Ze života

Autor: | Galen Grow, 06. 03. 2008 | Komentáře: (12)

Hradba z reprobeden hraje tekno. V klubu je docela málo lidí, kolem páte ráno tam zustávájí jen ty největší fetky, povaleči a Magik s Dívkou.

Dívka: „Ty mi lezeš do hlavy.“

Magik: „Máš snad něco, za co by jsi se přede mnou měla stydět?“

Po chvíli pruzkumu se pozornost magika zaměřila na sexualni chtíče.

Dívka: „Ty prasáku, co to chceš vědět! Přestaň s tím!“

Magik: „Dobře, pokusím se soustředit na pivo.“ Pozoruje pivo a opakuje si: „Pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo.“
po chvíli…

Dívka: „Zas to děláš!“

Magik se chechtá.

Dívka: „Víš co je to pro mě za psycho? Chápeš to?! To přece není normální.“

Magik pokrčí rameny a usmívá se.

Dívka: „Jak to děláš?“ Soustředí se až pochytí něco z projevujícího se umu Magika a začne ho zkoumat.

Ten je činem rozradostněn a začne tleskat.

Dívka: „Vidiš!“ Usmívá se a v mentálním propojení si vyměňují informace.

Magik: „Ha, učenlivá.“ Pozornost se mu zaměří na věci s kterými dívka není zas tak smířena.

Dívka: „Tohle není příjemne, bolí to, nech toho!“ Odběhne ze zorného úhlu magika tancovat před hradbu beden.

Magik: „Dobrá tedy. Pivo, pivo, pivo, pivo, pivo, pivo.“ Napije se piva, rozhlédne se kolem. Fetky citlivé Magika cítí. Fetky necitlivé Magika necítí.

Magik: „Nuda.“

Doběhne Dívka: „Zas to děláš.“ Trochu šílí, trochu se směje, tluče mu prstem do čela.

Magik: „Já vím. Ale je tu snad něco zajímavějšího?“ (kompliment)
„Jak vidíš, není to vázané na prostor v kterém se pohybujeme.“

Dívka učenlivá prozkoumává Magika. Něco našla – psycho za psycho. Přisedne si za ním a podá mu svoji krabičku od cigaret – je prázdná. Podívá se na něj: „Tak mi vyčaruj cigáro, když už teda umíš čarovat.“ Usmívá se – čarokrásně.

Magik narazí na hranici svojí zdravé mysli (konstrukce konstrukcí uchopující svět) a zjistí, že by tímhle posunul hranice dál než by byl schopen udržet (sebe pohromadě) – jev který je označován jako Strážce prahu. Magik se začne smát a odsedne si v gestu utěku – dostala ho na lopatky, ale příjemně.

Dívka se raduje a ukazuje prstem na zavřenou krabičku, která je prázdná: „Vyčaruj tam cigáro!“

Magik: „No jasně. Čaruj dědku, čaruj!“

Divka: „To neumiš.“

Magik zhodnotí svoje schopnosti a stav, prohlédne jak a co a co a jak. Mezi tím se usmíva a říká: „No jasně, já si tu s tebou ujíždím na haluzi, že umím vyčarovat cigáro.“ V mentálním propojení je jasné a beze lží, že to umí.

Dívka si k němu přisedne blíž, chytne ho kolem paže a druhou rukou zakrývá dlaní krabičku na stole: „Já ti věřím, že to jde, ale nemám už co kouřit. Vyčaruj mi cigáro. Vyčarujem ho spolu a já tam budu taky.“ (tím ja tam budu taky myslela to místo z nehož magik pozoruje dění, které se neskládá jenom z prostoru v němž sedí jako tělo na pohovce).

Magik: „Tak jednoduše to nejde.“ V mentalnim propojení něco ve významu tak jednoduché ti to neudělám.

Dívka: „Dobře!“ Dá ruce pryč a podívá se na zavřenou krabičku. „Tak to cigáro.“

Magik se trochu zaměřil, v dění za prostorem proběhla změna. Cosi v krabičce. Dívka to pocítila také a zpozorněla v napjatém očekávání. Vynořil se strážce prahu, že to neustojí jeho zdravý rozum a že by to prostě dělat neměl (dokončovat). Dokud zázrak nikdo nevidí, tak je všechno vpořádku.

Dívka prešla k záměru otevřít krabičku (něco tam přece je) a presvědčit se jestli tam teda cigareta je nebo není.

Magik rozpustil skorodokončenou cigaretu, ještě není pro psíkusy čas!

Dívka spatřila prázdnou krabičku.

Magik se rozchcechtal.

Dívka: „Hajzle!“ (uraženě)

Share on Facebook

Komentáře:

Komentáře ke článku “Ze života”

Zanechte komentář