taoismu je mylná a zavádějící. Kořeny své nauky Taoisté vidí v pradávné minulosti a nevztahují je k žádné osobě. Taoismus je abstrakce přímého poznání, stržení závoje podstaty bytí.
„Ve starověku ti, kdož dovedli uplatňovat Tao, nevyužívali toho k osvětě lidu, ale naopak činili lid hloupým a prostým. Obtížnost spravování lidu je v přemíře jeho vědomostí.“ — Tao-te-t´ing, kap. 65
Taoističtí světci
Vrcholné poznání bylo rozvíjeno v dávných dobách taoistickými světci. Pokud můžeme mluvit o nějakých osobách, pak o dvojici Chuang-tim (Žlutém císaři) a o Lao-c´ovi. Jméno Lao-c´ je dost mnohoznačné neboť v překladu znamená starý mistr. Jde tedy pravděpodobně o titul, ne o jméno. Jak abstraktní, jak absolutní… a tak příznačné pro Taoismus. Časová propast mezi oběma autory je tak velká, že je zbytečné hledat přesný bod v čase… Tradiční chronologie umisťuje dobu života Lao-c´ do 6.stol. př. n. l. a Žlutého císaře dokonce o celé dva tisíce let před ním! Pokud si přečteme pasáže z nestarší lékařsko-taoistické knihy světa «Vnitřní knihy žlutého císaře», najdeme jednoznačně znějící pasáže, v nichž se konstatuje, že poznatky v knize zaznamenané jsou dědictvím mudrců z dávných časů. Další klasik Čuang-c´ ve 4. stol. n. l. píše obdobně: „Poznání mužů starověku dosahovalo nejzazších met, čím toho dosahovali? Jedni míní, že nikdy žádné věci ani nebyly. To byl nejzazší bod poznání, takové poznání bylo konečné a úplné, ježto k ničemu nic nelze přidat ani přičinit (poznání absolutna «prapočáteční síly-čchi» a poznání «nebytí-Wu»).Další již vzali na vědomí (pojali do své mysli-bytí) existenci věcí, ne však hranice mezi nimi (poznání bytí – zákonitostí jin-jangových proměn).Ještě další vzali na vědomí existenci hranic mezi věcmi, ne však přitakávání a popírání, rozlišování na dobré a zlé, nic neodmítali ani netvrdili (poznání cyklu bytí i vztahů mezi nebem, zemí a člověkem). Jakmile se totiž jednou objevilo tvrzení a popírání, rozlišování na dobré a zlé, přitakávání a odmítání, bylo tím postiženo Tao. Na úkor Taa se rozmnožila libost (pud-zachování bytí) a láska (sympatie a antipatie, hra jinu a jangu).“ (Překl. O. Král)
Základní stupně poznání
Taoisté velmi bděle rozlišují čtyři základní stupně poznání a poznávací soustavy.
- «Wu» – Nebytí – analogie egyptského pravodstva NVN
- «Juan-čchi» (pra-počáteční životní síla – čchi) – Absolutno – jednota vystupující z «nebytí»; egyptská analogie ATM
- «Tchaj-ti» – Nejzazší pól – stav mezi bytím a nebytím, hranice dvou pólů, Jang a Jin, země a nebe, harmonie, egyptský Geb a Nut.
- «Wu- sing» – Pět pohybů – kruhová hra sympatie a antipatie, odmítání a přitakávání, dobré a zlé; egyptská analogie páru kladného Osiris a Isis, páru záporného Sutech a Nebthet a také Hora.
Jak si můžeme všimnout, i to nejnižší poznání «Wu sing» (poznání pěti pohybů) vedlo k tomu, aby si adept cesty uvědomil náklonnost k dobru či zlu. Musel byt v harmonii, aby poznal a nebyl zmítán proudem vášní života, unášejícího od kolébky do rakve.
Ve 42. kapitole Tao-te- t´ingu se praví: „Tao plodí jedno, jedno plodí dvě a dvě plodí tři, tři plodí všechny věci.“ Oním jedním, které z «nebytí» vychází, je Čchi-Juan-čchi (pra-počáteční čchi – pra-počáteční životní síla), čen-čchi (pravá čchi), tj. Poznání Absolutna (Pra-počáteční životní síly-čchi) je poznání „nebytí“ (Wu).
Absolutno plodí poznání bytí, tedy Jin a Jang – dvojnost. Jin a Jang plodí a vyúsťuje v poznání cyklu bytí – trojnost, za kterou se většinou označuje nebe, země a člověk, kteří plodí zbytek všech věcí.
Schéma geneze dle 42. kapitoly Tao-te- t´ingu se praví: „Tao plodí jedno, jedno plodí dvě a dvě plodí tři, tři plodí všechny věci.“
Musíme si také vysvětlit co jsou to ony pojmy Tao, Jin a Jang, které provází čínské myšlení už celá tisíciletí. Jsou to universální zákonitosti, jež vystihují a vyjadřují povahu stvořených věcí v bytí. Těmito zákony se řídí nejen tradiční čínská medicína, ale i tradiční chápání a uchopování všeho stvořeného, tak jako čínská kuchyně nebo architektura.
Právě učení Tao o Jinu a Jangu i o Wu-sing – pěti prvcích, osmi trigramech, deseti nebeských kmenech a dvanácti pozemských větvích stromu – jsou věci tradiční a kosmologické, které se vynořují z počátku mlh dávnověku čínské civilizace, kdy CHUANG-T´I – bájný žlutý císař – brázdil nebesa na létajících dracích. V této mlze jitřního úsvitu lidstva byla definice těchto pojmů jasně stanovena, dále se už nevyvíjela a není nutné s ní polemizovat. Pokud se blíže určuje a vysvětluje, tak jen proto, aby se ještě snadněji a podrobněji interpretovaly jejich vlastnosti a činnost, avšak není sporu o jejich podstatě. Zkušenosti předků jasně říkají, že žijeme bytím, které řídí zákon jin-jangových proměn.
„Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co je dole, jest jako to, co je nahoře a to co je nahoře, jest jako to, co je dole, aby dokonány byly divy jediné věci. Smaragdová deska (1) definuje Tao
Tao
„Vysvětlit Tao je nejenom nesnadné, ale máme-li být důslední, vlastně i nemožné.“ Na začátku Tao-te-tingu říká Lao-c´: „Tao, o němž se dá mluvit, není to věčné Tao“. Můžeme o Tau mluvit a chápat jej z pohledu poznání bytí a myšlení. Jsme však uzavřeni hranicemi našeho myšlení, chápání a uchopování… našeho pojmenování.
Slovo Tao, jak už jsem v úvodu řekl, původně znamená CESTA. Moudrý Lao-c´ se v Tao-te-tingu přiznává, že ho použil jaksi z nedostatku vhodnějších výrazů, z nemožnosti přiléhavěji pojmenovat ono mysteriózní Cosi. Cesta má v člověku evokovat představu nekonečné pouti, jíž se vše (řízené záhadným principem Cesty) ubírá v nedohledných prostorách vesmíru. V různých dobách bylo Tao pojmenováno těmito přívlastky: Tchaj-i (velká jednota), Tchaj-su (velká prázdnota), Wu (nebytí), Wu-t´i (bezhraničné, nevydělené), jeho nevšednost podtrhují přívlastky jako Miao (zázračné), suan (mysteriózní), wej (nepatrné), juan (hluboké), atd.
Tao je něco, co leží mimo slovo i mimo rozum. V nekonečných eónech v sobě plodí myriády zdánlivých věcí, které se po ukončení své pouti navracejí do původního pra-stavu. Tao plodí, ale samo přitom není zplozené, dává život bytí, ačkoliv není bytím. Taoistický filosof Lie-c´ (5.-3. stol. př. n. l.) o něm říká: „To, které rodí, samo není zrozené, to, které mění, samo je neměnné; nezrozené dokáže rodit život, neměnné dokáže způsobovat změny.“
Důležité je si uvědomit, že Tao není něco v minulosti ani něco na počátku, ale něco, co trvá a je vším, vše proniká, je všudypřítomným a přitom neviditelným potenciálem tvoření – potence-síla života. Tao je jako nekonečně velká koule, pro níž neexistuje «vně», jelikož se vše nachází «uvnitř» ní.
Tao má dva aspekty – bytí a nebytí. Jsou to dvě strany téže mince. Tao nese v sobě kód stvoření i potenci bytí. Je to 1 nebo 0. Ve starých taoistických spisech se říká, že Tao je prázdnota, jež není prázdná, vydává záři. Bytí – potence života – je teplo, které je vyzařováno z tajemné, mysteriózní, velké prázdnoty. Teplo se následně mění ve světlo. Našim smyslům je viditelná jen relativní podoba Taa, zatímco ta pravá – absolutní – nám zůstává utajena.
Každá z bytostí nese ve svém týle temnotu, ve svém náručí světlo.
Možné analogie a s kabalistickou tradicí
Fascinující, až mnohoznačný popis nám zanechal taoistický filosof Ke Chung, zvaný Pao-pchu-c´ (kap. 1. s. 1.) Mistr Prostota (4.stol. n. l.), jenž o Tau mluví takto:
„Tajemné je prapředkem přírody a praotcem myriád druhů věcí. Ve své hloubce je tak nepatrné a nezřetelné, že je nazývám nepostřehnutelným. Jeho délka nepozná konce, proto mu říkám – zázračné. Svou výšku překrývá ještě i deváté nebe a je tak rozlehlé, že zahaluje celý vesmír. Je jasnější nežli Slunce a Měsíc, je rychlejší než blesk či letící oř. Mihotá se nejasné a vzápětí mizí jako stín, vlní se a protéká mezi hvězdami, rozlévá se doširoka jako křišťálová hlubina, valí se jako mlha a plyne jako mraky. V myriádách druhů věcí se projevuje jako věčné bytí, pohrouženo ve své nehybné tišině je věčným nebytím. Ponořeno do velikých temnot stojí výše nežli Severní hvězda. Kov ani kámen se mu nemohou vyrovnat svoji tvrdostí, mlžný opar či perlivá rosa nemají jeho měkkost a poddajnost. Je hranaté a přeci to není čtverec, je kruhové a přeci to není kruh. Nikdo neví odkud přichází a nikdo je nemůže následovat tam, kam jde. Tajemné způsobuje, že nebe se klene do výšky, zatímco země spočívá nízko, že mraky se pohybují a déšť se snáší k zemi. Ve svém lůně objímá Prvopočáteční jednotu a vytavilo se z ní dva praprvky Jin a Jang, v jeho dechu se zrodil Prapočátek forem, z jehož bublavého chaosu se vyplavily miliony druhů věcí. Tajemné otáčí cyklem dvaceti osmi souhvězdí zvěrokruhu a ztvárnilo věci v jejich prvotní podobě, je uzdou i bičem mechanismu vesmíru a v rozevřené náruči nese třpytící se mlhovinu hvězd. Stlačuje dolů kalné a nechává vystoupit čisté, proto se odděluje kalná voda Žluté řeky od čistých vod řeky Wej. Přidáváním se nepřeplní a ubíráním se z něj nic neubude, vynášení je neučiní slavným a úsilí je nemůže unavit.“
Tradiční datace Tao-te-tingu je 6.století př. n. l. Pao-pchu-c´ův komentář je o 900 let mladší, přitom se nese ve stejném duchu i interpretaci. Je sice více poetický, ale méně stručný než jeho předchůdci, co však čekat od Mistra Prostoty… Text se svým pojetím a vykreslením dosti podobá textu záhadné a stále uchopované Sefer Jeciry. Význam pojmu Tao a Ejn (není) hebrejské kabaly je hodně podobný, ne-li totožný.
Sefer Jecira: Kap. I .Verš 5.
Deset Sefir Nicoty. Jejich měřítkem je deset, Které nemají žádného konce. Temná Hlubina počátku a temná Hlubina konce Temná Hlubina dobra A temná Hlubina zla Temná Hlubina toho co je nahoře (výšky) A temná Hlubina toho co je dole, pod tím (hloubky). Temná Hlubina východu A temná Hlubina západu Temná Hlubina severu A temná Hlubina jihu A jediný Pán EL – Bůh Věrný Král jim všem vládne ze Svého svatého Trůnu po věky věků.
Mistr Prostota
Ve své hloubce je tak nepatrné a nezřetelné, že je nazývám nepostřehnutelným. Jeho délka nepozná konce, proto mu říkám – zázračné. Svou výškou překrývá ještě i deváté nebe a je tak rozlehlé, že zahaluje celý vesmír.
Mihotá se nejasné a vzápětí mizí jako stín, vlní se a protéká mezi hvězdami, rozlévá se doširoka jako křišťálová hlubina, valí se jako mlha a plyne jako mraky. V myriádách druhů věcí se projevuje jako věčné bytí, pohrouženo ve své nehybné tišině je věčným nebytím. Ponořeno do velikých temnot stojí výše nežli Severní hvězda.
Tajemné způsobuje, že nebe se klene do výšky, zatímco země spočívá nízko, že mraky se pohybují a déšť se snáší k zemi.
Když vykročíme z prázdnoty, ocitáme se v říši jevů a věcí. Ve světě, kde se nám věci jeví a zjeví. Tento proces se děje postupně a komentují ho většinou všechny taoistické texty. Podíváme se tedy, jak vznikl svět, když se světlo (teplo-oheň) vyzářilo z Taa.
„Tao rodí jedno, jedno rodí dvě, a dvoje rodí tři, troje rodí myriády věci. Všechny věci v sobě nesou Jin a objímající Jang, v čchi se snoubí do harmonického celku.“ Oním jedním, které z «nebytí» vychází, je Čchi-Juan-čchi (pra-počáteční čchi, pra-počáteční životní síla, pra-počátečním oheň), čen-čchi (pravá čchi), tj. poznání Absolutna (prapočáteční síla-čchi) je trvalým poznáním počátečního ohně, poznání «nebytí» (Wu). Absolutno plodí poznání bytí, tedy Jin a Jang, symbol duality. Jin a Jang spolu plodí a přivádějí na svět poznání cyklu bytí. Trojkou se většinou označuje Nebe, Země a Člověk, kteří plodí zbytek všech věcí.
Neokunfuciánský filosof Čou Tun-i (1017-1073) píše: „Wu-ti, Nevydělené (Bezhraničné), (učiní) Velký předěl, Tchaj-ti. Tchaj-ti se pohne a rodí Jang; (když) pohyb dosáhne maxima, nastává klid a klid rodí Jin; (když) klid dosáhne maxima, opět vzniká pohyb. Jednou je pohyb a jednou je klid, takto jsou sobě vzájemně kořenem. Vydělením Jina vydělením Jangu se ustanovují dva praprincipy. Jang přeměnuje, zatímco Jin spojuje,a z toho se rodí voda, oheň, dřevo, kov a zem; (tato) paterá čchi se pravidelně rozšiřuje, a tak jsou uváděna do chodu čtyři roční období. (Když) se pět prvků sjednotí – to je Jin a Jang; (Když) se sjednotí Jin a Jang – to je Tchaj-ti, a Tchaj-ti má svůj kořen ve Wu-ti, v Nevyděleném-Bezhraničném.“
Svět se tedy utváří a vytváří z «ničeho» tj.(Absolutna). Spontánně, bez jakékoliv vnější vůle, jenom svoji vnitřní tajuplnou přirozeností Nevyděleného se na nepohnuté hladině prázdnoty zjevuje první brázda života – Tchaj-ti, velký předěl neboli Nejzazší pól. Taj-ti je časový přechod od Absolutna k Bytí, ale současně je to Potence života – jednolitá prvotní čchi- Juan-čchi (pra-počáteční čchi ). Podstata této tvořící čchi tj. síly Absolutna jsou ještě nerozdělené síly Jinu a Jangu tj. tvaru a energie. Subjektu od objektu. Homogenitaa nerozlišení. Velký předěl je hranicí mezi světy. Je to stav kdy síla přechází z nebytí do bytí. Stav podobný kabalistickému pojmu «Avir».
Malé odbočení: čínský piktogram, který vyjadřuje světlo, se skládá ze svou znaků. Jeden znak vyjadřuje Slunce a druhý Měsíc. To je světlo. Starověké ideogramy, vyjadřující Jin a Jang, jasně ukazují ve znaku Jangu symbol Slunce.
Z pohledu časového zařazení je stav původní jednoty Sien-tchien raný kosmos nebo pra-kosmos. Stav pra-kosmické čchi, pra-kosmické síly, pra-kosmického ohně. Obě její složky Jin a Jang jsou pojmenovány čisté (pravé, pra-počáteční). Blízkost k zdroji Absolutna je tak velká, že je vše čiré – bez tvarů a vlastností.
V dosti jasných náznacích se zde dozvídáme, že Absolutno se rovná nejčistšímu projevu prvku Ohně, že Absolutno je rozžhavenou koulí (Boží jména, Tetragramatonu), pro níž neexistuje «vně», protože vše se nachází «uvnitř» ní. Poté možná pochopíme, proč je pro alchymisty oheň a jeho projev tak důležitý, proč se sumerští i egyptští bohové zjevovali v ohnivém šatu, proč je cesta vyvolených ke spasení cestou ohně, cestou Slunce. Síla (energie) Jang (teplo-oheň) uskutečňuje, že se rodí Jin (chlad-voda), který přijímá pohyb a rodí klid; teplo rodící chlad, oheň rodící vodu.
Vesmír vstupuje do fáze Chou-tchien, tj. pozdní kosmos, post-kosmos. Tvoří se síla pozdního kosmu a dva pra-principy projevují své vlastnosti, formy. Ochlazením čiré substance Jang (tepla, světla) se stává forma, hmota Jin. Hmota-forma následně rodí z chladu nový Jang, realizující se pohyb a energii, čistý oheň. Poznáváme, že hmota má společnou první, absolutní, jednotnou, nevydělenou, bezhraničnou, zázračnou, mýtickou materii, kterou je oheň. Hmota (voda) je jen projev stagnace a zastavení vývoje této první materie. Proto, jak říkají alchymisté: „náš Merkurius je jiný, však tím se nedejte mást…“
První fáze je z nebytí vytvořená duchovní dimenze ranného kosmu. Zde vládne Jang-Teplo-Oheň. Druhá fáze je vytvoření z ranného kosmu svět hmoty – pozdní kosmos. Zde vládne Jin-Chlad-Voda. „Nebesa mají oporu ve tvaru-formě (Vodě), země má oporu ve čchi (Ohni), čchi tj. oheň formuje tvary tj. vodu a voda tj. tvary jsou sídlem čchi-ohně. Proto to, co počíná věci, je duchovní dimenze, a to co věci formuje, je hmotná dimenze. Když se Jin-Jang rozdělují, ustanovují se nebesa a země, proto Jin-Jang je pra-předkem těla a tvaru a je tím, co je největší mezi všemi věcmi.“
Věčný přerod síly energie ve formy hmoty a zpět.
Taoisté prakticky a aktivně (ohnivě) sledují stopu řeky života, tj. vycházejí z vnějšího světa Jinu-vody, teplem ho cirkulují a navrací se do vnitřního světa potence Absolutna i stvoření. Hledají zřídlo, pomíjejí tvary a jdou za podstatou, sílou, energií, až se všechny formy rozpustí teplem jejich athanoru v beztvarou substanci, která má aspekt potence života a vyplňuje celý prostor stvoření svoji láskou. Jang a Jin jsou dvě vesmírné duše, které se prolínají. Jsou to namíchané směsi počátku stvoření, počátečního Absolutna.
Analogiemi Jangu jsou oheň, teplo, muž, den, slunce, energie, pohyb… Jinové analogie jsou jejich opakem.
Smaragdová deska (2) nám o Jangu říká:
„A jako všechny věci byli učiněny z jednoho, za prostřednictvím jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením.
Jin je vodou, chladem, ženou, nocí, lunou, tvarem, klidem. Tak můžeme chápat tyto prvky stvoření.
Smaragdová deska (3) povahu jinu definuje takto:
„Slunce jest jeho otcem, měsíc jest jeho matkou, vítr nosil jej ve svých útrobách, země jest jeho živitelkou.“
Možná vás napadne, že to, co zde popisuji, dnes popisuje i kvantová fyzika. O velkém třesku už kdysi učil i božský Ari, anděl v lidském těle, zvaný Lurija, který tvrdil, že se Bůh, aby mohlo nastat stvoření mimo něj, uskromnil, stáhl se sám do sebe a pak expandoval. Při Velkém třesku teplota rozžhavené plasmy, která se skládala z helia a vodíku, poklesla a nastalo stažení, po kterém následovala opět expanze. Střídání jin-jangové podstaty světa, je jako výdech a nádech kosmu nebo lidského těla.
Z těchto dvou principů, dvou stavů jedné počáteční substance, se vzájemným mícháním a projevem utvořilo Wu-Sing, tj. pět projevů absolutna v čase a prostoru nazývaných pět prvků. Jak napsal Čou Tun-i: „Jang přeměnuje, zatímco Jin spojuje, a z toho se rodí voda, oheň, dřevo, kov a zem; (tato) paterá čchi se pravidelně rozšiřuje, a tak jsou uváděna do chodu čtyři roční období.“
Wu-sing – Pět prvků
Těchto pět pohybů a ve své podstatě pět projevů životní síly čchi nelze chápat jako aristotelské prvky, ale jako pojmy označující skupenství a projev počátečních životních sil. Z nich se v kosmu vše rodí a v nich bytí zaniká. Je to cyklus pěti projevů, pěti sil universa.
V literatuře nalézáme dvě schémata: První je cyklus «rození a zanikání», pohyb dopředu nebo dozadu. Čínská filosofie, aby lépe a názorně vysvětlila vztahy mezi pěti projevy čchi, ukazuje jejich vzájemné působení na analogii rodiny: matka rodí syna. Dřevo je matkou ohně, oheň je synem dřeva. Dřevo a oheň mají mezi sebou rodinný vztah.
Druhý je vzájemný vztah mezi pěti silami sympatie (přirozenost, vlastnost) a antipatie. Je tui vztah podmaňující-udržující. Voda si podmaňuje oheň (hasí ho), oheň si podmaňuje kov (taví ho), kov si podmaňuje dřevo (řeže ho), dřevo si podmaňuje zemi (strom prorůstá zemí)a země si podmaňuje vodu (saje ji). To je pohyb po směru hodinových ručiček tj. Jangový směr.
Existuje také Jinový směr, který ponižuje-rozkládá. Země utlačuje dřevo, (kamenitá poušť nedá vyrůst dřevu), kov může odolat ohni (např. wolfram), voda si podmaňuje zemi (záplavy).
Charakteristiky Pěti prvků
- První pohyb – prvek, který povstal – je DŘEVO. Je mu podřízen: východ, jaro, narození, orgán játra, ráno, dorůstající měsíc, Mars, vítr, hněv, kyselá chuť, zelená (modrá) barva. První tři měsíce jara odpovídají prvku dřevo. Slunce v Beranu (Krysa) – Býku (Buvol) – Blížencích (Tygr).
- Dřevo rodí pohyb – tj. prvek OHEŇ. Je mu podřízen: jih, léto, dospívání, orgán srdce, poledne, úplněk, Slunce, teplo, horko, radost, hořká chuť, červená barva. Dva měsíce léta. Slunce v Raku (Králík) – Lvu (Drak).
- Oheň rodí pohyb – prvek ZEMI. Je jí podřízen: střed světových stran, pozdní babí léto, vrchol lidského věku, orgán slezina, odpoledne, měsíc zahalený mraky, Merkur, vlhko, myšlení, sladká chuť, žlutá barva. Měsíce, kdy slunce je v Panně (Had) – Vahách (Kůň).
- Země rodí pohyb – prvek KOV. Je mu podřízen: západ, podzim, stárnutí, orgán plíce, večer, ubývající měsíc, Venuše, sucho, úzkost, ostrá chuť, bílá barva. Měsíce, kdy slunce je v Štíru (Beran) – Střelci (Opice) – Kozorohu (Kohout).
- Kov rodí pohyb – prvek VODU. Je jí podřízen: sever, zima, smrt, orgán ledviny, noc, nov, Luna, chlad, strach, slaná chuť, černá barva. Měsíce, kdy slunce je v Vodnáři (Pes) – Rybách (Vepř).
A opět platí, že voda rodí dřevo atd. Roli orgánů, oproti dnešní západní medicíně, chápe čínská medicína dosti volně, a toto chápání se neomezuje pouze na fyzické orgány a jejich funkce. Čínská medicína rozlišuje na Jangové – duté orgány Fu a Jinové – plné orgány Cang. Hovoří o dvojici orgánů, které jsou spolu propojeny energií a tvarem. Plný orgán je Jinový a má klíčovou roli v organismu, dutému pak připisují funkci přípravnou a pomocnou. Číňané hovoří o skladišti a dílně, o energii a formě. Pohyb rození (doprava) je pohybem Jangovým, pohyb doleva je Jinový a je oslabující či rozkládací. Orgány a analogie se vzájemně prolínají a podporují. Játra živí srdce, žlučník a tenké střevo. Tradiční čínská medicína nahlíží na orgány jako na fungující systém. Orgán není jen anatomickým útvarem, ale zahrnuje i všechny struktury jím kontrolované.
Existuje také druhé schéma pěti prvků, bližší pro chápání západního modelu esoterismu.
Například pod pojmem «slezina» chápeme všechny orgány, které jsou zapotřebí při zpracovaní potravy (část dvanácterníku a část žaludku, slezina s funkcí krvetvorby a účastí v imunitním systému, všechny další orgány krvetvorby, všechny orgány odpovídající za imunitní systém, systém svalů, meridián sleziny). Při poruchách tohoto orgánu (v jeho chápaní čínskou medicínou) může dojít ke klinickým projevům poruchv systému zpracovaní potravy, krvetvorby i imunitního systému aj.
Prvek DŘEVO – JÁTRA (Gan)
«Strom života» – MARS
Dle představ TČM se játra nacházejí ze dvou stran páteře (,,boky patři játrům“). Anatomicky a funkčně jsou játra úzce spojena se žlučníkem.
Funkce:
- Játra zajišťují a kontrolují vylučování žluči (Mars).
- Důležitou funkcí jater je uchovávání a tvorba krve.
- Játra kontrolují šlachy, spojovací tkáně a vazivo.
- Játra rozdávají a dávají do pořádku čchi, udržují přitom rovnováhu mezi antagonisty. Na játrech závisí pohyb čchi. Všechny cyklické procesy přímo závisejí na normálním fungovaní jater. Všechny «zástavy» v organizmu jsou v různé míře také ovlivněny poruchou funkce jater. Oknem jater jsou oči (Beran). Pokud jsou játra v pořádku, tak oči rozlišují 5 barev. Všechny poruchy zraku jsou spojeny se tím, v jakém stavu jsou játra. Tekutinou jater živočišné duše jsou slzy. Zrcadlem jater jsou nehty. Stav nehtů (lámavost, šedost, deformace, patologické změny) ukazuje na stav jater.
V játrech sídlí dle tradičního esoterismu živočišná duše, hebrejsky zvaná Nefeš. Játra, jaro, teplé-vlhko, tím je charakterizován projev Dřeva. Mentální a emoční činnosti jsou řízeny duchem – srdcem, ale správný chod závisí na drenážní a disperzní činnosti jater. Proto taoisté říkají, že na Játrech závisí pohyb čchi, tj. životní síly. Je to síla čisté krve, síla čisté duše. Opakem, který ničí játra, je hněv. Dveřmi do této duše jsou právě oči. Oči- beran; vypovídají nejen o stavu jater ale i duše… Oči jsou také nazývány „svěžest esence“ (jing ming). V očích rozeznáváme pět kol, pět okruhů, souvisejících s pěti prvky.
Víčka tvoří okruh masa (rou lun) – ZEMĚ – slezina – řídí maso.
Oba koutky očí (xue lun) – OHEŇ – srdce – řídí krev.
Bělmo tvoří kruh energie (životní síly) (čchi lun) – KOV – plíce-řídí energii.
Duhovka tvoří kruh větru (feng lun) – Dřevo – JÁTRA– řídí vítr.
Panenka tvoří kruh vody (shen cu šui) – VODA – ledviny.
Slovy smaragdové desky; Prvek Dřevo: (4):
„On jest Otcem universálního telesmatu celého světa.“
Prvek OHEŇ – SRDCE (Xin)
«Srdce je sídlem ducha, pánem krve a počátkem cév» – SLUNCE
Srdce je přes vnitřní dráhu hlavního meridiánu spojeno s tenkým střevem a také s jazykem.
Funkce:
- Srdce zajišťuje sílu ducha člověka. Pojem «duch» – šen obsahuje mnoho kategorií psychických aktivit člověka: vědomí, myšlení, emoce, paměť, bystrou mysl, aktivitu životních postojů, stav rozumu (jasnost úsudku), sen. Při poruchách srdečních funkcí se objevuje nespavost, duševní zmatenost, snění, dušení excitace, blouznění, ztráta vědomí, nemožnost se soustředit, množství nočních můr aj. Proto se praví: „Je-li pán jasnozřivý, služebníci jsou klidní…není-li pán jasnozřivý, tucet orgánů je v nebezpečí.“
- Srdce řídí duchovní, emoční pochody.
- Řídí takéž funkci vylučování potu. Dle teorie TČM je krev původcem potu. Zrcadlem srdce je obličej. V díle Su-weng se píše: ,,…Lesk srdce se odráží na obličeji“. Jinými slovy – pokud je srdce zdravé, má i obličej zdravou přirozenou barvu a mimiku.
- V srdci sídlí dle tradičního výkladu esoterismu druhá vyšší část duše, hebrejsky zvaná Ruach. Taoisté stejně jako Egypťané a jiné staré civilizace považují srdce za sídlo mysli. Srdce je orgán myšlení a rozmýšlení. Taoisté mají pro duši, tj. ducha výraz šen (shen), rozlišují na dvě její vlastnosti.
První, širší smysl Ducha je řízení vitality, tj. celkový obraz těla, pleť obličeje, lesk očí, stav jazyka, akce těla, gesta, projevy organismu.
Druhou vlastností je řízení duševních pochodů (jing šen) ve vědomí (yiši) a myšlení (siwei). Tvar-tělo dává podobu mysli – šen, mysl, duch, aktivuje tvar. Existenci tvaru podmiňuje existence ducha. Pokud tvar ochabne, zchřadne i duch. Duch je produktem prenatální a esenciální energie. Vitální mysl (duch šen) se formuje ve stejné době jako embryo. V zdravém těle zdravý duch. Dušení pochody, vědomí, myšlení jsou odrazem fungování všech pěti prvků, pěti orgánů.
Mysl zahrnuje pět aspektů odvozených z pěti prvků
- OHEŇ – srdce – Slunce uchovává Šen – Mysl – Ducha (Ruach) – Radost
- KOV – Plíce – Venuše – uchovávají Po- (něco jako «sensitivní duši») – vnímání zvuku – úzkost
- DŘEVO – játra – Mars – uchovávají Hun- «živočišná duše» (Nefeš) – hněv – emoce – schopnost chápat.
- ZEMĚ – slezina – Merkur – uchovává Yi-, což je princip utváření představ – myšlení
- VODA – ledviny – Luna – uchovávají Zhi – princip vůle – strach – bázeň
Duch je složen z pěti prvků, tj. pěti orgánů, v nichž sídlí jeho vlastnosti. Stále je ale je pod vedením srdce. Fakt, že duševní činnosti, vědomí a lidské myšlení se odehrávají na úrovni mozku (danao), je znám v čínské lékařské literatuře již velmi dlouho. Ale je to jen zrcadlení a promítnutí vlastnosti ohně-srdce-ducha-mysli. Mozek je počítač – ten, který vyhodnocuje, ale srdce je tvůrcem situace, kořenem bytí a žití.
Čistá krev, kterou vyčistily játra-dřevo-Nefeš, je přiváděna cévami do orgánu mysli – srdce, nová síla, kterou rozvádí dále do celého těla. Srdce řídí a je pánem pěti orgánů (Cang) a šesti vnitřností (Fu). Nechť se tedy v našem obličeji odráží lesk srdce i našich myšlenek, vycházejících z naší duše. Ukončení meridiánové dráhy srdce-mysl se nachází na jazyku (ve slově). „Jazyk je výhonkem srdce.“ Pokud je srdce harmonické, může rozpoznat pět chutí…
Slovy Smaragdové desky; Prvek Oheň: (5):
„Jeho síla jest celá, když byla proměněna v zemi“. Síla srdce-mysli jest celá, když země-slezina zrodila čchi (životní sílu). Praxe nám ukazuje klasickou poučku: „Kam jde mysl (Duch-Srdce), jde i čchi (životní síla)…“
Prvek ZEMĚ «Matka země» – SLEZINA (Pi)
«Slezina řídí krev a přeměňuje ji» – MERKUR
Slezina je spojena vnitřní drahou hlavního meridiánu se žaludkem a ústy. Slezinaa slinivka břišní jsou podstatě pojímány jako jeden orgán – slezina.
Funkce:
- Kontroluje všechny funkce zpracování potravy. Při poruchách funkce sleziny trpí jak kvantitativní, tak i kvalitativní aspekty zpracování stravy a tím i výživa celého organismu.
- Slezina rodí krev. Krev «se rodí ze zpracované stravy» a je kvintesencí potravy. Podle TČM tato «nová krev» není plnohodnotná. Plnohodnotnou se stává až potom, co se dostane do plic.
- Slezina kontroluje krev a způsobuje, že krev se nachází v cévách. Kontroluje srážlivost a jiné charakteristiky krve. Patologickými příznaky onemocnění sleziny je krvácení, výlevy, sklony k častému krvácení.
- Slezina kontroluje stav svalů. Jejich hmotnost, sílu a funkční možnosti. Je to pravě slezina, která zajišťuje transport živin do svalů. Při poruchách sleziny jsou svaly a končetiny slabé, unavené a bez síly.
- Dle teorie TČM mají tuk a svaly stejný původ, ale v jiné podobě. Proto, abychom se zbavili přebytečného tuku, je třeba pečovat o slezinu.
- Slezina a plíce jsou hlavními orgány zdroje čchi. Odleskem sleziny jsou rty – «když je slezina zdravá, rty jsou lesklé, živé a plné».
- Praskliny na rtech, herpes, malé jizvičky aj. jsou znamením problémů se slezinou.
- Zrcadlem sleziny jsou končetiny a hlavně svaly předramení a holeně. Síla, pružnost a hybnost těchto svalů napovídají o zdraví sleziny.
Slezina tj. Merkur – prvek země – přetváří naši potravu na naši životní sílu. Jsme tím, co jíme. Naše čchi-energie-síla je tím, co jíme a co dýcháme. Proto pokud adept nastoupí na cestu duchovního vývoje, není jedno co jí ani co dýchá, z čeho proudí jeho životní síla. Zde platí analogie: stejné stejného si hledá. Naše rty coby odlesk sleziny do nás vpouští potravu (zemi), kterou naše nitro (žaludek/slezina) přemění v naši životní sílu a tu pak ústy coby slovo vypouštíme ven.
Myšlení a mentální procesy souvisejí se slezinou, znak si má význam meditovat (sikao), přemýšlet (silů). Je to jeden z aspektů fungování ducha (jing-šen), vědomí (yiši) a myšlení (siwei). „Myšlení vychází od Sleziny, ale je vysíláno přes Srdce“. Běžné přemítání není škodlivé, ale nadměrné přemyšlení (hromadění ohně životní síly) a nerealizovatelné myšlenky naruší chod této činnosti. Přeruší to dodávání životní síly. A nechuť k jídlu atd.
Slovy smaragdové desky; Prvek Země: (6):
„Oddělíš Zemi od Ohně, jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře“. Rozvaž dobře vztah mezi Slezinou a Srdcem, zda to, co jíš je tvá podstata, zda ji řídí mysl – srdce.
Prvek KOV – PLÍCE (Fei)
«Jsou pánem energie a také pánem hlasu» – VENUŠE
Vnitřní dráhou meridiánu jsou spojeny s meridiánem tlustého střeva. Jsou propojeny s nosem, kůží a s ochlupením pokrývajícím tělo.
Funkce:
- Plíce zajišťují kontrolu nad nádechem a vdechování čistého vzduchu – čisté životní síly a výdechem – vypouštěním zkaleného vzduchu a kalné životní síly (hloubka, rytmičnost, síla).
- Plíce plní funkci «rozšiřování» nebo «rozsévání». To znamená, že díky správné funkcí plic směřují všechny živiny, krev a tekutiny k ostatním orgánům a kůži.
- Plíce kontrolují takzvanou Fej-čchi. Podle koncepce TČM tento typ čchi vytváří překážky k tomu, aby špatné vlivy, které způsobují nemoci (vítr, chlad, žár, sucho, vlhko, oheň) pronikaly do organismu.
- Plíce kontrolují výměnu vody v organismu. Podle teorie TČM voda, vstřebávaná v žaludku pomocí čchi sleziny, prochází nahoru k plicím, kde se obohacuje. Dále plíce odvádějí část této vody dolů k ledvinám a druhá část směřuje ke kůži a ostatním orgánům a meridiánům.
- Plíce kontrolují otevírání a uzavírání pórů v kůži a tím zajišťují vylučování potu. Bránou plic je nos. Zrcadlem jsou chlupy na kůži.
- Plíce řídí energii a vytváří hlas. Hlas vychází z plic, ale kořen má v ledvinách. Dráha ledvin obepíná jazyk. Je-li esence ledvin (šen-jin) dostatečně mohutná, stoupá až k hlasivkám a vyvolá zvuk.
Plíce přijímají životní sílu-čchi ze sleziny a díky tomu, že vstupuje čchi sleziny do plic dostává se do krve a ta ji rozvádí do celého těla. To jeden z postnatálních způsobů získávání životní síly-čchi. Druhý způsob je ze vzduchu. Člověk plícemi a póry v kůži – skrze jejich Merkuriální vlastnost chlad – pojídá ducha-čchi ze vzduchu. Čchi se svým projevem blíží k řeckému pojmu Pneuma (dech), oba znamenají i ducha. V plících tedy vzniká osnová čchi, která vzniká smícháním esence z potravy a ze vzduchu. Ta určuje rytmus a složení krevního oběhu. Jeden z klasických výroků připisovaných Žlutému císaři je tento: „Aby dosahl božství, polyká mudrc čchi nebes.“
Slovy smaragdové desky; Prvek Kov: (7):
„On vystupuje od země k nebi a zase znovu sestupuje z nebe k zemi a přijímá sílu věcích hořejších i doleních.“
Prvek VODA – LEDVINY (Šen)
«Kořen předchozího nebe» – LUNA
Ledviny jsou spojeny vnitřní drahou meridiánu s močovým měchýřem. Ledviny jsou z pohledu západní medicíny spojeny s nadledvinkami.
Funkce:
- Ledviny jsou původcem Jinu a Jangu v orgánech. Jsou zdrojem života. Ledviny ochraňují a kumulují esenci T´ing. V západní medicíně tomuto pojmu odpovídá lidský genom, soubor chromosomů – hormonální a imunitní fond člověka předávaný rodiči. V souladu s teorii TČM čchi ledvin zajišťuje normální fungování a vývoj mozku, míchy a kostní dřeně. Ve stáří nebo v důsledku vleklých onemocnění vzniká «prázdnota» T´ing-čchi ledvin, což se projevuje kromě jiného zapomínáním a nesoustředěností. Esence ledvin podporuje růst, reprodukci a plodnost.
- Na správném fungování ledvin závisí také stav kostních tkání. Různá onemocnění kostí, dystrofické změny kostních tkaní, jsou podmíněny především aktivitou a stavem ledvin. Ledviny také řídí kosti, morek a kostní dřeň.
- Ledviny plní aktivní funkci při vodní výměně v organismu: ,,…Ledviny odpařují vodu, oddělují kalné od průzračného. Kalné vyměšují močí, čisté jde k srdci a ochlazuje oheň. Když je nedostatek vody v ledvinách, oheň v srdci se vymyká kontrole…“
- Příjem čchi z plic. Pokud ledviny nepřijímají čchi, vzniká dušnost. Při poruše tohoto mechanismu vzniká zadýchávání se, astma a jiné poruchy «vnějšího» dýchání.
- Kontrola svěrače, zadní dráhy a močového měchýře.
- Kontrola sluchu. Pokud je esence T´ing ledvin v dostatečném množství zastoupena v těle, člověk slyší dobře. Uši jsou bránou ledvin. Zrcadlem ledvin jsou vlasy. ,,Lesk ledvin se projevuje ve vlasech hlavy. V mládí a zralosti jsou vlasy pevné a lesklé. U starých lidí, kvůli vyčerpávání esence T´ing se kosti stávají křehké, oslabuje se sluch, vlasy jsou bez lesku, šediví a vypadávají“.
Ledviny jsou dle taoistů a principů čínské filosofie a medicíny nejdůležitějším pohybem–projevem–prvkem. Je to voda – Jin, ze kterého vzniká Jang v tomto našem světě. Voda, ze které vzniká oheň života.
Dávní Taoisté říkají, že Ledviny obsahují Bránu života (mingmen). Jde o místo, kde je uskladněna životní síla – čchi předchozího nebe. Potence života. Minmeng je palác vody a ohně, sídlo jinu a jangu, moře esence, koloběh života a smrti (Ledviny a Nadledvinky). Brána života není fyzický orgán, ale princip vázaný k oblasti ledvin. Zde sídlí duch jing-šen, který dodává životní sílu do dvanácti párových drah v těle. Brána života skladuje esenci t´-ing a uchovává ducha. U muže souvisí se spermatem a u ženy s vajíčky. Zde se uchovává prenatální čchi. Ona Juan-čchi (pra-počáteční čchi, pra-počáteční životní síla tedy vlastně pra-počáteční oheň), kterou taoisté nazývají Esence T´ ing.
Dle mého názoru zde sídlí Božská Jiskra neboli Božský Jang, kabalisty nazvaná nejvyšší část duše Nešama. Pravým cílem taoistů je za svůj život nasbírat Esenci T´ing a tím se spojit s Tao. Jako vedlejší produkt dosáhnout fyzické dlouhověkosti a duchovní a duševní nesmrtelnosti. Symbolem nesmrtelnosti je v Číně Nefrit, císařský kámen, který svojí barvou napovídá k prvku Dřeva. Voda – pravodstvo, ze kterého povstává Feng–Vítr (prvek Dřeva), který je nositelem života a jehož vládci jsou Lung – draci. Nefritový Drak je znakem nebeského Císaře.
Esence T´ing je tedy matricí, podle které je postaven celý organismus. V průběhu růstu se matrice zmenšuje, aby zajistila životní funkce. Esenci je tedy třeba neustále doplňovat prostřednictvím jiných typů čchi. Během těhotenství je esence T´ing upotřebena k růstu a vývoji plodu. Schopnost člověka k rozmnožovaní taktéž přímo závisí na stavu esence T´ing. Schopnost přežít a žít závisí na této pra-síle. Když v ledvinách (Vodě) tato prasíla, která je nositelkou života, dojde – člověk umírá. Jest to opravdu oheň (nadledvinky), jenž dlí v temnotách (ledviny). Čínský alchymista Ke chung říká: „Očisti temné zrcadlo své mysli. [1]“ A dále říká: „Délka života závisí na mně, nikoliv na nebesích.“
Ledviny řídí sání čchi – životní síly (podobně jako si dítě bere/saje živiny z matčina těla), výdech řídí plíce. Esenci T´ing jsme získali jako prenatální zdroj pra-síly z matky i otce, spojením spermatu a vajíčka. Díky sexuální magii a speciálním technikám taoistů je možné určitou praxí získat či obnovit T´ing podobně, jako se tomu děje při početí. U žen je esence T´-ing uložena ve vajíčkách, u muže ve spermatu. Taoisté hromadí a uchovávají svoji sexuální sílu, která je silou pra-počáteční a také nám jasně říkají, za jak dlouho se u muže esence T´ing obnoví.
- v 16 letech – 7 dní
- v 24 letech – 14 dní
- v 32 letech – 21 dní
- v 40 letech – 40 dní
Když je člověku více jak 50 let, měl by na svém T´-ing velmi lpět!
Slovy smaragdové desky; Prvek Voda:
(8): „Takto budeš mít slávu celého vesmíru; veškerá temnota před tebou prchne.“ Brána života (mingmen).
(9): „Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná veškerou jemnou věc a pronikne každou věc pevnou.
Slovy smaragdové desky (10): „Takto stvořen byl vesmír.“
Slovy smaragdové desky (11): „Odtud vzejdou přizpůsobení podivuhodná, jichž způsob jest zde.“
Pa-Kchua. Tao (uvnitř) rodí bílé obláčky jsou Jang, černé obláčky Jin. Jang a Jin se dále dělí, tj. až k vnějšímu obvodu (vesmíru). Pa-Kchua představuje genezi vzniku světa z Tao pomocí kombinací Jangu a Jinu. Z tohoto obrazce lze vyčíst 64 známých hexagramů, používaných v taoismu k věštbě I-ting. Musíme zapsat z obvodu do středu variace Jinu a Jangu, výsledkem čehož dostaneme šest základních čar. Pokud tento obrazec přeneseme do nebeského ročního cyklu, počítáno od středu, dostaneme toto:
- Vnitřní kruh (bod) je Tao.
- Kruh jinu a jangu.
- Kruh pěti prvků. Země-střed.
- Kruh osmi trigramů vyjadřuje nebe před pádem.
- Kruh zodiaku a čtyř světových stran.
- Kruh dvaceti osmi souhvězdí a čtyř světových stran.
- Kruh 72 geniů značených na ekliptice (64 hexagramů a 8 trigramů), zastupujících světové strany a rozdělení prostoru nebe.
Po obvodu jsou zapsány variace Jinu a Jangu – 64 hexagramů – jak je lze odvodit ze schématu pa-kchua. Nyní vidíme, jak se z Tao skze šest kruhů stvoření vyzářilo a realizovalo vše, co nyní existuje a jak se vše skrze šest kruhů opět navrací k svému počátku.
Slovy smaragdové desky: (12): „Proto byl jsem nazván Hermes Trismegistos,maje ti části filosofie celého vesmíru.“
(13): „Co jsem pověděl o magisteru Slunce je úplné.“
Poznámka: [1] Číňané nerozlišují srdce a mysl, vyjadřují je jedním slovem, je to jeden pojem, jedna kvalita. Tedy „Očisti temné zrcadlo svého srdce“.
Použitá a doporučená literatura
- Ando, Vladimír: Klasická čínská medicína I–V., Svítání, Praha 1995.
- Bor, D. Ž.: Otec Filosofů, Knižnice alchymie svazek 0., Trigon, Praha 2001.
- Král, Oldřich, Mistr Zhuang; Sebrané spisy, Maxima, Lásenice 2006.
- Král, Oldřich: Čínská filosofie; Pohled z dějin, Maxima, Lásenice 2005.
- Lao-c´: Tao-te-t´ing, překlad Berta Kerbsová, Dharma Gaia, Praha 1997.
- Pánek, David: Hranice čínské a západní medicíny, Půdorys, Praha 2008.
- Tao – výběr z klasických taoistických spisů, Cad press, Bratislava 1994.
- Wong, Eva: Taoismus, Pragma, Praha 1997.