Rozhovory se zakladateli Divinora – Cornelius

Autor: | , 06. 12. 2012 | Bez komentářů

105pub_PP

Prásknu na něj, že v civilu studuje pedagogiku. A pokud se vám tento obor v kombinaci s magií zdá trochu jako paradox, tak věřte, že jste právě vystihli celou Cornyho osobnost.

Kolik ti asi bylo, když jsi poprvé narazil na magii a co ti na ní učarovalo nejvíc?

Řekl bych, že nejvíce mne ovlivnily tři faktory. Má babička z mamčiny linie, která se věnovala bylinkám a kartářství. Divadelní soubor, jehož jsem se stal součástí v době prvního roku studia na střední škole. Ten byl zajímavý a zlomový tím, že představoval shluk New age, pozitivního myšlení a energie, andílků, kineziologie a reiki. Bylo to tak sladké a naivní, že jsem si položil otázku, zda to celé nejsou jen růžové brýle. V reakci na to jsem si koupil svou první knížku o magii od J. Veselého, Magie pro začátečníky.

Poslední zlom přišel s mým objevem existence pohanů a x-chatu, skrze který jsem navázal první známosti s lidmi, kteří se věnovali všemu možnému. Pohanství, mystika, magie, satanismus a čarodějnictví. Vedle toho jsem byl stále součástí pozitivního mixu lidí z mého divadla. Vzniklá koláž mi tak nádherně ukázala, kolik názorů na to, co je magie, existuje.

S jakým směrem jsi začínal a jak dlouho už praktikuješ?

Za prvé nepraktikuji v tom smyslu slova, jakým je to obvykle vnímáno. Praktikuji život. Někdy lépe, někdy hůře. Tážu se sám sebe a často žasnu. Baví mne se proměňovat, brát na sebe různé role, být bohem svého života. Snažím se držet na zemi, ale jen do té míry, abych neztratil přístup za oponu toho, co lze označit za běžný svět.

Leč kdybych se musel zařadit do některé ze škatulek, tak bych se snažil opravdu vážně, smrtelně vážně nacpat mezi následníky Castanedy, kterému jsem se věnoval od svých sedmnácti let. Anebo možná ještě spíše mezi postmodernisty.

V pár bodech: jaký je tvůj názor na klady a zápory české magické komunity?

Samozřejme by bylo lepší konkretizovat, co považujeme za magickou komunitu. Jsou to lidé kolem Grimoáru, nebo ta směs individualit, která se motá kolem nás, kteří se známe nejen z Mezi Světů a pohanské kliky? Zkusím odpovědět v obecné rovině.

Jsou to zpravidla dobří lidé, kteří z velké části neztratili dětskou schopnost ptát se. A jsou to vesměs individualisté, kteří dokáží překročit pravidla etosu matrixu obyčejných lidí. Což se mi velmi zamlouvá.

Zápory jsou tu také. Je rozdíl, když se člověk táže a hledá, a když nekriticky přejímá všechny možné světonázory. Samozřejmě se mezi všemi těmi magiky, pohany, mystiky a podobnými vyskytuje velká míra těch, kteří svým způsobem jsou příliš snadno ovlivnitelní. Z těch se často stávají takový malí tyrani, kteří nám vnucují jediný správný pohled na svět, praxi, magii, náboženství.

Obvykle se magické komunitě vyčítá, že jsou to lidé arogantní a elitářští. V posledních letech však docházím k názoru, že to není ani tak arogance, jako bezradnost najít souputníka, který by porozuměl získaným vhledům.

Jmenuj jedno dílo nebo autora, který ti zásadním způsobem proměnil pohled na svět, život a magii – a jak?

Ti co mne znají, vědí, že teď budu mluvit čistě o Castanedovi, ke kterému mne dovedl báječný občasný spisovatel, Gato, svou útlou knížečkou Učení Nagualů. Když jsem četl ty řádky poprvé, poznal jsem pocit, který zažívají ti, kteří objeví svůj svatý grál. Naplňující pocit, že tohle je přesně ono!

Zajímavé však je, že celé toto učení je možná jen lží vzniklou fantazií Dona Carlose Castanedy. Jenže samo dílo představuje nikoliv skutečnost, jako spíše způsob, jakým lze žít. A protože tak lze žít, je případná lež ještě lží?

Samotný Nagualismus však není vůbec optimistické dílo. Zcela suše nás lidské bytosti staví před fakt smrtelnosti a otázku, čím je svoboda a co je vlastně správné a důležité. Umřeme. To je celé. Svoboda je iluze, ale lze ji uskutečnit. A přesto necítím nihilismus či fatalismus. Naopak, uspokojuje mne, že umřu, ale že mohu žít dobrý život. A naplňuje mne klidem, že svoboda existuje v tak málo věcech, že to nestojí za řeč.

Představ Divinorum: co jsou podle tebe nejdůležitější cíle a záměry skupiny?

Pro mne je Divinorum prostor a možnost pro tvorbu čehokoliv. Nejsme instituce ani občanské sdružení. Jsme přátelé, společníci na cestě a Divinorum je koníčkem a místem setkávání a sdílení.

Myslím, že obecně naším cílem je vytvořit zkrátka právě ten prostor a naplnit jej děním, protože to nejsme my organizátoři, kteří Divinorum naplňují životem, ale právě lidé. Proto neustále sháníme autory, kteří se nebojí psát. A zároveň se snažíme dávat prostor, aby se součástí mohly stát i projekty, které si mohou zachovat vlastní autonomii, přičemž Divinorum se snaží poskytnout zázemí a pomoc.

Jaké magické/myšlenkové směry na naší scéně Divinorum zastupuje?

Kdo navštívil naše každoroční setkání Mezi Světy, určitě tuší, že Divinorum se nesnaží prosazovat nějaký konkrétní směr. Ani nevěřím, že by to bylo dobré. Spíše by nás to omezilo. Na webu jsou články z různých směrů. Lidé kolem Divinora, čtenáři, návštěvníci pocházejí z různých proudů i tradic.

Pokud něco Divinorum zastupuje, tak je to snaha o čistou postmoderní koláž.

Jaké cíle si stanovuješ jako člen týmu Divinora ty sám?

V tuto chvíli je mým osobním cílem Divinorum více otevřít lidem.

Nejdůležitější projekt Divinora je podle tebe…?

Rozhodně Mezi světy, které jako idea bez jména a tvaru vznikly jako reakce na pohanská setkání BMWC. Ostatně, právě na prvních setkání Mezi Světy vznikla idea vytvořit Divinorum.

V čem vidíš nejslabší stránku celého projektu?

Svým charakterem je Divinorum podobné setkání Mezi světy. Divinorum stojí nikoliv na nás, ale na lidech, kteří vynakládají svou energii při tvorbě programů a bez nároků na honoráře, či přispívají svou měrou, aby Divinorum a Mezi Světy mohlo fungovat. Nikdy jsme nevytvářeli nějakou extra organizační strukturu či hierarchii. Ani jsme si nikdy nestanovovali práva a speciální povinnosti. Na jednu stranu je to příjemně svobodné i tvůrčí, ale ne vždy se nám podaří jednat plně jednotně.

Je popularizace magie u širší veřejnosti dobrý nápad nebo ne?

Osobně nemám rád v této oblasti komerci, kurzy na získání schopností či patenty na moudrost. Pokud by byla popularizace postavena na tomto základě, tak jsem proti. Něco jiného však je, pokud jde o sdílení toho, co jsme poznali na cestě životem.

Vzpomeneš si na vtip z „oboru“?

Teď jsi sama řekla dobrý vtip. Magie jako obor! :D

Ale měl bych jeden, který vznikl v součinosti s J. A. Polákem.

„Jsme jen hovna ležící na chodníku a je na každém z nás, jestli se zvedne a stane se hovnem letícím k nebesům.“

 

Pokud chcete přidat komentář, musíte se přihlásit