Dogmatismus

Autor: | , 24. 05. 2008 | 5 komentářů

Mág je neustále vystavován přívalu více či méně kvalitních dogmat(ve skutečnosti nejde o jejich kvalitu, ale o to, jestli vypadají hodně nebo méně hloupě). Vedle tak obecně známých a tak obecně dogmaticky odmítaných je např. křesťanské desatero, křesťanské představy o sexualitě, však jsou i mágové sami tvůrci vlastních méně či spíše více zrůdných dogmat. Tihle mágové evokují Choronzona! … mistrně.

Ujasnění pojmu dogma, je zde tedy více než důležité! Dogma je fakt, který nám je předkládán k sežrání aniž bychom byli schopni či připuštěni o něm pochybovat, či ho vědecky zkoumat(tedy hloupost?). Může to sice znít dogmaticky, ale to je způsobeno pouze tou zvláštní vlastností řeči, která sama je dost dogmatická(předkládá nám, abychom věřili významu nějakého slova(či věty), aniž by nám umožnila důvod tohoto faktu nějakým způsobem zkoumat(či toto zkoumání pokračuje donekonečna); v souvislosti s tím si vzpomeňte, kolik životní energie se uvolňuje při volné záměně slov způsobené přeřeknutím nebo úmyslem).

Tak například zcela typickým dogmatem je, že mág [1] má hledat boha.

Chudáci adepti tedy popadají pod fíkovník jako přezrálé hrušky a pohrouží se do hlubokých meditací o bohu. Hlubším zkoumáním dogmatu „Mág hledá Boha“ docházíme k závěru, že fakticky není jasné, kdo je Bůh. A z toho logicky vyplývá, že mág by byl hloupý, pokud by hledal něco, o čem neví, co je. Rázem tedy jedno dogma odpadá.

Dogma o představě boha je vůbec nejděsivějším pekelný nástrojem. Nikdo z lidí neví, kdo je bůh. Ale všichni si myslí, že to ví. Když se někoho zeptám, kdo je bůh, dozvím se, že je moudrý. Milostivý. Že ničí naše nepřátele. Že je bohem zpěvu a bohem vína! Ale to jsou jen pouhé atributy, pouhé sefiry! Bůh není milostivý. Jen udělal něco, co mohlo vypadat, že je milostivý. Všechny asociace, které s bohem máme, jsou jen stopy po jeho hrůzných činech. Probuďte se! Bůh vína není vinným korbelem ani vínem samotným!

Dalším dogmatem je, že mág má pracovat na svém duševním vývoji. Prý se to manifestuje denními meditacemi, studiem kabaly…

ale po zkoumání tohoto dogmatu stále není jasné, na co bude mágovi to, že umí skvěle imaginovat trojúhelníček a odříkat Zohar nazpaměť. Je to jen další dogmatismus. Fakticky mág nepotřebuje nic jiného než bezpečně rozeznávat dogma od své Pravé vůle. Meditace, studium… jsou jen pomůcky k dosažení, ale nejsou cílem samotným. Dělej je, pokud po nich upřímně toužíš, nedělej je, pokud po nich netoužíš. Já jsem do svého života integroval jistá cvičení, se kterými jsem velmi spokojen (ale někdo by třeba nebyl) a která mě posunula o nutný kus dál (i když osobní podíl je ovšemže větší částí úspěchu), ale k cvičení Bardona mě nepřinutí nikdo. To radši ten Zohar.

Dalším dogmatem je, že mág má mít moc.

Adepti se za sebe otáčí a hledají náznak moci nabyté po Cestě. Tak co, už někdo roztočil Psi-wheel? Umíte zhasínat lampičku aniž byste se jí dotkli? Umíte TELEKINEZI? Přijdete domů a silou vůle rozžehnete svíce na stole? Cílem mága není získat moc, ale získat vůli a tím věčnou radost. Přirozeně je moc podmínkou uskutečnění vůle, ale opět není cílem. O tom, jak velkým mágem jste, nerozhoduje, jak jste mocní, ale jak moc se cítíte šťastní a spokojení sami se sebou. Barometrem Síly je extáze.

Dalším oblíbeným dogmatem je, že mág má číst knihy.

Hlubší zkoumání odhaluje fakt, že toto „dogma“ možná není zas tak dogmatické, jak vypadá. Vlastně je to jedna z nejužitečnějších rad. A nezůstávejte u knih, mluvte s lidmi. Praktikujte to, co je napsáno v knihách, to co vás v nich zaujalo. Mapujte prostor! Když si vzpomenu, kde jsem mohl skončit, kdybych, jak se říká, „nemapoval prostor“… Procházejte komnatami vědění. Každé vás něco zaujme a asi najdete i jednu, ve které bude vše tak jak si to představujete. Přirozeně, některá část magie pro vás může znamenat něco víc, ale udržujte si obecný přehled, nikdy nevíte, kde zakopnete o boha [2].

Takovým skutečně šťavnatým dogmatem je: „Mág by měl být každý člověk!…

…jinak skunčí v pekle(atp.).“ Je přímo hrozné sledovat ta stáda hovad, která se snaží mezi mágy nacpat, ale ani při skutečně volském úsilí se jim to nedaří. Nemají z mystiky a magii sebemenší požitek. Jen si jí honí ego. Takže, pokud patříte mezi ně, tak magii nechte. Jen tak se stanete Pravými mágy.

Předposledním dogmatem, které mě napadá, je dogma tom, že mág má **praktikovat** magii.

Ano, to by měl, tedy ta věta není dogma. Musí praktikovat! Jinak není mág! Ale opět – praktikujte jen to, co pro vás má nějaký význam, jen to, co vás přitahuje. A pokud nechcete praktikovat, nepraktikujte. Nejste pro magii.

Poslední dogma a závěr

Posledního dogmatu se dopustím sám (a možná, že když ho prozkoumáte, tak přijdete na to, že to dogma není). **Neberte tento článek jako dogma! Měl vás jen podnítit ke studiu dogmat!** [3]

Poznámky:

[1] Mágem je zde předpokládán člověk, kterému jeho instinkt káže studovat mystiku.

[2] A až o něj zakopnete, bude vědět že to byl on.

[3]Do pr*%?/! Zase dogma. Mluvit je tak těžké…

Bůh s vámi. Irwiuss

Komentáře ke článku “Dogmatismus”

Pokud chcete přidat komentář, musíte se přihlásit