Náhled na pohanství v ČR

Autor: | , 13. 06. 2010 | 60 komentářů

Pohanství, nebo chcete-li novopohanství, má sice v Čechách a na Moravě už jisté jméno a tradice sahá až na počátek 90. let 20. století, ale příliš se o něm neví. Obzvláště ve spirituálně natolik roztříštěných Čechách. Najdete zde tzv. ateisty, kteří nepřiznají svoji vlastní spiritualitu, protože “co by tomu řekli lidi”. Najdete zde fanatické a nebezpečné katolíky typu pana V. Kodeta, který vymítá démony moderní hudby a homeopatie. Pak tu najdete hordu Asátrů, z nichž nemalá část se kdysi profilovala jako příslušníci ultrapravicového proudu. Pak různé uberpozitiv andělíčkáře a reikisty, kteří si pohanství přihodí jako volitelný doplněk svého duchovního eintopfu. Samozřejmě nacházíme i pár wiccanů, kteří vám ale nic neřeknou, protože je to otázka x-tého na entou stupně zasvěcení. Ano a pak tu jsou druidové. Někteří z nich dokonce převibrovávají Zemi, aby ji připravili na rok 2012. Taky máme temné pohany – dost často opět inklinují k severské mytologii. A magikové? Ano, je tu Horev, který měl problémy s Univerzalií, která mu přespekulovala doménu. A neměli bychom zapomínat na Grimoar.cz, na trůn akademického magična o kterém jsem četl jeden hodně suchý vtip. A určitě jsem na spoustu jiných skupin a směrů zapomněl. Jak se v tom má člověk vyznat? A jak může tušit co je to pohanství?

Zkusíme to trochu zjednodušit. Třeba úvodní definicí:

Pohanství je zastřešující pojem pro všechny náboženské a kvazináboženské směry, odkazující se na či vycházející z původních polyteistických náboženství zpravidla předkřesťanských na území Evropy a blízkého okolí s silnou vazbu na přirozenost a spontánnost. Důležitým faktorem je silná vazba na přírodu a pokud možné na partnerský, vyrovnaný vztah s božstvy a přírodními duchy.

Tak a je to. Uznávám, že formulace “území Evropy a blízkého okolí” je hodně nejasná. Pro mě pocitově prostě například Šintoismus moc pohanský není, mám to spojené Euro-Americkým kontinentem, ale je třeba dodat, že například Linda Dragonari nebo Jožka Petr tam zařazují i tyto směry. No a je jasné, že s touto definicí rozhodně nemusí a asi nebude spousta pohanů souhlasit.

Co s tím tedy dál? Je třeba si uvědomit, že situace je ještě mnohem složitější:

  1. Existují směry, které akceptují pouze etnické pohanství, tedy jsem-li Čech, mohu efektivně vyznávat jen slovanské pohanství a cokoliv jiného je mi cizí. Tento pocit mám například z Rodné víry.
  2. Pak existují pohané, kteří svou víru čerpají hlavně a primárně z historicky doložených zdrojů. Opět bych zmínil Rodnou víru a pak české Ásatrú.
  3. Pak tu jsou zástupci různých novodobých tradic. Ať je to Wicca, druidové ADF, OBOD nebo Dianická tradice. Jsou to tradice vzniklé v polovině 20. století, které se svezli na vlně New Age a hippies a ať si to chtějí přiznat nebo ne, získaly svou slávu ve stejné vlně jako moderní satanismus nebo magie chaosu. Starými tradicemi jsou jen inspirovány a vytvářejí si vlastní přístup ke spiritualitě. Což je koneckonců tak příznačné pro všechny postmoderní trendy.
  4. Eklektičtí nejen lidoví čarodějové a čarodějnice. Lidé kteří k pohanskému přistupují tak nějak po svém  bez nutnosti znalostí jakékoliv tradice. Často v jejich přístupu hraje roli i původní lokální mýtus. Tedy česky – co nás babička naučila. Často kombinují všechny 3 předchozí přístupy. Ale také sem můžeme zařadit ty, kteří jsou zastánci určité tradice, ale nedogmaticky ji obohacují dle hesla “Nikdo to neudělá tak dobře jako já”. Sem bych klidně zařadil i experimentální pohanské skupiny a jednotlivce. Tato skupiny je hodně široká a s předchozím bodem tvoří současný pohanský mainstream v České republice.

Rozvoj pohanství napomáhají také různé organizace. Jako největší a nejaktivnější je třeba jmenovat českou pobočku Mezinárodní Pohanské Federace (dále PFIcz). PFIcz není zastřešující organizace, pouze vytváří ideální prostor a nabídku pro pohany. Není tu ZA pohany, ale PRO pohany. A je už na pohanech samotných zda nabídky PFIcz využijí. Jako další bych jmenoval zastřešující organizaci Dávný obyčej, který se eticky vymezuje vůči jim nevyhovujícím třem principům PFI.

Dnešní pohanství je terminologicky vzato spíše novopohanstvím, protože nemá historickou kontinuitu s původním etnickým pohanstvím. Ale málokdo se nazývá novopohanem. Posun obsahu tedy napomáhá zažitému termínu pohan, který ale obsahově odpovídá spíše anglickému heathen než pagan, které má historickou kontextovou vazbu na antikřesťanské pojetí pohanství. Pohan byl dříve každý nekřesťan a nyní zlí jazykové vyčítají pohanství tuto terminologickou inkonsistenci. Nicméně obsahy slov se nám za léta posouvají a to se stalo i v tomto případě a tyto akademické argumenty jsou pochopitelně liché.

Pohané jsou tedy mohou být lidé, jejichž společným duchovním jmenovatelem je polyteismus a dokáží se najít v mnou výše jmenovaných 4 bodech. Nezapomeňte, že název pohanství je přeci jen bezobsažná nálepka pro lidi podobně smýšlející. Není to žádné konkrétní náboženství a ani tradice.


Pokud je chcete poznat, diskutovat s nimi nebo se k nim přidat, pak  můžete zkusit navštívit jednu z akcí PFIcz. Nejbližší je třeba pravidelný pubmoot PFIcz. Pokud ovšem chcete zabít příslovečných 7 much jednou ranou, nemohu než doporučit návštěvu pohanské linie PaganCon. Tato linie je součástí Festivalu Fantazie a organizují ji společně Mezinárodní Pohanská Federace a Dávný obyčej.

Na této 4-denní akci si můžete vyslechnout spoustu přednášek, workshopů, můžete být svědky pohanských rituálů i shlédnout tematické filmy. Kompletní program najdete na stránkách Amberu. Ale co je důležitější, že se tam setkáte s lidmi, kteří pohanství praktikují a můžete pohanství pohlédnout přímo do tváře. Takže pokud máte čas a chuť, tak čtyři dny mezi pohany by vás mohly zaujmout. Stačí se podívat na http://pagancon.cz.

Komentáře ke článku “Náhled na pohanství v ČR”